Otevřená náruč švédské vlády vychází z tradice, kdy Švédsko každoročně přijímá kolem 100 000 imigrantů, což představuje asi 1% celé švédské populace. V současné době má již 15% švédských obyvatel imigrantský původ a valnou většinu tvoří imigranti z Iráku, Afghánistánu, ale také například Somálska.
Rozhodnutí švédské vlády přichází v době, kdy se celkový postoj Evropanů vůči přistěhovalcům rapidně zhoršuje. V situaci, kdy se rychle destabilizuje široký pás zemí od severní Afriky až po Kavkaz, může volný pohyb velkých mas utečenců z konfliktních oblastí islámského světa nejen zvyšovat riziko infiltrace extremistickými elementy, ale i možnost sociálního a politického napětí ve státech, jež jsou nejčastějším cílem migračních vln.
Evropské dilema
Na jedné straně je Evropa konfrontována s vlastní neúprosně stárnoucí populací, což znamená postupné snižování počtu obyvatel v produktivním věku, a vytváří poptávku přijímat přistěhovalce a udržet tak nejen produktivní pracovní sílu, ale především rozsáhlou spotřebitelskou základnu. Na druhou stranu reaguje majoritní populace na měnící se sociální prostředí ve spojení s rostoucí nezaměstnaností postupně stále více nepřátelsky. Příkladem může být Řecko, jež je vzhledem ke své příznivé geografické poloze cílem uprchlíků jak z oblasti Blízkého východu, tak Balkánu, kteří v Řecku, vzhledem k jeho členství v Unii, spatřují bránu k lepšímu životu. S ohledem na současné hospodářské těžkosti samotných Řeků však přítomnost přistěhovalců vytváří výbušný sociální koktejl, jak dokazují například široce medializované útoky příznivců řecké ultrapravicové strany Zlatý Úsvit na imigranty.
Evropský voličský mainstream se za poslední roky obecně posouvá silně doprava, jak je možné vnímat na nárůstu preferencí populistických a radikálních stran, či jejich vstupu do vlád, ale především na příkladu přejímání anti-imigrantské rétoriky zavedenými stranami, které se v klimatu krize demokratického vládnutí obávají značného odlivu voličských hlasů.
Podle Eurostatu žádalo v prvním čtvrtletí roku 2013 o azyl v některé zemi EU bezmála 85 000 uprchlíků, což je nárůst o více než 15 000 vůči stejnému období z předcházejícího roku. A zatímco v roce 2008 byl celkový počet žadatelů o azyl v některé ze zemí EU 230 000, v loňském roce číslo vyšplhalo až na 340 000.
V přepočtu na jednotlivé země převládají žadatelé o azyl ze Sýrie a z Ruské federace. V prvním případě to je pochopitelně způsobeno vývojem situace v občanskou válkou zmítané Sýrii, jež ze země vyhnala již dva miliony uprchlíků. Přitom až devadesát procent ruských žadatelů o azyl pochází z Čečenska, jehož neutěšené ekonomické podmínky a dlouhodobý růst počtu obyvatel v regionu, pro něž nejsou pracovní místa a zároveň jsou terčem xenofobních nálad ze strany majoritní ruské společnosti, vytváří podmínky pro významné migrační vlny. Nespokojení Čečenci míří tradičně přes Bělorusko do Polska, ale stále častěji do Spolkové republiky Německo, která je obecně nejčastějším cílem žadatelů o azyl v EU a v Německu jich jen za rok 2012 požádalo o azyl rovných 3200. Za Německem se potom jako cílové destinace řadí zmíněné Řecko, Belgie, Francie a Švédsko.
Džihádistický turismus
Faktická neexistence hraničních kontrol v rámci Unie umožňuje různým mezinárodním extremistickým uskupením poměrně snadno spolupracovat s ostatními buňkami, současně ohrožovat více zemí a bez větších problémů vycestovat za hranice EU s cílem zdokonalovat se v teroristické činnosti. Při návratu zpět se tito jedinci díky neexistenci systému hraniční kontroly mohou bez větších problémů a nabyti zkušenostmi navrátit do běžného života.
V dubnu letošního roku zveřejnil hlavní unijní protiteroristický koordinátor Gilles de Kerchove odhady, že zhruba pět set občanů EU se v průběhu uplynulých dvou let zapojilo do bojů v Sýrii. Mnozí z těchto bojovníků se následně vrátili do svých domovů ve Velké Británii, Francii, nebo dokonce v Irsku. Na základě výzkumu, provedeného institucí International Center for the Study of Radicalization při King´s College v Londýně, celkový počet občanů států EU, kteří se zapojili do bojů v Sýrii a rekrutovali se z celkem 14 evropských zemí, včetně Rakouska, Španělska, nebo Kosova, může být až 600 a tvoří mezi 7 až 11% všech zahraničních bojovníků v Sýrii.
Trend „vracejících se bojovníků“ potvrzují i další fakta. V případě čtyřech nejzávažnějších teroristických útoků džihádisty (ať již realizovaných nebo ve stádiu pokusu) za poslední dva roky v Evropě, všichni pachatelé podstoupili nějakou formu teroristického výcviku v zahraničí. Jednalo se jak o případ dvojice Čečenců, kteří byli v roce 2012 zadrženi pro pokus o bombové útoky proti britským cílům během Olympijských her v Londýně, ale také Francouze Mohammeda Meraha, který zastřelil tři židovské děti a čtyři francouzské vojáky. V obou případech zmínění pachatelé před svým návratem do Evropy prodělali výcvikové kurzy v teroristických táborech v Pákistánu, respektive Afghánistánu.
Na začátku srpna letošního roku proto skupina zemí zahrnujících Francii, Belgii, Nizozemsko, Lucembursko, Polsko, Itálii, Velkou Británii, Švédsko a Německo iniciovala záměr vytvořit společnou evropskou databázi pasažérů cestujících do a ven z Unie. Přesto, že některé země již taková data sbírají, prozatím nejsou mezi jednotlivými členskými státy sdílena.
Odborný spolupracovník think-tanku Evropské hodnoty
