Metelesku blesku, pojďme pomoc Česku

Před závorku nutno vytknout, že považuji Hlavu vzhůru! a proudy a potůčky s ní spojené za škodlivý podnikatelský projekt Jany Bobošíkové a nechovám k ní byť sebemenší sympatie. K dílu Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka naopak vzhlížím s pokorou a oblibou.

Přesto si zoufám, že Svěrákova reakce a případná soudní pře je velmi nešťastná a nesmyslná. Svěrák se cítí majitelem slovního spojení „metelesku blesku“ a věří, že s ním může jakkoliv disponovat. Ostatně již ukázal, že je svá práva opravdu připraven bránit soudně, když zvítězil ve sporu o svůj popěvek „Dělání, dělání“. Podobně se dokázal prosadit i Dalibor Janda při ochraně svého Hurikána nebo Marie Poledňáková se souslovím „S tebou mě baví svět“.

Dle mého názoru zde žalobci ani soudy nepostupují správně.

Otázka zní, k čemu autorské právo slouží? Nejde o prastaré „přirozené“ právní odvětví, etabluje se až v 18., respektive 19. století z naprosto konkrétních ekonomických důvodů odpovídajících tehdejšímu stupni informačního pokroku. Původně autorské právo, respektive spíše duševní monopol, vzniká jako záruka právě omezeného monopolu, výměnou za pozdější univerzální volný přístup k chráněným dílům (tehdy zejména knihám)! Primárním zájmem autorské ochrany není zájem samotného autora, ale společnosti jako celku. Jde o to, zaručit autorům podmínky k autorské činnosti, která v důsledku obohatí celou společnost.

Autorské právo by mělo být nastaveno tak, aby chránilo práva autora i jeho spravedlivé zisky, ale aby zároveň umožňovalo volnou soutěž informací, zpráv a duševních výdobytků.

V 16. století se ve Francii argumentovalo tak, že stejně, jako je Bůh pánem vesmíru, protože jej stvořil, tak je autor pánem své knihy, jenž má právo s ní nakládat, jak si přeje. Takový přístup je však v informační společnosti těžko použitelný. Informace má zcela jinou hodnotu a charakter.

Chápu rozpoložení Zdeňka Svěráka a také se mi nelíbí, že je jeho dílo zneužíváno proudy, které slovy svého guru geniální snímek Marečku, podejte mi pero! považují za děsivě, děsivě špatný.

Na druhou stranu tímto způsobem zvětšovat rozsah duševního monopolu není vhodné a je taktéž nebezpečné. Zdeněk Svěrák a další velikáni české kultury se musí smířit s tím, že jejich dílo vstoupilo do obecného povědomí a může z něj čerpat kdokoliv (ostatně jak to DJC dělá ve svých dnes již klasických hrách s díly velikánů např. 19. stol.).

Pouze jako dovětek si dovoluji poukázat na jízlivou a samozřejmě částečně nepatřičnou otázku, která se již na sociálních sítích také objevila. Žádala TOP 09 o svolení Barbaru Broccoli o užití tematiky Jamese Bonda v probíhající kampani?