Mezinárodní normy a zvyklosti humanitární intervence (Proč mohou a musí Spojené státy zasáhnout v Sýrii)

Historie je plná neúspěšných humanitárních intervencí pod velením OSN. Po selhání v Somálsku, Rwandě či Bosně a Hercegovině se však situace změnila zásahem NATO v Kosovu roku 1999. Vojenský zákrok Severoatlantické aliance pod vedením USA ustanovil důležitý precedens v otázce humanitárních intervencí a vytvořil tak nový standard v mezinárodní politice na několik let dopředu.

Úder proti bývalé Jugoslávii byl silně kritizován, zejména kvůli tomu, že NATO vše provedlo bez souhlasu Rady bezpečnosti, kde právě Čína a Rusko takovou rezoluci vetovali. OSN tak bylo, stejně jako v době studené války, odsouzeno k neaktivitě a to i přes mezinárodní výzvy k ochraně civilistů před další genocidou na Balkáně. Vojenský zásah zastrašil Miloševičovu armádu a jugoslávské jednotky se stáhly z Kosova. Americká intervence sice nebyla bez souhlasu OSN legální, ale byla přijata jako legitimní a silně odůvodněná. To mimo jiné také přiznal tehdejší generální tajemník Kofi Annan. NATO tak zavedlo novou normu na poli ochrany civilistů, na základě které byla přijata na summitu v roce 2005 nový doktrína zvaná R2P (responsibility to protect, česky povinnost chránit). R2P legitimuje zásah do státní suverenity pod záminkou ochrany civilistů a dává mezinárodní komunitě odpovědnost civilisty ochraňovat proti válečným zločinům, genocidě, útokům proti lidskosti a etnickým čistkám. Tato nová politika byla dodržena a představovala základní kámen legitimity zásahu v Libyi, tentokrát podpořeného rezolucí RB OSN.

Chemické útoky v Sýrii byly celosvětově odsouzeny, ale reakce v podobě vojenského zásahu se potýká se silnou opozicí. Složitost syrského konfliktu však není rozhodně Obamovou administrativou přehlížena. Roztříštěnost radikálních islamistických složek syrské opozice, zapojení Hezbollahu, Íranu či Turecka a ruské zájmy společně s 20.000 žijícími Rusy v Sýrii představují nebezpečně výbušnou kombinaci. Nicméně, tento potenciální úder nemá za cíl porazit Asadův režim, ale naplnit přijaté zásady a normy mezinárodní politiky v rámci doktríny R2P. Cílem je potrestat Asadovo použití chemických zbraní a zastavit teror na civilistech.

Podobně jako je zásah spojeneckých sil v Sýrii reakcí na masakr v Ghouta, tak humanitární vojenská intervence v Kosovu v roce 1999 přišla jako odpověď po masakru v Račaku. A stejně jako je Asadova odpovědnost za chemické útoky zpochybňována, tak i etnické čistky v Kosovu byly často označovány za západní konspiraci k ospravedlnění útoku na Jugoslávii silami NATO. Historie se často opakuje. Spojené státy stále platí daň za lživé odůvodnění invaze do Iráku nepřesnými zpravodajskými informacemi v roce 2003. Chemické útoky v Sýrii byly ale potvrzeny několika státy a zpravodajskými službami, navíc první případy takového útoku se objevily již v březnu 2013.

Ustálená politika a normy humanitárních intervencí jsou velmi pozitivním krokem proti neefektnosti OSN a celého mezinárodního právního systému a představují posun směrem k lépe fungující mezinárodní společnosti. Nejen ústavní zvyklosti, ale také mezinárodní zvyklosti nejsou idiotské. 

English version here