Předčasné volby se pomalu, ale jistě blíží, a proto jsme se s Fórem 50 % již tradičně rozhodly prostřednictvím kampaně podpořit kandidující ženy. Naše sdělení je jasné – protože většina veřejnosti považuje zapojení žen do politiky za užitečné (podle výzkumů CVVM 86 %), doporučujeme voličům a voličkám, aby využili možnosti „kroužkování“ a dali své 4 preferenční hlasy ženám. Ženám na předních volitelných místech tím vyjádří svou podporu a těm, které jsou umístěny níže, pomocí preferenčních hlasů umožní „přeskočit“ na kandidátní listině a být zvoleny do Sněmovny. Aby však voliči a voličky takříkajíc „nekupovali zajíce v pytli“, organizujeme také sérii diskuzí s kandidátkami, kde mohou lidé poznat jejich zaměření, program i osobní zkušenosti.

Naše první cesta vedla do Ostravy. Sešly jsme se v kavárně Cooltouru k neformálnímu popovídání, abychom daly kandidátkám odpočinout od neutuchajících předvolebních přestřelek. Potěšilo nás, že pozvání přijalo všech osm nejvýše postavených žen na kandidátních listinách. Obzvláště před těmito volbami nebylo jednoduché vybrat, které ze stran oslovíme. Nakonec jsme se uchýlili k výsledkům předvolebních výzkumů a oslovili osm stran, které by aktuálně měly šanci dostat se do Parlamentu. Ačkoliv víme, že předvolební průzkumy nejsou zrovna nejobjektivnějším zdrojem informací, na lepší klíč jsme nepřišly. Rozhodly jsme se proto oslovit osm stran napříč politickým spektrem vyjma těch, jejichž programy zahrnují vyjádření odporující základním lidským právům.

V Ostravě si v hektické předvolební době udělaly čas a přišly:

Pavla Brady - na 1. místě Strany zelených
Ludmila Bubeníková - na 2. místě kandidátky TOP 09
Dana Forišková - na 2. místě KDU-ČSL 
Jaroslava Wenigerová - na 3. místě kandidátky ODS
Jana Lorencová - na 2. místě kandidátky ANO 2011
Ludmila Večerková - na 8. místě kandidátky SPOZ
Milada Halíková - na 2. místě kandidátky KSČM
Pavlína Nytrová - na 4. místě kandidátky ČSSD



I přesto, že pozvané zastupovaly strany zleva doprava politického spektra, tak jejich témata i styl, který by chtěly v politice prosadit, se až vzácně shodovaly. Přítomné dámy se často vyjadřovaly slovy: „ve všem souhlasím se svými předřečnicemi“, nebo „podepsala bych se pod to, co říkala kolegyně“. Z publika na to zazněly návrhy, aby přítomné dámy iniciovaly společný klub či dokonce politickou stranu žen. Tématem, které většinu kandidátek spojovalo, bylo školství, mimo jiné také díky jejich původní profesi. Zajímavý byl postřeh Jaroslavy Wenigerové z parlamentní praxe. Ta shodu napříč politickým spektrem zažila na půdě parlamentu při práci na školské legislativě. Připisovala ji tomu, že projednávání záležitostí, týkajících se školství se účastní ve velké většině právě ženy.

Všechny dámy se shodly na tom, že ženy se hůře v politice prosazují a do vrcholné politiky vstoupí, až když získají potřebnou praxi. V příčinách malého počtu žen v politice, stejně jako ve způsobech, jak to změnit, se ale jejich názory liší. Ať už byly důvody přítomných vstoupit do politiky jakékoliv (domácí násilí, nespokojenost s životním prostředím nebo netransparentnost veřejných zakázek), vždy to bylo poznání, že pokud chtějí věci změnit, musí „u toho být“.
   
Obohacující určitě bylo také to, že v publiku seděli ženy i muži všech věkových kategorií a politických přesvědčení. Všichni přítomní každopádně ocenili neútočnost a nekonfliknost debaty – tedy něco, co není v současných předvolebních kampaních běžné. Netvrdíme, že více žen v politice nutně znamená i kultivovanější politické prostředí, z našich debat to však vypadá, že za pokus by to rozhodně stálo.

Další diskuze s kandidátkami:

14. 10., Ústí nad Labem

18.10., Praha

22. 10., Brno