Jen krok od poloprezidentského systému

Z posledního průzkumu společnosti STEM vyplývají zajímavá zjištění. Dají se shrnout tak, že velká většina společnosti je se zavedením přímé volby spokojena, očekává od prezidenta nadstranickost a přála by si pro prezidenta rozsáhlé výkonné pravomoci.

Závěry tohoto průzkumu lze jednoznačně intepretovat tak, že většinově si naše společnost nepřeje návrat k volbě prezidenta republiky parlamentem, nepřeje si také sepětí prezidenta s některou konkrétní politickou stranou, ale přeje si silného prezidenta. Hlava státu nemá podle převažujícího názoru veřejnosti plnit čistě reprezentativní funkci.

Takové jsou jednoznačné tendence, o jejich přesném číselném vyjádření se můžeme přít, ale jejich směr je zřejmý.

Uvedené závěry ukazují, že potenciálně jsme jen krok od plného společenského prosazení a akceptace poloprezidentského systému.

Psal jsem zde již mnohokrát v letošním roce, že naše ústava obsahuje od samého počátku taková ustanovení, která jsou typická spíše pro poloprezidentský systém než pro systém parlamentní. Opět o jednotlivostech lze vést spory, nicméně nelze popřít, že naše ústava umožňuje jak politicky a mocensky aktivního prezidenta, tak i prezidenta zdrženlivého.

Z hlediska formálně právního je tedy půda připravena. Jak ukazuje zmíněný průzkum veřejného mínění, společnost většinově na tento posun také připravena je. Co ale chybí? Pouze ochota prezidenta republiky tento krok učinit.

Výsledky uvedeného průzkumu totiž opět potvrzují touhu naší společnosti po "mocnáři". Mocnář se zdá být spojený s monarchií a v republice nepoužitelný. Opak je však pravdou. Tato role může být hrána i v republikánském zřízení.

Příkladem může být Francie. Na jedné straně velkolepým pojetím republiky co do některých vnějších atributů, na straně druhé rolí sjednotitele národa a obránce státních hodnot, kterou zhusta plní právě monarchové a kterou se rozhodl sehrát generál de Gaulle.

Pravdu má Václav Bělohradský, když v Právu 7. září letošního roku uvedl, že jediným, co u nás chybí k celospolečenskému uznání semiprezidencialismu je, aby prezident republiky začal bránit republiku jako společnou hodnotu proti "politikům".

Pokud by se prezident republiky rozhodl tuto roli hrát, splní všechna tři výše uvedená očekávání lidí. Pouze je třeba, aby své dosti silné pravomoci uplatňoval v zájmu státu. Ostatně to potvrzuje i široká společenská objednávka projevující se odporem k politikům a odklonem od "tradičních" stran směrem k novým subjektům.

Vše je tedy v rukou prezidenta republiky a jedinou otázkou je, zda tuto roli bude chtít hrát. Právní rámec pro poloprezidentský systém máme, společenskou objednávku také. Chybí už jen hlavní aktér, který sehraje roli tak, jak si tato hra žádá.