Norský sociální stát na ústupu

Norskou organizaci učitelů a zdravotníků Unio vyděsilo šetření zveřejněné v norském listu Aftenposten o privatizaci školství a pečovatelských služeb: Takřka 60 % voličů se domnívá, že by mělo být umožněno komerčním činitelům, aby konkurovali o pečovatelské služby, o něž se nyní starají tzv. komuny (norské okresy). Více než každý čtvrtý dotázaný si také myslí, že je v pořádku, pokud by byla zahájena částečná privatizace školství. Paradoxem je to, že si šetření objednaly ta samá organizace, aby výsledky používala jako hlavní argumenty proti dalšímu útlumu provozování veřejných služeb, tendrům a privatizaci.  

Po osmi letech nyní střídá levicový kabinet vláda pravicová, vedená "Železnou Ernou", jak se přezdívá Erně Solbergové, předsedkyni konzervativní strany Høyre (česky Pravice). Podle (a to je paradoxem) programů a prohlášení zejména levicových stran a komentátorů se dozvíme, že od r. 2005 (jinými slovy od roku nástupu rudozelené vlády) se rozdíly mezi lidmi v Norsku zvětšují. Např. je od té doby v Norsku dvakrát více miliardářů a o zhruba 15 000 více chudých dětí - a také se zvyšuje počet osob bez domova. I přesto, že se rozdíly zvětšují obsazuje Norsko, pokud jde o rozdíly v příjmech obyvatel po zdanění, mezi zeměmi Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj podle tzv. Giniho koeficientu i nadále nejnižší příčku. Pro porovnání můžeme dodat, že relativní chudoba v sousedním Švédsku stoupala z 3,7 % obyvatel v roce 1995 na 9,1 % v r. 2010.

88 porušených volebních slibů. Takovým titulkem nedávno otevřel vydání norský list Verdens Gang. Kdyby byli lidé spokojení se stávající norskou vládou a kdyby i nadále kvetl štědrý sociální stát, stěží by se dožadovali tak razantních změn, které jsou v článku uvedeny a k nimž dali pravicovým stranám v nedávných volbách mandát.

Jak nyní bude vládnout strana, která kdysi napadala obyvatele celé nejsevernější části Norska Finnmarky za to, že jsou líní příživníci zneužívající opatření státu? A která se obula do matek-samoživitelek za to, že by za svou minulost měly nést odpovědnost samy - a ne stát? 

Předsedkyně hlavní strany nastupující vlády, zmíněná Solbergová, tvrdí, že nechce škrtat, ale reformovat. Nechce likvidovat sociální stát, ale efektivněji ho spravovat. Co myslí pod pojmem „efektivněji“? Např. hodlá omezovat byrokracii v nedávno - podle mnohých neúspěšně - sloučeném státním úřadu, který bývával úřadem práce a úřadem sociálního zabezpečení v jednom. (Dnes řada lidí neúměrně dlouho čeká na zpracovávání žádostí, lidé se nemohou dovolat a nedostává se jim odpovědi na e-maily v pro ně tíživých životních situacích.)

Solbergová bude vládnout v koalici s Pokrokovou stranou. Ta se vymezuje vůči norskému sociálnímu modelu. Společným bonmotem pravice je adresnější pomoc těm, kteří skutečně pomoc potřebují, a přitom šetřit na zbytečných výdajích těm, kteří jsou na tom finančně lépe a dávky a příspěvky nepotřebují. Pravice to nazývá ověřování skutečné potřebnosti. 

Prolomí se s příchodem pravicové vlády dvě tabu norské politiky: bezplatné školství a bezplatné zdravotnictví? Ta otázka není zcela přesná. Už dlouho neplatí, že jsou zdarma: studenti hradí sice symbolický, ale přece jen, „poplatek za semestr“ a pacienti dostávají faktury se seznamem položek za zdravotní úkony a za materiál a jen tehdy, vyšplhají-li se nad stanovenou mez, hradí zbytek správa sociálního zabezpečení. Zákroky zubních lékařů mohou jít do desetitisíců a vše musíte hradit sami, pokud nejste tzv. sociálním klientem.

Pravice se shoduje, že chce pacientům dát více svobody, aby si mohli vybírat nemocnice a péči a aby se mohli uvážlivě rozhodovat o tom, kde si přejí podstoupit léčbu či rehabilitaci. Dalším záměrem pravice je růst soukromého zdravotnictví, které může vyvolat masivní přesun pracovních sil z veřejného zdravotnictví. Podle šetření Svazu zdravotníků by 60 % jeho členů uvažovalo o vystřídání pracoviště, budou-li mít možnost pracovat pro soukromou kliniku. Odborníků ve veřejném systému přitom už teď není dostatek.