Rusko jako spasitel syrského konfliktu

Konflikt v Sýrii zažil v posledních několika dnech mnoho zvratů. Ruský návrh na chemické odzbrojení Sýrie doslova ukradl jakékoli momentum americké iniciativě pro vojenskou intervenci, a ta se i přes probíhající debatu v americkém Kongresu stává méně a méně pravděpodobnou. Šance, že Sýrie opravdu nechá svůj arzenál chemických zbraní na pospas likvidaci mezinárodní komunitou, má do jakékoli konkrétnosti a definitivnosti velmi daleko. Nicméně, už nyní můžeme říct, že Rusko zatím vychází z celého konfliktu jako symbolický vítěz.

Chvílemi připomínal konflikt v Sýrii až moc přesně atmosféru studené války. Na jedné straně syrská opozice podporovaná USA a na straně druhé Assad, se silnou finanční, vojenskou a diplomatickou podporou Ruska. Kauza Snowden jen zvýraznila rozdíly mezi bývalými světovými soupeři v mezinárodní politice a podtrhla základní
rozdíly mezi jejich hodnotami a ideologií. Takže nic nového jsme se nedozvěděli. Rusko však v posledních dnech a měsících značně zvýšilo svou soft power na mezinárodním poli.

Prezident Putin před několik měsíci zdůvodňoval, proč Rusko Edwardu Snowdenovi vízum nevydá a se značnou
nelibostí světu oznámil, že to Rusko prostě svým „americkým partnerům“ nemůže udělat (sám podotkl, že takový výrok musí z jeho úst znít opravdu divně). Když pak Snowden roční azyl dostal, Spojeným státům nezbylo nic jiného než hystericky popisovat tuto zradu jako ránu do zad a hrozit bojkotem olympijských her či summitu G20. Nic z toho se samozřejmě nestalo a Rusko dalo světu najevo, jak jsou pro ně zájmy Spojených států důležité. Snowden byl téměř zapomenut a konflikt v Sýrii opět získal po egyptském převratu hlavní roli v mezinárodních zprávách.

Scénář v Sýrii byl z pohled Ruska jednoduchý. Assad je jeden z největších klientů ruského vojenského průmyslu a díky smlouvě s Assadovou stranou Baas má Rusko od roku 1971 velmi důležitou středomořskou námořní základnu ve městě Taurus. V Sýrii také žije podle odhadů kolem 20 000 Rusů. Případné vítězství rebelů by spíše než pořádek do regionu vneslo násilí, destabilizaci, další sektářské boje i možné vypovězení ruské flotily ze země. Ztráta snadného
přístupu k Blízkému východu ze Středozemního moře by rozhodně byla velkou strategickou ztrátou pro Rusko, zejména vzhledem k poměru západních sil v regionu (Turecko člen NATO, Izrael, americké základny v Jordánsku či Kataru).

Proč je tedy Rusko vítězem? V pondělí ministr zahraničí USA John Kerry jen tak mimo řeč zmínil, že Sýrie by mohla předejít útoku USA, kdyby odevzdala všechny své chemické zbraně ke kontrole a likvidaci mezinárodní komisi. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov se tohoto plácnutí velmi rychle chopil, a přes značnou snahu americké diplomacie bagatelizovat výrok Kerryho, předložil tuto alternativu syrské diplomacii. Rusku se totiž i přes jakékoli hrozby vůči případné intervenci nepovedlo zastavit Obamovu misi pro získání podpory k vojenskému úderu, který by minimálně oslabil jejich syrského spojence. Jejich poslední šance se naskytla díky Kerrymu řečnickému škytu a z odvěkého nepřítele svobody, Ruska, je najednou mesiáš, který přišel spasit svět s diplomatickým řešením. Jak se to stalo, se už nikdo ptát nebude. Fakt, že Sýrie by nikdy bez bezprostřední hrozby západního vojenského útoku ruský návrh nepřijala, na titulních stránkách novin nebude. Rusko to skutečně zahrálo velmi dobře a využilo situace, nejen aby si zachovalo vliv na Blízkém východě a upevnilo pozici supervelmoci, ale také aby vypadalo jako mírumilovný diplomatický spasitel v očích světové veřejnosti.

Well played Russia