„Rámec pro likvidaci syrských chemických zbraní“
Chemické útoky na předměstí Damašku vyvolaly vlnu nevole v mezinárodním společenství a USA v souladu s předchozími prohlášeními „o červené linii“ použití chemických zbraní hovoří o ozbrojeném zásahu. Rusko, jakožto podporovatel režimu prezidenta Bašára Assada, se ostře stavělo (stejně jako doposud) proti jakékoli intervenci proti syrské vládě (nicméně nemá zájem vytvořit precedent beztrestného užívání chemických zbraní).
Otázkou je, jak naplnit zájmy Ruska a USA, aby se „vlk nažral a koza zůstala celá“? Odpovědí je údajně „bezprecedentní“ ženevská dohoda mezi ministry zahraničí Sergejem Lavrovem a Johnem Kerrym ze soboty 14. září. Třídenní vyjednávání nakonec vyústilo v dohodu, jež je mnohými považována za průlomovou a ambiciózní. Klíčovými body dohody (plný text zde) jsou skutečnost, že bude probíhat pod hlavičkou Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW, více zde) a stanovený časový rámec. Ten je velmi ambiciózní:
a) inspekce syrských zařízení na výrobu či skladování chemických zbraní mezinárodními inspektory z OPCW mají být dokončeny do konce listopadu tohoto roku
b) vybavení k produkci, míchání/plnění má být taktéž zničeno do konce listopadu
c) do konce června 2014 mají být zničeny veškeré chemické zbraně a související materiál
Podle mnohých odborníků se jedná o bezprecedentní a možná až nereálný plán, který chce zvládnout za několik málo měsíců něco, co by obvykle trvalo 5 až 6 let. Je třeba si uvědomit, že jenom samotný technologický proces likvidace není jednoduchým úkolem a je k tomu třeba vysoce specializovaného vybavení. V zemi také zuří chaotický konflikt s mnoha aktéry a bezpečnost a průchod inspektorů nemusí být zajištěn.
Dále se zapomíná na úplné „opomenutí“ jakéhokoliv řešení odpovědnosti za samotné chemické útoky. Otázka, zda za útokem stály vládní síly či povstalci (o čemž dost možná ani jedna strana nemá přesvědčivé důkazy), je v dohodě zcela neřešena a stejně tak se nic neříká o pokračování vyšetřování.
Jedním z pozitivních bodů „Rámce“ je zapojení Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) do celého procesu. Ačkoliv si netřeba nedělat iluze o tom, že jakákoliv činnost jejího personálu nebude v nestabilním syrském prostředí v každém případě vázána na zpravodajskou, logistickou i materiální podporu dotčených aktérů, přesto se jedná o částečnou záruku objektivnosti. Vzhledem k ambicióznosti plánu, americkému zájmu „neztratit tvář tedy zejména USA a Ruska),“ a ruské motivaci „udělat aspoň něco k zabránění proliferaci chemických zbraní“, by se totiž lehko mohlo stát, že by se jednalo o pouhou „fasádu“ bez reálných kroků.
Potvrzení dosavadní situace
Ve čtvrtek 26. září Rada bezpečnosti OSN schválila rezoluci zastřešující a schvalující rusko-americkou dohodu. Hovořilo se o „historickém momentu“ či probrání Rady bezpečnosti z nečinnosti. Nicméně my jsme přesvědčeni, že tato rezoluce pouze potvrdila doposud patrné pozice klíčových aktérů.
Zájem mocností na zbavení Sýrie chemických zbraní je společný a evidentní. Za prvé, kdyby se podobný incident opakoval, opět by to přineslo diplomatické problémy pro obě strany (míněno zejména Rusko a USA), které by byli donuceny nějakým způsobem reagovat. Za druhé, není zájmem ani jedné strany podstupovat riziko padnutí chemických zbraní do špatných rukou. Rusko zbavením Assada chemických zbraní nijak nesníží jeho schopnost bojovat s povstalci. Navíc likvidace chemických zbraní je vítanou záminkou rozšíření přímého působení mocností v zemi a získání většího přehledu o situaci.
Rezoluce pouze potvrzuje diskurs nastavený v duchu americko-ruské dohody z Ženevy. Fakticky je zachován ruský imperativ „nezasahování“ a zároveň i americké zachování tváře. Pokud se situace opět vyhrotí a Sýrie nebude chtít (nebo nebude sto plnit) tuto dohodu, Rusové budou jednoduše argumentovat, že předchozí rezoluce pouze „hrozí sankcemi“, ale je třeba vydat další s konkrétními kroky a tu může pohodlně vetovat. (Také není stanoveno, jaká konkrétní opatření dle Kapitoly VII Sýrii hrozí – může se jednat o kroky od ekonomických sankcí až po přímou vojenskou intervenci.) Američané naproti tomu mohou vyzdvihovat morální povinnost zasáhnout, když už OSN schválila „nějakou hrozbu“ sankcemi. (A zde je na místě si položit otázku, zda mají Spojené státy vůbec nějaký hmatatelný motiv se v Sýrii přímo angažovat, zvláště v situaci, kdy je povstalecká scéna natolik nepřehledná.)
V důsledku tak americko-ruská dohoda a její přenesení na půdu OSN neřeší komplexní konfliktní situaci v Sýrii, právě naopak potvrzuje stávající pozice klíčových aktérů. I když bude tato dohoda skutečně vynucena, sama o sobě reálně nepřispěje k ukončení syrského konfliktu.
Tomáš Kaválek a Martin Brožík, studenti bezpečnostních a strategických studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Rozšířenou verzi článku naleznete na Sekuriťáci.cz.
