Od andragogiky k heutagogice

21. století mění mnohá paradigmata a rozvoj a vzdělávání patří k nim. S rozvojem informačních technologií přišla ruku v ruce nutná restrukturalizace trhů a s ní spojené i zásadní změny v tradičních odvětvích. Hodně evropských podniků vzniklých ve 20. století založilo svou konkurenční výhodu na masové produkci a nízkých cenách. To se ale jeví najednou v prostředí globálních trhů jako slepá ulička, neboť výrobní náklady v některých částech světa - zejména v Asii - jsou natolik odlišné, že se evropské produkty stávají nekonkurenceschopnými. Ani při drastickém snižování nákladů nemohou evropské podniky docílit podmínek čínských nebo indických výrobců, kteří mají k dispozici výrazně levnější pracovní sílu a prostředí s nízkými požadavky na sociální jistoty. Tyto podniky pak mají dvě možnosti - buď přesunout svou výrobu do asijských zemí za levnější pracovní silou anebo změnit produktové portfolio tak, aby dosáhlo jiné přidané hodnoty. To ale představuje z hlediska zaměstnanosti pro evropskou pracovní sílu naprosto nové výzvy: velký tlak na flexibilitu, důraz na neustálé učení se a tříbení schopnosti inovovat - pracovat častěji na nových projektech, s novými nástroji a novými lidmi.