eNeschopenky, datové schránky, e-podatelny - arogance úředníků pokračuje

Mnoho zvláštních a těžko srozumitelných věcí se v posledních měsících děje okolo počítačů a internetu. Jednou z nich je i e-Podání a s ním spojené elektronické zadávání neschopenek a elektronické hlášení živnostníků. Všichni živnostníci (a podnikatelé podle zvláštních zákonů) měli od počátku příštího roku povinně podávat hlášení pouze v elektronické podobě. Podobně i lékaři měli posílat neschopenky ČSSZ pouze elektronicky. Pan ministr Koníček se v úterý 10. září dohodl se zástupci České lékařské komory o odsunutí termínu až na rok 2016.

Obdobím zavádění elektronického podání si před zhruba deseti lety prošly banky. Žádná z nich, i když jsou někdy vůči svým platícím klientům hodně sebevědomé, si nedovolily zrušit papírové platební příkazy. Jasně, udělaly maximum pro to, aby přesvědčily klienty používat internetbanking, ale žádná z bank, které měly, před zaváděním internetbankingu, síť poboček nezrušily původní způsob přijímání transakcí a stále přijímají i papírové příkazy k převodu peněz.

Jednou ze služeb eGovernementu má být i elektronická/on-line komunikace s občany a podnikateli. Jenže se jaksi zapomnělo na jednu podstatnou věc. Při komunikaci občan–stát určuje termíny Správní řád, případně další zákony a vyhlášky. Takže on-line komunikace jako v případě e-shopu nebo internetbankingu není nutná.

Nadšení z moderních technologií ale některým úředníkům tak zamotalo hlavu, že začali prosazovat služby, o které byl malý zájem. Názorným příkladem a varováním již v minulosti mohly být elektronické podatelny. Před léty byly nařízeny všem úřadům a radnicím bez ohledu na jejich velikost. Nikdo z úředníků se nenamáhal zamyslet nad tím, že je rozdíl mezi magistrátem hlavního města a radnicí někde v Nové Vsi, kde starosta vykonává svoji funkci vedle svého hlavního zaměstnání. Starostové vesnic a městeček si museli pořídit programy pro provoz elektronické podatelny, aby v následujících měsících a letech marně čekali na první zprávu poslanou do jejich elektronické podatelny. Prostě sousedé na malých městech a vesnicích komunikují se svojí radnicí jinak než ve statutárních městech a úřadech s celorepublikovou působností.

Dalším krokem byly Datové schránky a jejich povinné používání právnickými osobami. Zmatky, jaké to způsobilo na úřadech a ve firmách, je kapitola sama o sobě. Dokumenty se skenují, pošlou se prostřednictvím Datové schránky a příjemce si dokument vytiskne, případně ještě jde na Czech Point, aby mu jej úředně ověřili. U takového řešení chybí zdravý rozum.

Minulý týden byla několikrát zmíněna zhoršující se konkurenceschopnost ČR ve srovnání s dalšími zeměmi EU a světa. Důvodů je mnoho. Jedním z těch velmi vážných je komplikované fungování státní správy, komplikovaná komunikace podnikatelů s úřady. V neposlední řadě i špatné příklady nasazování moderních technologií, které ukazují tvůrci eGovernmentu podnikatelům, občanům a hlavně studentům.

Ve svých předchozích příspěvcích jsem zmínil rizika spojená s používáním zaručeného elektronického podpisu a s dírami v operačním systému Windows. Přičemž některé slabiny jsou takové povahy, že antiviry a další bezpečnostní programy nejsou schopny viry, které tyto slabiny zneužívají, odhalit. To znamená, že běžný uživatel, ale i firma či úřad se v současné době při přechodu na čistě elektronickou komunikaci vystavují rizikům, která není možné úplně odstranit. V případě komunikace mezi firmami jde o business a zúčastněné firmy mají ve většině případů zájem spor vyřešit a pokračovat v obchodech. V případě e-shopů a internetbankingů je situace velmi podobná. V případě eGovernmentu je situace diametrálně odlišná. Pravidla určuje stát, dokonce nařizuje používat pouze některé způsoby komunikace. Současně, ale ten samý stát dopředu neřekl, jak se budou řešit spory. Naopak, například v zákoně o elektronickém podpisu 227/2000, po novele č. 167/2012 Sb., je uvedeno v §5 odst. 1a, že : “Podepisující osoba je povinna zacházet s prostředky, jakož i s daty pro vytváření zaručeného elektronického podpisu s náležitou péčí tak, aby nemohlo dojít k jejich neoprávněnému použití“. V souvislosti se slabinami a sofistikovanými viry je ještě vážnější § 5 odst. 2, kde se říká: „Za škodu způsobenou porušením povinností podle odstavce 1 odpovídá podepisující osoba.“ Takže doktore, musíš léčit a ještě si uhlídat počítač, i když to často nedokážou ani informatici.

V předchozím odstavci jsem zmínil skryté slabiny ve Windows (http://analyza2012.salamandr.cz). Například technici společnost Kaspersky Lab objevili v sítích zákazníků virus, který pojmenovali RedOctober. Tato společnost následně informovala, že zjištěný virus nebyli schopni téměř čtyři!! roky detekovat. Nedokázaly jej odhalit ani další antiviráky a bezpečnostní programy.

Co s tím ??

Podle mne je třeba se vážně znova zamyslet nad několika body:

• je z pohledu práva a dobrých mravů možné nutit občany používat pouze jeden konkrétní způsob komunikace

• kdo bude zodpovědný za případné podvody a jiné komplikace spojené s elektronickou komunikací

• kdo bude hradit nákup programů a dalšího vybavení nutného pro nový způsob komunikace

• kdo dovolil úředníkům odmítat původní a osvědčený způsob komunikace

Datové schránky, zaručený elektronický podpis a ePodání jsou moderní služby. Jenže z vlastní zkušenosti vím, že v předchozích více než deseti letech byly kritické připomínky úředníky systematicky odmítány. Nikdo nereagoval na upozornění o slabinách v elektronickém podpisu a Datových schránkách. V případě malého zájmu soudů a státních zastupitelství o Datové schránky se vše vyřešilo několikaměsíčním odložením povinnosti jejich používání a příspěvkem na elektronizaci justice. V případě ePodání může být situace složitější a možná i rozhodne o tom, jak bude v následujících letech v ČR vypadat eGovernment. Především proto, že lékařů je více než 30 000, a to je větší síla než několik stovek Datových schránek u soudů a na státních zastupitelstvích.

Soudci, státní zástupci a lékaři jsou vysokoškolsky vzdělaní, a lze tedy předpokládat, že by dokázali používat (a mnozí dávno používají) počítač, internet a služby eGovernmentu. Jenže medici i studenti právnických fakult jsou vedeni ke konzervativnímu přístupu a obezřetnosti a takový přístup si přenášejí i do své praxe. Takže je pochopitelné, že pokud jim úředník něco nařizuje, tak se snaží v rámci svých možností ozvat. Chtějí podrobnější vysvětlení a nestačí jim názor, že je to moderní.

Komunikace stát – občan (firma) je závažnější než komerční řešení v podobě internetbankingu. Přesto úředníci prosazují zrušení původních, vyzkoušených způsobů komunikace. V tomto okamžiku by měli nastoupit politici a vláda vzešlá z předčasných voleb. Oni by měli úředníkům a občanům jasně říci, jestli je prioritou prosazování moderních, ale nevyzkoušených a zranitelných systémů, nebo eGovernment, kde si úřady mezi sebou dokážou vyměňovat elektronicky údaje a směrem k občanům nabízejí volbu v podobě klasického i moderního způsob komunikace.