Volební programy očima ekonoma (3)

SPOZ: Mistři koncepcí

Na úvod odstavec usilující o probuzení národní hrdosti, pak popis kýženého stavu země, v němž zaujme dosud nikde v demokratickém světě neuskutečněný slib přinést práci všem prácechtivým, a pak už největší překvapení: co čtenář drží v ruce, je "program akcí pro prvních 300 dní nové vlády". Na čem jiné strany hodlají pracovat čtyři roky, zvládne SPOZ za necelý rok?

Ne, tak to není. Jak se čtenář záhy dozví, činnost strany se ve zmíněném čase má soustředit převážně na vytváření strategií, koncepcí a politik (jakých zde za posledních dvacet let vzniklo a skončilo v ministerských šuplících nespočetně). Ohledně konkrétních legislativních opatření má strana jasno snad jen ve dvou oblastech - změnách volebního zákona a daňového systému. První s nevyřčeným cílem zvýhodnit malé politické strany (pod rouškou přiblížení politiků voličům), druhé zřejmě proto, že na daně je odborníkem každý.

Styl textu vytváří zvláštní koktejl. Časté fráze a floskule, ukolébávající čtenářovu pozornost, jsou tu a tam prošpikovány čísly, jakoby spadlými z Marsu. Náklady na veřejnou správu půjdou dolů nejméně o 20 %. Na železnici okamžitě uspoříme 3.8 miliardy korun a vlaky pořídíme o 48 % levněji. Byty postavíme za 20 tisíc korun na metr čtvereční. Občan dostane o 30 % více kvalitních dopravních staveb. Administrativní zátěž podnikatelů se sníží sice jen o čtvrtinu, zato už do roku 2012 (!). Rok uvedený v pdf verzi textu není projevem milé roztržitosti, ale spíš diletantství. Text nese i v jiných pasážích známky používání systému copy-paste z dřívějších verzí, které se nikdo neobtěžoval dočistit.

V ekonomické části programu slouží jeho tvůrcům ke cti dva aspekty. Za prvé, uvědomují si důležitost investic v ekonomice a hledají způsoby jejich podpory. Za druhé, verbálně uznávají skutečnost, že peníze nerostou na stromech ani se nedají donekonečna tisknout, takže musí aktivity státu brát ohledy na míru zadlužení a nesmí příliš házet klacky pod nohy podnikové sféře. Do konkrétních opatření se ale posledně uvedená skutečnost promítá dost málo – snad jen tím, že program SPOZ nezmiňuje, na rozdíl od jiných stran, daňové přirážky vybraným odvětvím. Na druhou stranu formulace „ponechání daní z příjmu právnických osob přibližně na úrovni 20 %“ příliš neuklidňuje. Znamená přibližná hodnota k 20 % třeba 24 %, a je tedy přípustné zvýšení o 5 procentních bodů? Sociální pojistné se má zvednout o 2 procentní body, vyšší cenu práce tedy zřejmě nepovažují autoři programu za překážku podnikatelské aktivity. U DPH zaujme požadavek na zvýšení základní sazby na 21 % až 25 % (v současnosti máme 21 %) – patrně další z ukázek nepovedeného přechodu z dřívějších verzí programu.

Skutečné perly se ale objeví, teprve když čtenář zaloví poměrně hluboko v textu. Jednou je v rámci podpory zemědělství nápad určovat nákupní ceny maloobchodním řetězcům. Ten v podstatě znamená zavedení cenové regulace potravin zdola, tedy zamezení jejich případnému zlevnění. Druhou je výrok „podíl zdravotního pojištění v příjmech státního rozpočtu pokládáme za mimořádně vysoký“. Zdravotní pojištění totiž příjmem státního rozpočtu vůbec není.

Mým výsledným dojmem z dokumentu, přes jeho několik světlých momentů, je převládající obava, že v případě získání podílu této strany na moci dostoupí míra amatérismu při řízení země na nové rekordy.

Předchozí články seriálu:

TOP09: Více svobody, méně slibů

ČSSD: Spravedlivá chudoba idejí