Strana práv občanů Zemanovci si prochází těžkým obdobím. Lídři jejích kandidátek bez potřebné legitimity šéfují ústředním orgánům státní správy, mají k dispozici vliv, moc i veřejné peníze, ale v jejich partaji to překvapivě vře. Vše se točí kolem osoby někdejšího vlivného aparátčíka a pozdější pravé ruky premiéra Zemana, Miroslava Šloufa. Ještě před několika týdny SPOZ působila jako celistvý konglomerát bývalých komunistů, neúspěšných představitelů sociální demokracie, pochybných podnikatelů, jejich rodinných příslušníků a hospodských přátel. Po získání moci však začínají krystalizovat různé osobní zájmy a prapůvodní nadšení věrných následovníků Miloše Zemana se začíná pomalu, ale jistě rozplývat...

 

Po několikaměsíční odmlce se v médiích opět skloňuje jméno lobisty Miroslava Šloufa. Svého času nejmladší předseda národního výboru, stranický funkcionář a v 80. letech poslanec České národní rady za KSČ může být bez okolků označen za vzorového klientelistu. Síť jeho kontaktů na politiky, podnikatele a bývalé aparátčíky dosahuje nebývalých rozměrů.

Byl to on, komu Miloš Zeman na Úřadu vlády plně důvěřoval (tak jako Topolánek Dalíkovi a Nečas Nagyové), kdo vyjednával s kmotrem Mrázkem a jinými představiteli podsvětí a kdo přispěl k oběma jeho volebním vítězstvím. Stále stejný lobista stál u zrodu Přátel Miloše Zemana, SPOZ a podle všeho také zajišťoval podporu Václavu Klausovi v roce 2008, aby ji Klausova rodina Zemanovi v příštích volbách vrchovatě opětovala.

Jeho jméno se však nejpozději po uvedení dokumentu Vládneme nerušit (natočeného dle stejnojmenné předlohy Erika Taberyho) stalo pro Zemana značnou přítěží. Neproběhla snad jediná větší předvolební debata, kde by Zemanovi někdo alespoň náznakem nevyčetl aparátčíkovu minulost. Prezident dal během kampaně od Šloufa několikrát ruce pryč a nedávno se nechal slyšet, že s ním opravdu definitivně ukončil spolupráci.

Spor o pražskou kandidátku

V druhém zářijovém týdnu však došlo ke zcela nečekané události. Miroslav Šlouf se v průběhu pražské konference SPOZ rozhodl ucházet o pozici lídra metropolitní kandidátky a krajská stranická buňka jeho záměr schválila.

Předsednictvo promptně zareagovalo: jeho jméno z kandidátní listiny vyškrtlo, ale ve svých zásazích se neomezilo jen na hlavního město. Místopředsedkyně strany Dita Portová se lobisty zastala, načež byla z prvního místa v Plzeňském kraji sesazena na nevolitelnou čtvrtou pozici.

O dva dny později Šlouf poskytl rozhovor České pozici, v němž se ostře pustil do vedení strany a Zemanův nezájem o svou osobu přičetl na vrub pomluvám ze strany mocného dua Mynář-Nejedlý.

Kdo řídí Zemanovce?

Nominální předseda SPOZ Zdeněk Štengl působí dojmem velmi nevýrazného politika. V nedávném Interview Daniely Drtinové se raději nechal zastoupit ostravským lídrem Martinem Pecinou (omluvil se z rodinných důvodů) a právě zmiňovaný lobista na jeho adresu pro Českou pozici uštěpačně poznamenal: „Když ho vidím v televizi, slyším v rádiu nebo čtu v novinách, jsem z toho smutný.“

Poslední dobou se navíc proslýchá, že faktickými vládci Zemanovců jsou právě Vratislav Mynář a  Martin Nejedlý. Ale co o těchto pánech vlastně vůbec víme?

Prezidentův kancléř má z titulu své funkce k prezidentovi asi ze všech nejblíže. Zcela v rozporu se zásadami výkonu své úřednické funkce a dřívějšími proklamacemi povede krajskou kandidátku SPOZ, a bez větší námahy se tak coby regionální lídr malé strany dostane na televizní obrazovky.

Prezentuje se jako úspěšný podnikatel ze Zlínska – svým stylem však rozhodně nepřipomíná slavné rodáky z rodiny Baťů, na které s nostalgií vzpomíná jeho idol. O jeho minulosti toho mnoho nevíme; jisté je, že na rekonstrukci svého penzionu získal 26 milionů korun z evropských dotací. Zajistil prý 20 nových pracovních míst, jeho firma je však zadlužená a hospodaří se ztrátou – že by ukázka těch pravých „investic“?  Ne zrovna pozitivnímu určitě neprospívá jeho neochota zveřejnit své majetkové přiznání.

Jeho souputník, 1. místopředseda strany Marin Nejedlý, má velmi dobré kontakty v Rusku a jako jednatel české pobočky petrolejářského gigantu Lukoil bude vskutku uvědomělým kádrem. Nedávno na sebe neplánovaně strhnu pozornost účastí na podivné schůzce s Jeronýmem Tejcem a Michalem Haškem. Levicoví politici se setkali v pětihvězdičkovém hotelu a údajně jen přátelsky klábosili o kvalitě vína...

S jeho jménem může být také spojován další ze Zemanových přátel (a zřejmě i sponzorů) s úzkými vazbami na Kreml - někdejší plukovník ČSLA a fanatický komunista Zdeněk Zbytek, který 1. prosince 1989 pronesl plamenný projev, v němž naznačoval ochotu a připravenost armády zasáhnout... Dnes úspěšný podnikatel byl a možná ještě stále je hledáčku BIS kvůli svým kontaktům na ruskou ambasádu a dalším aktivitám, o nichž podrobněji informuje týdeník Respekt.

Dryml a jeho svědectví

Do všeho toho humbuku kolem Miroslava Šloufa se novinářům z České pozice ozval Vladimír Dryml, předseda senátorského klubu SPOZ+KSČM+Severočech, a tedy i člen Předsednictva SPOZ, a poskytl jim nevídaně otevřený rozhovor. Zřejmě zhrzen neúspěchem v krajských volbách a otráven vyšetřováním policie v jím řízené nemocnici, maje na paměti své hořké rozloučení s ČSSD, rozhodl se podat svědectví o fungování své aktuální partaje.

Hovořil o nedemokratických metodách, napojení na podezřelé podnikatele a neprůhledném financování Zemanovců. Podobné interview poskytl i zpravodajskému serveru aktuálně.cz, kde mimo jiné uvádí: „Pan Nejedlý s panem Mynářem obklopili Miloše Zemana a nedovolili, aby se k němu dostávaly informace.“

Boj špatných s horšími?

Aktuální situace působí velmi zmateným dojmem. Nemohli jsme ani v nejmenším očekávat, že Miloš Zeman sjednotí společnost; poněkud překvapivě ale působí fakt, že toho není schopen ani v rámci své vlastní partaje, pro níž je čestným předsedou, marketingovou značkou a zdrojem programu v jedné osobě.

V jedné věci si můžeme být jistí: rozhodně nesledujeme souboj těch zlých s dobrými,  zkorumpovaných s čistými či charakterních s podrazáky. Střetávají se zde různé skupiny sledující odlišné, byť zatím neznámé cíle – Šloufovi známí se skupinou reprezentovanou Martinem Nejedlým a Vratislavem Mynářem. Zatím pouze netušíme, co se skrývá v pozadí sporu. 

Možná na sebe chtěl Šlouf pouze strhnout pozornost a poslat Zemanovi jasný vzkaz – stále čekám na tvé pozvání na Hrad, nebo upozornit na koncentraci přílišné moci v Nejedlého táboře, případně otestovat svůj slábnoucí vliv ve straně; sám ale musel moc dobře počítat s tím, že jeho jméno přes předsednictvo neprojede a že možná zahájí destruktivní proces,  jehož výsledkem bude zánik jím vypiplané SPOZ.

Koho určitě nevolit

Poslední dny nám dokázaly, že tato strana nefunguje zcela standardním způsobem. Nejen, že je postavena na kultu osobnosti svého čestného předsedy, ale je zmítána vnitřními spory o moc pramenícími z dávných klientelistických vazeb a přátelství, přičemž program hraje až druhotnou roli.

V případě systémů založených na úctě k jedné nezpochybnitelné autoritě nás historie naučila, že jednotlivé skupiny bojují více či méně otevřeně o moc a přístup k hlavnímu předákovi a ten pouze šikovně vyvažuje mocenskou rovnováhu tak, aby se ani jeden z táborů nestal příliš vlivným a neohrozil jeho pozici.

Řešení nastalé situace je překvapivě jednoduché – nedat SPOZ svůj hlas a nechat stranu utopit ve vnitřních šarvátkách. Ve sněmovně by tento subjekt sloužil jen a pouze jako prodloužená ruka Hradu, jež by byla pojistkou pro případ neposlušné vlády sociální demokracie, kterou by za vhodné povolební konstelace měla možnost kdykoli potopit. Skupinu těch, kteří se dnes označují za apoštoly Miloše Zemana, totiž možná brzy čeká „velké východní schizma“.

 

 

Bottom line: Souvisí přeložení Šloufovy účasti v Otázkách Václava Moravce s podezřelým přesunem Daniely Drtinové a vyhazovem Pavlíny Kvapilové? Kdo je větší padouch – Šlouf, nebo Nejedlý s Mynářem?