Volební programy očima ekonoma (1)

ČSSD: spravedlivá chudoba idejí

Od strany aspirující na přesvědčivé volební vítězství se všeobecně očekává představení komplexního programu, který budou číst nejen její potenciální voliči, ale také (možná zejména) analytici, komentátoři a investoři. Dvacetistránkový rozsah dokumentu vypadá dostatečně k pokrytí všech podstatných aspektů a jeho název zní nadějně: „Prosadíme dobře fungující stát“. Je totiž známou skutečností, že v nejrůznějších mezinárodních srovnáních si Česko vede vcelku dobře pokud jde o fungování soukromé sféry, ocitá se ale na chvostu žebříčku ohledně efektivity státní správy.

Pozorný čtenář se ale neubrání zklamání. V textu programu nenajde konkrétní návody, jak stát učinit efektivnějším, nýbrž větším a mocnějším. Jen namátkou: vytvoření státem vlastněné universální banky, výstavba sociálního bydlení, posílení role úřadů práce, nová regulace obchodních řetězců …

První a zároveň jeden z nejrozsáhlejších odstavců je věnovaný zdravotnictví a jeho klíčovým heslem je neziskovost. Koncept předpokládá veletoč proti směru, jímž se zdravotnictví v posledních mnoha letech ubíralo. Stát má mít roli nejen tvůrce pravidel hry a dohledu na jejich dodržování, ale v rostoucí míře i poskytovatele služeb. K zásadním změnám má dojít ve finančních vztazích. Zrušení regulačních poplatků (v programu nazvaných Julínkovými poplatky, zřejmě ve snaze o personifikaci pravicového zla) doplňuje snížení či zrušení DPH na léky a valorizace plateb za státní pojištěnce. Jistě. S takovou kombinací se může sektor zdravotnictví vyhnout zhoršení své finanční pozice, i když za cenu značného puštění žilou samotnému státnímu rozpočtu. Nezodpovězenou otázkou ovšem zůstává, jak bude regulována poptávka po zdravotních službách, která se zrušením regulačních poplatků nepochybně zvýší. Budeme se zapisovat do pořadníků před návštěvou ORL či ortopedie?

Odstavec věnovaný školství je vcelku konkrétní a v každém stupni vzdělávání se snaží nabídnout něco pozitivního (školní stravování, omezení byrokracie, více praxe při učňovské výuce). Výjimkou hodnou zaznamenání je ovšem vysoké školství, pro nějž má program jediné sdělení: školné nepřipustíme.

Sekce o ekonomice je směsí více či méně konkrétních opatření, jimž však chybí jednotící nadhled: kam má směřovat česká ekonomika? Co nás bude živit za několik let? Kladně lze hodnotit kupříkladu nápad podporovat zkrácené pracovní úvazky (který ale bez nástinu konkrétních opatření zůstává frází). Na své si přijdou chroničtí víkendoví marodi, jimž se vrátí nemocenská v prvních třech dnech nemoci. Úřady práce se nafouknou, bude jimi protékat výrazně vyšší objem prostředků státu než dnes a díky tomu budou moci ovlivňovat životy desítek či stovek tisíc lidí. Strana se zasadí za rovnoprávný přístup českých zemědělců v rámci EU. Výborně! Vedle předem prohrané bitvy o nulovou sazbu DPH na léky a knihy jde ovšem bohužel o jedinou deklarovanou iniciativu vůči EU. Opravdu nemáme jiná důležitá témata pro vyjednávání? Průmyslu stát zajistí cenově dostupnou energii, přitom ale bude podporovat snížení jeho energetické náročnosti. Jakou podporu stát zvolí, když ne cenovými nástroji?

Daňové změny se mají dotknout prakticky všech druhů daní, což příliš nekoresponduje s rovněž uvedeným slibem stability systému. Mnohé návrhy změn korespondují s ideologií strany v levé části politického spektra. To ale nelze říct o nápadu danit různou sazbou daně z příjmu právnické osoby z různých oborů, který zkouší v Evropě snad jen ideologicky nespřízněné Maďarsko. Toto je myslím nejkontroversnější tendence programu. V oblasti daní fyzických osob se slibuje úleva rodinám s dětmi, ovšem bez konkretizace. Zavedení druhého daňového pásma pro příjmy nad 100 tisíc je zato zcela konkrétní, i když se do přepočtu mezi superhrubou a hrubou mzdou vloudila chybička. Taktně program mlčí o tématu odvodů živnostníků, což spíš než spokojenost se současným stavem může naznačovat taktiku povolebního překvapení. Celkově, i když danová kvóta po uskutečnění změn vzroste, mohou dodatečné výnosy tvořit jen zlomek plánovaného zvýšení výdajů státu v sociální oblasti a  investicích.

Přes celkovou obsažnost dokumentu jsou oblasti, na které v něm zjevně nezbylo místo. Vedle již zmíněné absence vyššího ekonomického cíle chybí rovněž zmínka o makroekonomických aspektech. Ekonomickou stabilitu či zadluženost státu zřejmě považuje strana za prázdné pojmy, jimiž není třeba potenciální voliče obtěžovat. Za deficit programu považuji i absenci vize ohledně evropské integrace. Že bude strana integraci podporovat, zní po letech, kdy jsme v Evropě hráli roli zlého trpaslíka, jako vítaná změna. Jak si ale budoucí Evropu představujeme? Budeme vstřícní k projektům Bankovní unie, Fiskálního kompaktu a dalším, které v současnosti hýbou evropskou politikou? Bez zahrnutí dlouhodobějších idejí a vizí na mě působí volební program jako dům, k němuž zapomněli postavit střechu.

Možná je ale všechno jinak, Jak v textu programu evokuje frekventně používané adjektivum „spravedlivý“, cílem tvůrců programu možná není zabývat se vizemi, což bývá ve společnosti známkou iniciativy a výjimečnosti. Straně postačí rozdělováním hodnot, které zbývají, vést společnost do spravedlivé chudoby.