Volební programy očima ekonoma (2)

TOP09: více svobody, méně slibů

Vznešená slova o politické kultuře, svobodě a demokracii na úvod, vysoké morální hodnocení voličova charakteru na závěr a citát T. G. Masaryka uprostřed programu. Strana zjevně cítí potřebu zdůraznit své konzervativní ukotvení a činí tak kultivovaným způsobem, který, pravda, nemusí být vstřebatelný pro každého. Pojmy svoboda a demokracie se táhnou jako červená nit celým programem, jak je patrné z četnosti jejich použití v textu (17x první z nich, 11x druhý). O co více důrazu na principiální otázky, o to méně slibů, které by státní pokladnu něco stály. Nařknout tuto stranu z populismu by bylo velmi těžké.

Z oblastí, do nichž tečou peníze ze státního rozpočtu, je v textu zřejmě ne náhodou první řazeno vzdělávání. To je pojímáno (na rozdíl od programů jiných stran) jako celoživotní proces. Dráždivý pojem školné se v textu nevyskytuje, byl nahrazen pojmem finanční spoluúčast, která má být v kompetenci jednotlivých vysokých škol.

U zdravotnictví zaujme odstavec vyzdvihující dosavadní reformy. (Taková chvála se ostatně týká i dalších oblastí, za jejichž řízení byla strana v bývalé vládě odpovědná.) Inu, proč se nepochválit, když to nic nestojí. Z výroku, že bude strana prosazovat „sociálně citlivé zvyšování spoluúčasti na zdravotních službách“ s cílem vyhnout se zvyšování zdravotního pojištění, lze mezi řádky vyčíst pravdivé sdělení, že je financování zdravotnictví ve vážných problémech.

Z návrhů v sociální oblasti je patrná snaha pomoci především rodinám s dětmi, aniž by to znamenalo zvýšení celkových výdajů státu. Nechybí také slib podpory zkrácených pracovních úvazků, což se mimochodem zdá být jedním z mála styčných programových bodů s ČSSD.

Hospodářská politika zaujímá v programu největší rozsah, což je ale částečně tím, že pokládali autoři za nutné tuto oblast jako jedinou vyšperkovat grafy. Velký důraz se klade na makroekonomická témata. Klíčová je kontrola státní zadluženosti a při ní nacházejí podporu evropské i domácí iniciativy. Za správnou a svým způsobem odvážnou pokládám výzvu strany k jednání o termínu přijetí eura. V daňovém repertoáru se nachází možná až zbytečně detailní výčet již připravených opatření, čímž jsou trochu zastíněna dvě důležitá sdělení. Za prvé, strana nepřipustí další růst celkové míry přerozdělování (složené daňové kvóty). Za druhé, strana hodlá v zájmu konkurenceschopnosti ekonomiky bojovat za snížení nákladů práce a přesun části pojistného na jiné formy zdanění (ale jaké?). 

Ve srovnání s velkými ekonomickými tématy je v podpoře podnikatelského prostředí program strany překvapivě stručný. Kromě nastartování Jednotného inkasního se omezuje na sdělení, že stát nebude podnikatelům „překážet“. V energetice operuje program s málo konkrétním pojmem „optimální energetický mix“, vůbec se přitom nevyjadřuje k aktuálním otázkám podpory čistých energií .

Ve vztahu k EU zní ve zjevné narážce na politiku ODS a bývalého prezidenta apel na směřování k tzv. „jednotě“ jako prostředku lepšího hájení národních zájmů. Změna přístupu vypadá povzbudivě, chybí ovšem příklady cílů pro vyjednávání. V odstavci o zahraniční politice je patrný diplomatický slovník. Nejvíce iniciativy lze tedy předpokládat ve vztahu k explicitně zmíněným zemím, což jsou Slovensko, západní Balkán a Rusko. Německo a Čína tedy zůstávají (pro mě překvapivě) trochu stranou.

Celkový obrázek vytvořený textem, jehož jednotlivé přístupy a návrhy považuji ve velké míře za smysluplné, zůstává poněkud smíšený. Konkrétní iniciativy směřují do relativně málo oblastí (zřejmě těch, s jejichž řízením má strana zkušenosti), zatímco v jiných (kde možná straně chybí lidské kapacity) se program spokojuje s obecnými prohlášeními. Tato nevyváženost vytváří dojem, že strana dosud nepřekročila vlastní stín a není plně připravena na roli nejsilnějšího hráče v pravé části politického spektra. O jak vážný problém jde, se uvidí.