Kdo rozhoduje?

Vzletně je označován za zdroj veškeré moci lid. V ideálu tedy většina lidí nastavuje pravidla fungování svého společenství, většinou prostřednictvím svých volených zástupců.

V poslední době však tento postulát v České republice přestává byť jen zdánlivě platit. Můžeme odhlédnout od volání po vládě odborníků, tedy profesionálů, kteří znají jediná správná řešení za každých okolností. To je jen špička ledovce.

Odhlédněme taktéž od toho, že mnoho norem dnes vniká ve  velmi vzdáleném legislativním procesu na půdě mezinárodních organizací, typicky samozřejmě EU. I tam lze vysledovat tzv. legitimizační řetězec.

Nicméně i v tomto „osekaném“ prostoru se stále demokratická legitimita propadá.

Čelíme naprosto konkrétním „útokům“, zejména v kontextu přijetí nového občanského zákoníku. Tato mohutná norma byla sice připravována několik let. V parlamentu však prošla velmi hladce. Celospolečenská diskuze prakticky neproběhla. To je v takovém případě alarmující, neb NOZ mění mnoho praktických otázek týkajících se úplně každého.  Právě takové otázky by na půdě parlamentu měly rezonovat a měly by se zavčas „investigativně“ objevit i v médiích či ve veřejném prostoru jako takovém.

Uveďme příklad: Dnes odpovídá každý za škodu způsobenou okolnostmi, které mají svůj původ v povaze přístroje, kterého bylo použito při plnění závazku. Co to znamená? Když si dáte oblek do čistírny a tamější pračka ho poškodí, musí Vám čistírna škodu nahradit. Vůbec se neřeší, zda pračku řádně udržovala či ji naopak ponechala bez údržby.  Zákazníka nezajímá, kde konkrétně vznikla chyba, požaduje však náhradu své škody. Nová úprava to otáčí. Pokud čistírna prokáže, že dodržela všechna pravidla a postupy a pračka přesto selhala (např. skrytá vada atd.), tak odpovědnost nenese a zákazník má smůlu.

Z obecného hlediska je taková změna samozřejmě možná. Měla by však projít patřičnou diskuzí minimálně na odborné úrovni.

Dalším příkladem můžou být daňové změny související s přijetím NOZ. Daňové a finanční otázky byly vždy kruciálním bodem politické diskuze. Stále jím jsou. Přesto je v „doprovodné“ zdánlivě technické normě provázející NOZ jaksi mimochodem měněno několik zásadních institutů.

Nová úprava počítala s tím, že aktuální daň z převodu nemovitosti, nově daň z nabytí nemovitosti, bude od nového roku hrazena kupujícím namísto prodávajícím jako dosud. To má dalekosáhlé důsledky ve vztahu k  běžným produktům, jako je hypotéka.  Jedná se však jen o jednu z mnoha změn. Takto zásadní přeměny však nebyly politicky nijak zásadně legitimizovány. Senát však konkrétně tyto změny minulý týden zamítnul.

Položme si tedy otázku v průběhu počínající volební kampaně. Kdo reálně rozhoduje?