Zelenou energii nebo jádro? EU řeší svou energetickou budoucnost.

„Je těžké předvídat, ale (Zelená) kniha jasně říká, že klimaticko-energetický balíček 2020 byl úspěšný,“ reagovala na Twitteru Connie Hedegaardová, komisařka pro Opatření v oblasti změny klimatu, na otázku, zda Zelená kniha pro klimatickou a energetickou politiku do roku 2030 na balíček rámcově naváže nebo se od něj zcela odchýlí. A skutečně, není snadné předjímat, jak se Evropa popasuje s dlouhodobými cíli na omezování uhlíkových emisí, když je zároveň nutné zajistit dostupnost celého procesu pro průmysl i občany. Další otázkou je, zda vedoucí role EU v oblasti klimatických změn bude i nadále prioritou a motorem energetické politiky.

Balíček 2020 dnes působí jako z jiného světa, neboť vznikal ještě v situaci, kdy španělská ekonomika rostla, Euro nebylo v krizi a neplnilo titulní stránky novin, diskuse se točily okolo Lisabonské strategie a post-konstitucionální debata vyústila v přijetí Lisabonské smlouvy. Málokdo tehdy tušil o možnostech břidlicového plynu a technologii hydraulického frakcionování. V balíčku, který vznikl před finanční krizí, se tak odráží až téměř nerealistické nadšení a předpoklad, že se EU globálně stane vzorem udržitelného ekonomického rozvoje. Dokonce se na tom v roce 2007 jasně shodly všechny klíčové instituce EU. Balíček je však velmi imunní nejen vůči průlomovým technologickým výdobytkům, ale také vůči politickým impulsům a nástrojům.

Skrze systém obchodování s emisními povolenkami (EU ETS, EU Emission Trading Scheme) a související cíle v oblasti obnovitelných zdrojů (OZE), jakožto klíčových prvků balíčku, měla EU dosáhnout role globálního lídra v jednáních o klimatických změnách. V letech 2007 až 2010 tak energetická politika prakticky sloužila dlouhodobým cílům v oblasti klimatických změn, snižování emisí skleníkových plynů a dekarbonizace, které jsou jasně vytyčeny v Energetické cestovní mapě do roku 2050.

Zpětný pohled na několik původních předpokladů balíčku 2020 dnes však objasňuje, proč by bylo vhodné přehodnotit situaci, a pro budoucí balíček 2030 se odchýlit od původního konceptu. Patří sem předpoklad, že EU může být efektivním lídrem v globálních jednáních o klimatických změnách, že liberalizace zvýší konkurenceschopnost energetického sektoru a sníží tržní ceny energií, že udržitelnost, konkurenceschopnost a bezpečnost dodávek jsou základním cílem energetické politiky a mělo by jich být dosahováno současně, že obnovitelné energie si s podporou na národní úrovni budeme moci dovolit po celou dekádu do roku 2020, že díky plánované dekarbonizaci podniky začnou hromadně investovat do modernizace energetické infrastruktury, že právní úpravy v oblastech energie, dopravy i klimatu budou vzájemně provazovány a společně povedou ke snižování emisí skleníkových plynů, a v neposlední řadě, že generální ředitelství pro klimatické změny a energetiku budou snadno nacházet společná kompromisní řešení.

Do úvah o novém energetickém rámci je dále potřeba zahrnout i poznatky z nedávného vývoje v oblasti břidlicového plynu a jeho napojení na vodní hospodářství, které přinášejí čtyři základní principy tzv. energetického realismu:

1) zásadní změny v energetice (např. přechod na jinou základní energetickou surovinu) jsou dlouhodobé, dalekosáhlé a velmi nákladné;

2) energetické systémy jsou úzce propojeny s růstem ekonomiky, investicemi, hospodářským rozvojem a vývojem technologií na regionální, národní a dokonce i kontinentální úrovni;

3) správně nastavené energetické systémy by měly zajišťovat konkurenceschopné tržní ceny a bezpečnost dodávek, jinak se zmenšují i pozitivní dopady na životní prostředí

4) úspěšná energetická politika vyžaduje vizi poháněnou celou řadou cílů, musí umět předvídat i riskovat, musí být předvídatelná, ale i flexibilní a účinná v pravý čas.

Autor se dále zamýšlí nad novými předpoklady pro nový energetický rámec a předesílá, že možné scénáře budou oproti balíčku 2020 méně optimistické, nicméně neměly by postrádat především vizi alespoň do roku 2040. Budoucí energetický balíček by měl vyřešit v první řadě otázku budoucnosti EU ETS, přičemž autor zde navrhuje dva modelové scénáře – jeden s celkovým všeobecným cílem, a druhý s mnoha cíli ve více sektorech. Ani nový energetický balíček samozřejmě nevyřeší všechny současné výzvy v této oblasti, ale může se stát svěžím startem nové energetické politiky, která se nebude bát sejít z původně vytyčené cesty, aby vyvedla energetickou politiku ze slepé uličky.

Celou studii si stáhnete ZDE.