Osud této velké země, která leží relativně blízko našich hranic a se kterou nás pojí mnoho společného, by nám neměl z mnoha důvodů zůstat lhostejný. Ostatně kromě současné ukrajinské komunity v ČR lze najít mnoho styčných bodů i v česko-ukrajinské historii. Tehdejší Podkarpatská Rus, která byla součástí první Československé republiky, je dnes jednou z oblastí Ukrajiny. Oblast Haliče byla spolu s českými zeměmi před rokem 1918 součástí společného státu, v jehož rámci pochopitelně docházelo i k interakcím mezi Čechy a Ukrajinci. Na zdi Žofínského paláce v Praze lze mimo jiné nalézt pamětní desku připomínající pražské aktivity významného ukrajinského spisovatele a básníka Ivana Franka. Nelze také zapomenout na významnou českou komunitu na Volyni a ukrajinskou emigraci, která přišla do Československa v důsledku ruské občanské války.
Cestu Miloše Zemana lze v zásadě rozdělit na dvě části. První z nich se týkala politických záležitostí s důrazem na vyjednávání o podpisu asociační dohody s EU. Druhá spočívala v podpoře českých investic na Ukrajině. Právě proto byla součástí státní návštěvy skupina podnikatelů, kteří měli vyjednávat o nových investicích. Z tohoto důvodu také Miloš Zeman navštívil kromě Kyjeva i východoukrajinský Doněck, kde se mimo jiné setkal s nejbohatším Ukrajincem Rinatem Achmetovem.
První téma v zásadě není kontroverzní a Zeman jen potvrdil většinové stanovisko EU, když jednoznačně podpořil podepsání asociační dohody a zároveň apeloval na splnění podmínek stanovených Evropskou unií. Mezi nimi vyniká především propuštění bývalé ukrajinské premiérky Julije Tymošenkové na léčení do Německa. V tomto směru tedy není prezidentovi příliš co vytknout a je určitě dobře, že se vzájemné vztahy obou zemí, narušené některými dřívějšími diplomatickými konflikty, narovnaly.
Na hospodářské úrovni je situace poněkud komplikovanější. Podpora investic na Ukrajině je zcela jistě pozitivní, ovšem otázkou je, jaký na ni klást důraz. Ukrajina sice má velký růstový potenciál, nicméně těžko se někdy stane významnějším hospodářským partnerem než eurozóna a především pak Německo. Dobývání nových východních trhů by tedy nemělo být nadřazeno spolupráci s pro ČR mnohem perspektivnějšími obchodními partnery. V zápalu adorace perspektivních východních trhů totiž nesmíme zapomenout na to, že země jako Ukrajina jsou mnohem méně stabilní a provází je řada chronických problémů. Vzpomeňme si na rok 2009, kdy se v důsledku celosvětové krize propadla hodnota ukrajinského HDP o 15 % a zároveň došlo k silné devalvaci ukrajinské hřivny. Kromě toho mohou čeští investoři na Ukrajině velmi snadno narazit na problémy spojené s korupcí (ve výzkumech Transparency International se Ukrajina ve vnímání korupce pravidelně umísťuje hluboko za zeměmi EU, ale i za Ruskem), přílišnou byrokratickou zátěží, špatnou vymahatelností práva nebo nerozvinutou infrastrukturou.
Právě kvůli podobným chronickým problémům, kterými Ukrajina trpí, je důležité podpořit její přibližování směrem k EU. Jedním z důsledků tohoto procesu by totiž mohlo být postupné zavádění evropských standardů na Ukrajině a tedy i vytváření bezpečnějšího prostředí pro zahraniční investory. Prvním krokem v tomto směru by mělo úspěšné podepsání asociační dohody s Evropskou unií na listopadovém summitu ve Vilniusu. Ani poté však nemůžeme usnout na vavřínech a bude i v našem zájmu vytvářet trvalý tlak na to, aby se Ukrajina postupně přiblížila standardu EU a nezůstala na půli cesty.
Michal Lebduška
Autor je juniorním analytikem AMO
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
