Chceme si být všichni rovnější?

Komunisté jsou v České republice stále hluboko pod svým volebním potenciálem. Napovídá tomu alespoň aktuální průzkum "názorů na obecné ekonomickopolitické otázky", který provedlo Centrum pro výzkum veřejného mínění. 

Posuďte sami: 25 procent lidí si myslí, že co nejvíce majetku by mělo být ve státním vlastnictví, 20 procent souhlasí s tím, že „velikost soukromého vlastnictví by měla být nějakým způsobem omezována“. Což lze přeložit tak, že by na tom můj soused rozhodně neměl být lépe než já (ale naopak by to už asi bylo v pořádku). 

S tím hezky koresponduje názor 27 procent veřejnosti, že "to, co společnost vyprodukuje, by mělo být dále přerozděleno tak, aby měli nakonec všichni přibližně stejně" (ale nejlepší by bylo, kdybych já měl přitom o trochu více). 

Z průzkumu zároveň plyne, že většina lidí si to - naštěstí - nemyslí. Proto překvapí, že celých 71 procent národa souhlasí s výrokem, že "stát má zaručit, aby ten, kdo chce pracovat, dostal práci". (A kdo nemá razítko v občanském průkazu bude příživník?) V tomto případě jde ale, věřme, spíše o nepochopení otázky, či nešťastnou formulaci a souhlas s obecnou tezí, že by "bylo fajn, kdyby každý, kdo chce pracovat, také práci dostal". Nebo ne? 

O tom, že česká společnost je rovnostářsky založená a spíše levicová, se mluví často. Tento průzkum to potvrzuje. Na levicovém vidění světa není nakonec nic tak dramaticky špatného, vždyť úspěšné severské ekonomiky kromě ideje, že stát nemá házet klacky pod nohy schopným a podnikavým a zároveň nenechá padnout na dno slabé a zranitelné, stojí i na rovnostářství a sociálním smíru. 

Což o to, vzor je to zajímavý. Jen o něm ve chvíli, kdy se tu 150 až 200 miliard ročně ztrácí v šedé ekonomice, nehospodárném řízení státu a v korupci, můžeme jen tlachat. Případně si k tomu ještě jako třetina našich spoluobčanů přát, že když už se nedaří mně, mohla by koza chcípnout i sousedovi.