Na Plzeň do Mariboru

Možná si vzpomínáte. To bylo ještě v dobách před slovinskou nálepkovou revolucí, kdy jste na dálnici mezi hranicí v Šentilju a právě Mariborem upustili pánovi (nebo paní, podle toho kdo zrovna u lotrandů vařil večeři) v budce  do dlaně celých 160 tolarů, zvedla se závora a vy jste na cestě za chorvatským sluncem v autě provoněném řízky a a ozvučeném basami cinkajících plzní (sic!) poskočili o délku auta v koloně podobně postižených. Ano, Maribor je to město, kde jste s nervy nadranc zatáčeli doleva, směr Záhřeb, a byli rádi, že vám neteče chladič jako těm Polákům v koloně ve vedlejším pruhu. 

Pak se Slovinci vzmohli, postavili dálnici až kousek za město a zavedli prokleté viněty, za nimiž se ve skle netřpytí vybrané slovinskoštýrké víno, ale zase jen vy a váš pot, protože vám v koloně za městem na rozdíl od Němců ve vedlejší koloně odešla klimatizace. A navíc jste ochuzeni o tradiční prohlídku části města, kde loni na podzim začalo Mariborské povstání proti radarům, světem mylně chápané jako boj proti vládním škrtům. Pokud tedy neuberete nálepek prostou cestu, již vám radí zkušení kolegové nebo prapodivné automobilové pořady českého původu.

Jestli jste měli to štěstí jako architekt Vávra ve svých šumných stopách a po hlavním městě slovinského Štýrska se prošli, víte, že jde o veskrze zajímavé město, které by se klidně mohlo ocitnout na mapě Česka. Nejen kvůli českým stopám, ale také díky zvláštně přitažlivému charakteru pošramocenému socialistickým plánováním. Navíc je to jediné velké slovinské město, kterým protéká řeka, a ne trochu větší potok. Věčně druhé ve všech demografických a jiných statistikách je patřičně hrdé na své úspěchy, mezi něž lze počítat i fotbalový NK Maribor, posledních pár let tradiční i patřičně hrdý vítěz první slovinské fotbalové ligy.

Profesionálně vedený klub je v celém Slovinsku jediný, který dokáže i v ligových zápasech vyprodat dvanáctitisícový stadion. Pan Štěpánek se sice dopoledne v den zápasu s mikrofonem v ruce podivoval nad nepřítomností fotbalové atmosféry, ale večer si doufám spravil chuť. Štýrci si důvod k oslavě slavné prohry, kdy jim jen o pár mizerných gólů utekl pohár UEFA, jistě nenechali ujít. Mimochodem, páně komentátorova zmínka o slovinském hokeji nebyla od věci, ale překvapivě zrovna Maribor mezi hokejové líhně nepatří.

Ale když už se bavíme o fotbale, nevím, jestli to byl pěkný zápas. Mně se teda moc nelíbil. Maribor bojoval o nic a Plzeň bránila všechno. Trochu mi to připomínalo domácí situaci. Ale to je jiný příběh.

A nakonec ten Ljudski vrt. Název bývalého parku, kde se hraje fotbal už od roku 1920, nemá s vrtáním nic moc společného. Původně se totiž jmenoval Volksgarten. Ach, so...