Jak naložit s uhlíkovým rozpočtem

Nová zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu představila možný vývoj klimatu podle několika modelových scénářů: od vývoje extrémně optimistického až po vývoj, kterým se zatím ubíráme.

Podle množství skleníkových plynů, které v následujících desetiletích vypustíme, může být rozdíl teplot mezi koncem 20. a 21. století 0,3 až 4,8 stupně Celsia. Přičemž od konce 19. století se průměrná teplota zvýšila již o 0,85°C.

Velmi pozitivní je to, že stále máme šanci udržet oteplení do konce století pod 2 stupni Celsia. Současně je to i technologicky možné, přesto se to momentálně jeví jako krajně nepravděpodobné. Vyžadovalo by prudké snížení emisí během několika následujících let.

Pokud budeme naopak pokračovat současným tempem vypouštění emisí skleníkových plynů, překročíme hranici dvou stupňů Celsia, kterou se státy světa před několika lety zavázaly dodržet a která je považována za relativně ,,bezpečnou“. Právě jako ,,business as usual“ je označovaný ten scénář, který předpovídá dodatečné oteplení v rozmezí 2,6 až 4,8 stupně Celsia ke konci století.

,,Je očividné, že momentálně na cestě k omezení oteplení o maximálně 2 stupně nejsme.“ řekl Thomas Stocker, spolupředsedající první pracovní skupiny IPCC. Pokud bychom chtěli tento cíl dodržet, smíme do atmosféry vypustit asi 1 000 gigatun uhlíku celkem. Z tohoto uhlíkového ,,rozpočtu“ jsme však už více jak polovinu vyčerpali.

Právě před jeho vyčerpáním varoval i lord Nicholas Stern, světově uznávaný ekonom zabývající se klimatickou změnou: ,,Pokud výrazně neomezíme emise, překročíme limit během 15 až 25 let.“ Světové podzemní zásoby fosilních paliv přitom připustitelné množství uhlíku významně překračují.

Podobně se vyjádřil i profesor Rahmstorf z Postupimského institutu pro výzkum dopadů klimatické změny při své květnové návštěvě Prahy. Stovky miliard dolarů, které každý rok padnou na hledání nových zdrojů fosilních paliv, jsou zbytečnou investicí. Energetické společnosti usilují o stále nové zásoby, mnohé z nich si ale stejně nemůžeme dovolit spálit.

Odkládání účinných opatření je nebezpečné. Jednak zůstávají skleníkové plyny v atmosféře po desítky až stovky let, jednak hrozí, že se obklopíme další a další novou infrastrukturou založenou na spalování fosilních paliv. Uvízneme tak v uzavřeném kruhu.

,,Mezi vědci panuje obecná frustrace z toho, že víme stále více a více, ale přitom se toho více neděje“, posteskla si Cecilie Mauritzen, vedoucí Výzkumného centra pro klima a životní prostředí v Oslu. Nedostatek účinných a konkrétních kroků tak nepociťují jen nevládní organizace, ale i vědecká uskupení. Nedávno vydalo dvanáct předních vědců pod názvem The Earth League prohlášení: "Množství důkazů, které ukazují, že naše civilizace již způsobila značné globální oteplování, je ohromující. (...) Vědecký konsenzus je mimořádně silný na to, aby ospravedlnil potřebné kroky.“

Jak upozorňuje lord Stern, snahu o snížení emisí není nutné vidět jako pouhý ekonomický handicap. ,,Přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku vedený investicemi soukromého sektoru a zarámovaný dobrou veřejnou politikou bude plný příležitostí, objevů, inovací a růstu.“