Školství a obecně vzdělávání by mělo být jedním z nejdůležitějších témat, ale politici se k němu ve svých volebních programech příliš nevyjadřují. Úřad ministra školství také nepatří k těm nejoblíbenějším a v posledních letech dal o sobě vědět především spornými státními maturitami. I proto se v pátek 18. října konala v Praze debata kandidátů na tento post zaměřená převážně na budoucnost českého školství.

Šestice zástupců politických stran z různých oblastí politického spektra (mezi nimi i bývalí ministři školství Petr Fiala a Ondřej Liška) se sešla, aby se studenty a veřejností diskutovala o tom, jak si představují vzdělávání u nás v příštích několika letech. Všichni se shodli na tom, že ve školství trvá dlouhou dobu, než se aplikuje něco, co se již dříve rozhodlo, a tak je pravděpodobné, že ať se stane ministrem kdokoliv, jeho navrhovaná změna se projeví až po skončení jeho mandátu.

Jako první téma se rozebíralo propojení školství s průmyslem. Marcel Chládek z ČSSD varoval, že německé a rakouské firmy v případě nedostatku absolventů ze středních škol a učilišť odejdou z Česka, a že je nutné vést dialog se zástupci průmyslu. S tím většina politiků souhlasila, ale Ondřej Liška ze Strany zelených zdůraznil, že je sice správné vést dialog, ale je rovněž nutné, aby se školství měnilo podle zájmů občanů, ne jen podle zájmů průmyslových firem.

Základem zlepšení jsou učitelé

Věděli jste, že máme u nás jeden z nejstarších profesorských sborů v Evropě? I to je podle Petra Fialy z ODS jedním z důvodů nízké kvality českého školství. Dodal také, že nepomůže jen navýšit prostředky, ale důležité je zavést kariérní řád. S tím souhlasí i jeho oponenti. Stávající učitelé potřebují nějakou motivaci a kariérní řád by zároveň nalákal i nové mladé zájemce o pozici učitele. 

Co se týče profese učitele, bylo často zmiňováno, že je nutné jí dodat prestiž. Ve srovnání s Finskem, kde je učitel jedno z nejprestižnějších zaměstnání, protože vychovává novou generaci, je u nás jedním z nejméně oblíbených. Mnoho studentů se také hlásí na pedagogickou fakultu jako na svou záložní školu a ti nejlepší, co ji absolvují, většinou nakonec učit nejdou. Není to jen kvůli špatnému platovému ohodnocení, ale i kvůli nízké prestiži.

Zástupkyně TOP 09 Nina Nováková tvrdí, že je také třeba, aby učitelé navštěvovali odborné kurzy, kde by si zlepšili svoje znalosti, které by pak mohli žákům předávat. Dodala ale, že na to nejsou peníze. Dále zmínila možnost, že by čas od času na gymnáziích a středních školách učili skuteční odborníci z daných oborů, jako je tomu na vysokých školách.

Plošné testování: ano, nebo ne?

Dalším výrazným tématem bylo plošné testování a státní maturity. Jako první se ozval Jiří Zlatuška z ANO, který sice označil státní maturity za drahé a nefunkční, ale už nenavrhl žádné zlepšení. To bývalý ministr Fiala projekt státních maturit bránil. „Státní maturita plní minimální laťku pro české vysoké školy, jinak by se tam mohl dostat každý,“ prohlásil zástupce ODS.

Marcel Chládek z ČSSD ale oponoval, že problémy školství nevyřeší žádná státní maturita nebo plošné testování. Lidé bez maturity mají větší problém se uplatnit a celkově to snižuje prestiž bezmaturitních učebních oborů. Ondřej Liška zase tvrdí, že testování by se mohlo zachovat, ale nemělo by být stejné pro všechny typy škol, protože ve znění, v jakém teď funguje, těžko ukáže konkrétní problémy českého školství.

U státních maturit a plošného testování vidí politici problém hlavně v tom, že školy podle svého typu vyučují testované předměty různý počet hodin týdně. Logicky tak školy, kde se učí pět hodin angličtiny týdně, budou mít v testu lepší výsledek než školy, kde se učí jen dvě hodiny týdně.

Jaká bude škola budoucnosti?

Bude studium na školách za deset let podobné tomu nynějšímu, nebo profese učitele už ani nebude existovat? I o tom jednali kandidáti stran na pozici ministra školství.

Co se týče budoucnosti vyučování, Marcel Chládek ihned vyjádřil svoji podporu tabletům ve školách. Uvedl hned tři praktické argumenty, které by zjednodušily život žákům i učitelům. Zaprvé, školní brašna žáka základní školy váží až 10 kilogramů, a kdyby místo ní měl jen tablet, rozhodně by to jeho zádům prospělo. Navíc by byl na hodinu vždy připraven. Dále Chládek řekl, že by bylo například při absenci žáka jednodušší získat probíranou látku.

Jako třetí pádný důvod zástupce ČSSD prohlásil, že díky digitalizaci učebních materiálů by se žáci už nemuseli učit z učebnic z roku 1991, kde se v početních úlohách můžeme dočíst, že poštovní známka stojí 1,50 Kč. Vše by bylo moderní a lehce aktualizovatelné. „S žáky by nebyl problém, ale s tablety by se museli naučit učitelé,“ uvedl Chládek jako hlavní problém tabletů na školách, se kterým se ztotožnili i jeho kolegové. Jediným větším odpůrcem byl Jiří Zlatuška z ANO, který prohlásil: „Kniha je kniha.“

Otázkou daleké budoucnosti je to, jestli bude prezence učitelů na hodině vůbec nutná a jestli nebude celá výuka probíhat digitálně. Všichni kandidáti se shodli, že by bylo sice zajímavé, kdyby například fyziku vyučovali zahraniční odborníci přes internet, ale v téhle době by to bylo nerealizovatelné.


Bottom line: Ať na křeslo ministra školství usedne kdokoliv, tak by neměl řešit, jestli je levicový, nebo pravicový politik. Měl by řešit to, aby byla budoucí generace co nejvzdělanější a aby se naše školy vyrovnaly i těm ve Skandinávii nebo západní Evropě.

Související