Co táhne český trh s uměním? Moderna, malba, Číňani a mrtví autoři

Trh s uměním je do značné míry abstrakcí. Nic takového jako jednotný trh s uměním neexistuje, neboť ve většině případů se jedná o obchod s unikátními předměty. To, že rostou ceny v případě jednoho autora či určitého časového období, nemusí mít na ostatní segmenty trhu vůbec žádný vliv. Dokonce i v případě jednoho autora může platit, že zatímco obrazy z určitého období lámou cenové rekordy, jiné období je téměř neprodejné.

Mezistupněm mezi zkoumáním výsledků jednotlivých autorů a pohledem na souhrnná čísla je segmentace trhu podle časových období či použité techniky. V delším časovém horizontu může pomoci odhalit určité trendy: v posledních letech jsme byli například svědky nárůstu zájmu o umění 19. století.

Konkrétní údaje tom, jaký je podíl poválečného a současného umění na celkovém obratu, kolik procent trhu tvoří starožitnosti nebo kolik procent trhu tvoří díla žen, dosud nebyly k dispozici. Vyplývají z exkluzivní analýzy Data IHNED, která si vzala za základ záznamy databáze ART+ za posledních pět let.

Uváděné částky vycházejí z cen na sále, nezahrnují tedy aukční provizi. Celkové částky utracené investory a sběrateli na českém trhu jsou tedy ještě o průměrně 20 procent vyšší.

Trhu dominuje moderna, malba a mrtví muži

Hlavním tahounem trhu s uměním je klasická moderna, či šířeji umění první poloviny 20. století. Do této kategorie spadá o něco více než třetina vydražených položek (36 procent), na celkovém obratu se však podílejí víc jak z poloviny (55 procent). U poválečného a současného umění je tento poměr opačný. V těchto kategoriích se sice prodává poměrně dost děl, avšak jen v nižších cenových relacích.

Na světovém trhu s uměním je situace přesně opačná – prim v objemu obchodů hrají právě poválečné a současné umění. Aukční síň Christieʼs jej například ve svých pololetních výsledcích vykazuje jako nejdůležitější segment, na který připadá 27 procent z jejího celkového obratu 3,68 miliardy dolarů.

Mezi technikami zcela dominuje malba – obrazy mají na svědomí 82 procent českého trhu s uměním. Data dále potvrzují komentáře obchodníků se starožitnostmi, podle kterých je tento segment momentálně podhodnocen. Výjimečné kusy se stále prodávají dobře či dokonce lépe než v minulosti, u průměrných starožitných kousků však ceny klesají. V řadě dílčích kategorií jsou dnes ceny dokonce níže, než na začátku devadesátých let. Z investičního hlediska je právě taková situace tou správnou chvílí k nákupům.

Jednoznačně převažují muži nad ženami a mrtví autoři nad těmi žijícími – autorů se prodalo osmnáctkrát více, než autorek, mrtví nad živými vedou patnáctkrát. Průměrná cena za jedno dílo u mužů a žen sice vypadá vyrovnaně - z velké části za to ale může jediná umělkyně, Toyen – jediná žena v desítce nejdražších autorů na českých aukcích zvyšuje průměr cenu ženského díla zhruba čtyřnásobně.

Největší tahák mezi zahraničními kousky: čínští mistři

Při pohledu na nejprodávanější autory podle období (za každé období se můžete podívat na TOP 10 autorů podle celkového objemu i podle průměrné ceny za dílo) se oddělí nejdražší autoři od těch nejprodávanějších. Nejvýrazněji se rozevírají nůžky u poválečného a současného umění.

K populárním autorům patří například Josef Jíra s jediným obrazem nad jeden milion korun; každoročně však trhem projde padesát až sto jeho děl a z hlediska celkových objemů tak dosáhne výše než Mikuláš Medek, který se přitom jako jediný autor z kategorie poválečného umění dostal do TOP 100.

Z grafů jsou patrné nevyrovnané poměry mezi počty dražených děl a celkovým cenovým objemem. Z hlediska počtu jsou například díla zahraničního umění téměř zanedbatelná (1,4 procenta), z hlediska cen však představují téměř desetinu trhu (9,5 procent). Jde o to, že pokud se na trh vůbec nějaké zahraniční dílo dostane, jde zpravidla o významnější a tedy i dražší kus. Prim zde hrají díla moderního čínského umění. Do stovky nejdražších děl se dostala dvacítka děl zahraničního umění, polovina z nich jsou díla čínských mistrů.

Vizualizace obsahuje 99 ze 100 nejdražších děl, prodaných v českých aukčních síních. Mimo ni zůstal obraz Emila Filly Zlaté rybičky u okna, vydražený v červnu 2000 – několik let před zbytkem top 100 – za 8 milionů korun. Mezi nejdražšími obrazy mu patří 64. místo.

Ceny v této vizualizaci jsou uváděny včetně aukční provize. Ta se standardně pohybuje mezi 15 a 25 procenty, nejdražší obrazy někdy bývají draženy se sníženou provizí 3 až 10 procent.