Volební programy očima ekonoma (5)

Ano: Zemědělství motorem růstu

Od programu nového subjektu na politické scéně se očekává, že vymezí mantinely pro případnou spolupráci s konkurenty a zároveň přijde s něčím novým pro voliče. S prvním požadavkem si program hnutí ANO poradil, druhý zůstal tak trochu nedostatkovým zbožím. Ne že by se program ANO od ostatních na trhu neodlišoval. Rozdíly ale zůstaly až na výjimky spíš na fasádě než uvnitř domu.

První a jistě nikoliv nejdůležitější odlišností je skutečnost, že program ANO není zpracován do formy jednoho dokumentu. Hnutí tak nevyužilo možnost ovlivňovat zájemce prostřednictvím barevných vjemů typu slunečnic na podkladu (KDU-ČSL) či oranžových mezistránek (ČSSD). Jiné specifikum tvoří samostatná webová záložka „Východiska“, obsahující neobvykle detailně a trochu expresivně popsané cíle. Česko má být „dobrou značkou“, jakou byla země za první republiky. Právní normy mají být srozumitelné. Firmy mají odvádět daně v tuzemsku a nikoliv v daňových rájích. Stát má sloužit lidem. Rajčata nemají chutnat jak polystyrénové koule. Těžko s čímkoliv nesouhlasit.

Jak vytčených cílů dosáhnout? Odpovědí má být separátně uvedený, tzv. resortní program. Ten lze dobře začlenit do palety programů dalších stran, originálními nápady se ale nehemží.

V daňové oblasti se u DPH hnutí přiklání k představám levice (i když aspoň připouští, že nulová sazba na vybrané výrobky musí být vyjednána napříč EU), u sazeb z příjmu jsou mu naopak bližší názory pravice (zachovat sazbu pro firmy, u fyzických osob lineární výši odvodu). Ekonomicky podnětným bodem je apel (s trochou parafráze) na sjednocování daňových základů mezi zeměmi EU, s nímž by hnutí pravděpodobně sbíralo politické body, kdyby měly hlasovací právo velké firmy. Ve financování penzí převažuje názor pravice, nad jeho rámec jde požadavek zvýšení míry zásluhovosti, která (jak ekonomové vědí) zůstává oproti zahraničí neobvykle nízká. Až potud dobře. Principiálním problémem sumáře návrhů je ovšem jejich jednosměrnost (vybereme méně, vydáme více), která ponechává ve čtenáři dojem, že mu tvůrci programu neřekli vše. Což je typické spíš pro kuchyň kořeněnou populismem.

Mezi představami o pracovním trhu se hnutí shoduje s dalšími subjekty ohledně podpory zkrácených úvazků a daňových úlev pro osoby nad 50 let a absolventy. Stejnou úlevu ale slibuje i pro samoživitele, což vyvolává otázky (zejména, nepůjde taková strategie proti politice podpory rodin?). V energetické politice zaujme transaparentní názor na hnědé uhlí (zachovat pro budoucí generace), na druhou stranu formulace ohledně dostavby Temelína působí dojmem přílepku (určitě podpoříme, ale předtím posoudíme výhodnost).

Kapitola o zdravotnictví zaujme důrazem na osobní odpovědnost a prevenci, tím ale pozitiva končí. Nedomyšlené se zdá selektivní zrušení regulačních poplatků pro seniory a sociálně slabé, neboť péče o ně tvoří 80% celkových nákladů v resortu. Že je celý resort podfinancovaný, sice autoři programu konstatují, řešení ale ani v náznaku nepředkládají.

Z šedi resortních průměrů vyčnívá snad jen zemědělství, a to jednak rozsahem textu, jednak přítomností vize. Tou nejsou jen kvalitní potraviny, ale také vytvoření 120 tisíc nových pracovních míst, neboli v samotném zemědělství třetinové zvýšení zaměstnanosti. Osobně sice těžko vstřebávám představu, že se zemědělství a potravinářství stanou hlavním (ne-li jediným) motorem růstu české ekonomiky, podobné vize ale do politických programů určitě patří.

Soudě podle svého programu, aspiruje hnutí Ano v politickém kotli na pozici subjektu, který se hodlá angažovat v omezeném okruhu oblastí a bude nabízet můstky ke spolupráci do různých stran. Na otázku, zda bude jeho život delší než jepičí, už samozřejmě program neodpoví.

Předchozí díly seriálu:

SPOZ: Mistři frází a koncepcí

TOP09: Více svobody, méně slibů

ČSSD: Spravedlivá chudoba idejí

KDU-ČSL: Daňový slevomat