Komunistický svaz mládeže (KSM) a Svaz mladých komunistů Československa (SMKČ) jsou jedny z nejkontroverznějších politických spolků vůbec. Obě organizace se hlásí k marxismu-leninismu, jejich členové si však často nemohou přijít na jméno. Někdy od nich dokonce zaznívá kritika současného vedení KSČM. Volání po revolučních řešeních je takřka na denním pořádku. Co vlastně víme o těchto uskupeních? O novodobé historii a fungování těchto spolků se dočtete ve středečních The Student Times. 

Politická uskupení studentů a mládežníků, kteří prožívají veřejné dění a zapojují se do činnosti politických stran, procházejí v posledních letech fází určitého útlumu. O Mladých konzervativcích, Mladých demokratech, Mladých křesťanských demokratech, Mladých lidovcích, Mladých zelených či Mladých sociálních demokratech politicky informovaná veřejnost obvykle „něco tuší“, jejich činnost má ale obvykle (byť ne vždy) jen nárazový charakter a povětšinou stojí a padá s aktivitou a časovými možnostmi několika málo zapálených členů.

Zřejmě o žádné z mládežnických „poboček“ politických stran však nebylo napsáno tolik jako o mladých komunistech. Největší mediální pozornost na sebe upoutalo rozpuštění Komunistického svazu mládeže (KSM) v roce 2006 a 2008 (tehdy rozhodnutí nabylo právní moci). Brzy poté se roztrhl pytel s novými občanskými sdruženími zvanými Svaz mladých komunistů Československa, Svaz mladých komunistů, Komunistická mládež, Komunistické sdružení mladých, Komunistický svaz mladých či Mladí komunisté a důsledky tohoto štěpení jsou znatelné dodnes.

Mladí pučisté

Činnost většiny z nových spolků po svém založení zcela umlkla. Na webu nacházíme například úryvek prohlášení Svazu mladých komunistů, který praví: „… udělá tlustou čáru za leninsko-stalinskou dogmatickou minulostí KSM. Stejně tak se distancuje od odpadlíků od KSM – stoupenců husákovsko-bilakovské normalizace a trockisticko-anarchistických extrémistů vystupujících neoriginálně pod podobným názvem ‚Svaz mladých komunistů Československa‘. S uvedeným nehodlá mít Svaz mladých komunistů České republiky vůbec nic společného.“ Představitelé KSČM se od sdružení rychle distancovali. Většina ze vzniklých organizací zůstává dnes jen prázdnou schránkou, o které však v seznamu občanských sdružení není žádná nouze, a drtivá většina jejich členů se seskupila na jiné adrese. 

To, co se nepodařilo jiným, napravili soudruzi ze Svazu mladých komunistů Československa. „Jediným prostředkem k odstranění tisíce let trvajících třídních bojů je vybudování beztřídní společnosti, komunismu, kde jsou jakékoliv třídní antagonismy logicky vyloučeny,“ uvádí organizace na svých webových stránkách. Mladí revolucionáři se pod vedením kontroverzního Lukáše Kollarčíka a Davida Pazdery sešli v Přerově 22. října 2008 a založili si nové občanské sdružení.

Vznik ani fungování této organizace se však neobešel bez kontroverzí – vnitřní spory, sepisování nenávistných pamfletů a obviňování z ideové neautentičnosti provázely první měsíce běhu nové organizace. Nový předseda SMKČ Luboš Kollarčík totiž vyšachoval ze hry předsedu rozpuštěného KSM Milana Krajču, dnešní čtyřku pražské kandidátky KSČM, a mezi oběma tábory tak panovalo nenávistné napětí.

Někteří členové Ústřední rady již neexistujícího KSM a zároveň nově zvolení představitelé SKMČ v den sjezdu SMKČ sesadili Milana Krajču a deklarovali, že až do legalizace KSM podřizují Ústřední radu občanskému sdružení SMKČ.

Tento „puč“ nezůstal bez odezvy a zbylé vedení rozpuštěného KSM zareagovalo po čtyřech dnech vlastním prohlášením, ve kterém uvádí: „Nepravdivá jsou tvrzení, že se jedná o nástupnické organizace (SMKČ a podobně, pozn. red.) a že vznikají se souhlasem či dokonce v rámci Ústřední rady KSM.“

Po obnovení KSM

Městský soud v Praze mezitím (na počátku roku 2010) zrušil rozhodnutí o rozpuštění KSM, což paradoxně vedlo k oficiálnímu rozpadu tamního mládežnického tábora extrémních obdivovatelů Marxe a Lenina na dva hlavní tábory – obnovený a z rozpuštění trochu poučený KSM a relativně mladý, silně revoluční SMKČ. Podstatou sporu jsou jak ideové rozpory mezi členy, tak čistě osobní nevraživost (až nenávist) panující mezi vedením obou spolků.

Na počátku roku 2010 začalo KSM opět legálně fungovat. V reakci na informace o konání obnovujícího sjezdu vydali komsomolci z SMKČ stanovisko, v němž označují jeho svolavatele za renegáty a Krajčovy nohsledy. V souboji o mocenskou dominanci se pak objevovala i velmi ostrá vyjádření. „Objektivně stojí dnes Krajčovi lidé po boku revizionistů, oportunistů a dalších buržoazních a lžikomunistických představitelů. Jako s takovými je třeba s nimi jednat,“ píše se v dokumentu.

Mladá pravda

Jak KSM, tak SMKČ vydávají vlastní periodikum. Komunistický svaz mládeže zaštiťuje Mladou pravdu a Svaz mladých komunistů Československa donedávna zřizoval Československou Mladou pravdu. Na svých nových webových stránkách ji však již neuvádí a poslední číslo spatřilo světlo světa koncem letošního března. Komsomolci se nyní zřejmě aktivněji zapojují do redakční činnosti časopisu VZDOR, který vydávají ve spolupráci se slovenským Socialistickým zväzom mladých.

Zajímavé srovnání nabízí pohled na březnová čísla Mladé pravdy a Československé Mladé pravdy. Zatímco KSM věnuje výročí Vítězného února poslední stranu svého periodika a příslušný článek má spíše formu zkreslené historické úvahy přesvědčeného marxisty-leninovce, březnové vydání časopisu SMKČ je o poznání stalinističtější.

Umírněnější Mladá pravda uvádí: „Tento den navzdory současné propagandě znamenal zásadní krok československého lidu k osvobození pracujících od nadvlády buržoazních boháčů.“ Před koncem článku však také připouští: „Jako první pokus o budování socialismu měl svá nutná historická specifika, charakteristiky a omezení, která budou jistě historicky překonány.“ Text je pak uzavřen slovy: „25. únor 1948 se nesmí stát nostalgickou vzpomínkou, ale výzvou k zápasu vedenému tady a teď o lidsky důstojný život ve společnosti bez vykořisťování.“

Československá Mladá pravda svou první stranu začíná větou: „25. únor 1948 se zapsal zlatým písmem do dějin českého a slovenského národa“. O několik odstavců dále se píše: „Únorové vítězství je navždy spjato se jmény a celoživotním dílem velikých revolucionářů, nejslavnějších synů československé dělnické třídy soudruhů Klementa Gottwalda, vyučeného truhláře z jihomoravských Dědic, a Antonína Zápotockého, vyučeného kameníka ze středočeských Zákolan. Tito nejskvělejší státníci českých a československých dějin právem byli postupně předsedy vlády Národní fronty a prezidenty republiky.“

Zbytek článku je věnován pravidelnému vzpomínkovému aktu na Olšanských hřbitovech u hrobu Klementa Gottwalda. Autor Luděk Kobza kritizuje členy současného vedení KSČM a vyzdvihuje přítomnost předsedkyně pražského krajského výboru, lídryně metropolitní sněmovní kandidátky Marty Semelové a 1. místopředsedy Ústředního výboru KSČM Petra Šimůnka. Nesouhlasné reakce přihlížejících Kobza komentuje slovy: „Bojovníci za svobodu a demokracii vytáhli podobizny svých ‚hrdinů‘ Milady Horákové, Heliodora Píky či faráře Toufara (takových nepřátel lidu, jakými jsou oni sami) a různé goebbelsovské popisky o tom, že tyto jejich idoly byly zavražděny či o milionech obětí komunistického režimu.“

Na jiné stránce Československé Mladé pravdy nalezneme připomínku úmrtí Klementa Gottwalda a Josefa V. Stalina. „5. března 2013 si pokrokoví lidé celého světa připomněli smutné výročí 60 let od smrti velikého marxisty-leninovce, předního bojovníka světové socialistické revoluce a vítěze nad fašismem, hrdiny socialistické práce, hrdiny Svazu sovětských socialistických republik soudruha generalissima Josefa Vissarionoviče Stalina,“ uvádí redakce.

Na hraně zákona

Pokud by orgány činné v trestním řízení důsledně postihovaly trestné činy jako založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka (§ 403 TZ), projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka (§ 404 TZ) či popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia (§ 405 TZ), měli by někteří z redaktorů Československé Mladé pravdy zřejmě zaděláno na velmi nepříjemný problém.

Z analýzy webových stránek a dokumentů obou uskupení vyplývá, že SMKČ se profiluje vysloveně extremistickou rétorikou. Bezpečnostní informační služba ve své poslední zveřejněné výroční zprávě v sekci levicový extremismus uvádí: „Z dlouhodobého hlediska levicově extremistická scéna v roce 2011 nezaznamenala výraznější vývoj. Neustále se potýkala s řadou problémů, z nichž hlavní roli sehrávala roztříštěnost, slabá členská základna, která má jen omezený počet aktivních jedinců, a neschopnost přilákat ve větší míře nové sympatizanty.“

Další kolo štěpení?

O podivném vnitřním fungování SMKČ svědčí také několik měsíců starý dopis, v němž bývalý člen a přispěvatel Československé Mladé pravdy vyjmenovává důvody, proč opouští struktury sdružení. „Generální linií se stalo heslo ‚držet hubu a krok‘, lidé do funkcí nejsou vybíráni podle schopností a aktivit, ale dle loajálnosti k vůdcům, principy demokratického centralismu jsou pošlapávány. (...) Svaz je stále více spolkem příznivců diktátora Davida Pazdery a jeho prodloužené ruky Lukáše Kollarčíka,“ shrnuje Lukáš Vrobel jeden z důvodů svého odchodu a dodává: „Namísto soudružské spolupráce a kamarádství převládají ze strany osob ovládajících SMKČ intriky, pomluvy, podrazy, podezřívavost, nedůvěra, neupřímnost a další jevy typické pro měšťáckou politiku.“ Navíc se dozvídáme i docela pikantní poznatek ze zákulisí: „Někteří představitelé SMKČ se dopouštějí alkoholických excesů a ohrožování svého okolí neslučitelných s komunistickou morálkou, s čímž nechci být spojován.“

Vztah s KSČM

Je pravda, že jak řadoví členové, tak představitelé obou znesvářených organizací sdílí velmi podobné hodnoty. Jedním z jejich společných jmenovatelů je členství v KSČM. Zmíněný Milan Krajča z KSM kandiduje do sněmovny v Praze ze čtvrtého místa. Lukáš Kollarčík z SMKČ se minulý rok neúspěšně ucházel o funkci 1. místopředsedy ÚV KSČM a ve volbách v roce 2010 se také snažil dostat i do dolní komory parlamentu.

Kollarčík si se svými druhy nebere ve vztahu k vedení mateřské strany žádné servítky: „Mladí lidé z okruhu Svazu mladých komunistů Československa-Komunistického svazu mládeže (SMKČ si nárokuje nástupnictví po rozpuštěné KSM, a proto používala též jeho název, pozn. red.) se domnívají, že cesta boje proti současnému vládnoucímu řádu, jeho vládě, dílčím jevům i podstatě, vede prostřednictvím boje proti těmto plačkám (vedení ÚV KSČM a jeho nohsledi, včetně hrstky vysloužilých mládežníků, spravujících stránku Mladýma očima).“

Na druhé straně barikády stojí reformně smýšlející příznivci komunismu, kteří SMKČ ani KSM mnohdy nemohou dost dobře přijít na jméno. „Kvituji výpady SMKČ a KSM proti KSČM, protože je to ukázka toho, že tyto subjekty nepatří ke KSČM. Osobně totiž nepovažuji tato sdružení – zejména SMKČ – za komunistická. Opravdu nesouhlasím se stalinismem a bolševismem, které jsou určitě fašistické, ale nemají nic společného s původními myšlenkami komunismu,“ říká devatenáctiletý Jakub Merc, volič a sympatizant KSČM, který navíc dodává: „Proto nesouhlasím s lidmi, kteří oslavují Stalina či Gottwalda, a myslím, že by neměli mít nárok říkat si komunisté. Na druhou stranu mi přijde nefér, že antikomunisté nedokáží rozlišovat stalinismus a komunismus a i přes značné rozdíly tyto pojmy slučují.“

Liberálněji smýšlející mladí komunisté se seskupují kolem projektu Haló novin – Mladýma očima alias Junior Project – realizovaném po patronací Komise mládeže ÚV KSČM, která ve straně tvoří svým způsobem paralelní strukturu k SMKČ a KSM. „Junior Project je druh blogu pro levicovou mládež. Není tam sice klasický účet, ale pošleš článek odpovědné osobě, která ho zveřejní, přičemž projevy stalinismu jsou absolutně nežádoucí,“ vysvětluje Jakub Merc, který sám napsal několik příspěvků.

Hrozba pro společnost, nebo tragikomický spolek?

Mladí vyznavači marxismu-leninismu se mohou i po roce 1989 svobodně sdružovat a hlásat svůj program. Jejich rozhádanost a přetrvávající osobní a ideové spory však brání vytvoření jednotné a akceschopné organizace. Jak SMKČ, tak KSM se hlásí k revolučními programu, a ačkoliv má první z jmenovaných svazů blíže ke Stalinovi a Gottwaldovi, oba se shodnou na revolučním překonání kapitalismu a postupném zavedení diktatury proletariátu. Obě organizace se navíc stále hrdě hlásí k symbolice srpu a kladiva.

Komunistické hodnoty stále latentně přetrvávají v mysli značné části české populace. SMKČ a KSM se naštěstí nacházejí nejen na okraji společnosti, ale přízní je nezahrnuje ani současné vedení KSČM – nasnadě je ovšem otázka, kolik řadových i významnějších členů strany s jejich revolučními myšlenkami v tichosti sympatizuje? Vzhledem k tomu, že KSČM může být po volbách velmi vlivným hráčem s nepřímým zastoupením ve vládě, měli bychom být velmi obezřetní, kolik extremisticky smýšlejících osob jako pražská vedoucí kandidátky Semelová či středočeský lídr Grospič bude po volbách uplatňovat svůj neblahý vliv.

Bottom line: Představují svazy mladých komunistů riziko pro svobodu a demokracii? Mělo ministerstvo vnitra rozpustit KSM a nebylo by na místě, aby policie stíhala mladé stalinisty za jejich popírání komunistických zločinů?