Česko rovná se Praha a levné pivo, myslí si o nás cizinci

Studijní pobyt v jihorakouském Klagenfurtu mi umožnil poznat mladé lidi ze všech koutů světa. Chtěla jsem zjistit, jaké je ve světě povědomí o České republice a co si o nás v zahraničí myslí. Vyzpovídala jsem několik vysokoškoláků, aktivních, otevřených a zcestovalých lidí, tedy těch, kteří by toho o nás měli znát nejvíc. Ale věděli toho překvapivě málo.

Nechtěla jsem se ptát místních Rakušanů, co vědí o Česku, protože jako naši sousedé tuší víc než „vzdálenější“ průměrný zahraniční student. V Klagenfurtu nemají s Čechy tak bezprostřední zkušenosti jako lidé z Vídně, nemají na nás tudíž vlivem nájezdů Čechů začátkem 90. let tak negativní názor. Bohužel pro ně česká holka rovná se holka tančící polonahá někde v klubu, neboť hodně striptérek v místních pochybných podnicích jsou opravdu Češky.

Proto jsem se na názor ptala raději cizinců z jiných zemí, kteří nejsou podobnými zážitky ovlivněni. Je jedno, o jak blízkou či vzdálenou zemi jde. Stejné, tudíž prakticky nijaké povědomí o nás má Italka Alice i Nikaragujec José. Alice ale projevila aspoň malou znalost české historie, když si vzpomněla, že se ve škole učili o pražském jaru. Všichni dotazovaní na jednom z předních míst uváděli Prahu jako to, co jim přijde na mysl, když se řekne Česká republika. Vnímají ji jako krásné historické město, kam by se chtěli podívat.

Ptala jsem se na stereotypy a na to, co je v souvislosti s Českou republikou napadne. Pokud už je kromě Prahy vůbec něco napadlo, bylo to pivo, levné pivo nebo obecně levný alkohol. O Praze říkali všichni vesměs to samé. „Když se řekne Česko, první se mi vybaví Praha. Nebyla jsem tam, ale viděla jsem fotky svých přátel a město vypadá krásně, pro nás Číňany je to něco jako ‚dream city‘,“ vypravuje Číňanka Yichuan. Irka Karen jí přizvukuje: „Můj přítel byl v Praze a říkal, že je to úžasné historické město, takže bych se tam chtěla podívat. Jinak vím jen to, že je u vás levný alkohol.“

V Kazachstánu znají české škodovky

Skupina dvou Turků a dvou dalších dívek žijících v Turecku mi na otázku, co se jim vybaví, když se řekne Česká republika, odpověděli, že nic. Marta, napůl Polka, napůl Ruska žijící v Istanbulu, si vzpomněla na Prahu, ale to bylo vše. Ani na chvíli se nezarazili nad tím, že neví vůbec nic o zemi, která leží na stejném kontinentu.

Jediný, kdo se tvářil omluvně, když mi říkal, že o Česku téměř žádné povědomí nemá, byla Rumunka Anna: „Nikdy jsem v Česku nebyla, ale na Nový rok chci jet do Prahy. Vím, že je u vás levné pivo, za kterým tam jezdí hodně lidí, a Češi, které jsem potkala, jsou moc milí. Jinak ale o Česku nic nevím. Je to trochu trapné, protože je to evropský stát jako my, ale bohužel je to tak.“

Větší povědomí o Česku pak samozřejmě mají ti, kteří naši zemi už navštívili. Jelena z Kazachstánu se mi svěřila, že ředitel firmy, kde doma pracovala, byl Čech: „Byl to opravdu milý a odpovědný člověk, takže veškeré asociace s Českem mám spojené především s ním. Když jsem ale byla v Praze, lidé tam nebyli tak milí, jako náš ředitel.“ Podle Jeleny je o nás známo, že nemáme moc rádi Rusy, i když je náš jazyk podobný, až na naše speciální písmeno Ř. S Českem má spojeny i vozy značky Škoda, kterých prý jezdí v Kazachstánu opravdu hodně.

Katja z ruského Omsku pochopitelně zná Jaromíra Jágra, ale navíc sama už v Česku byla a zanechalo v ní velice dobrý dojem: „Byla jsem v Praze, v Kutné Hoře a v Karlových Varech. Do Prahy jsem přijela s přáteli z Turecka, kteří tam byli jen dva dny, ale mně se Praha tak líbila, že jsem zůstala ještě týden. Je to podle mě nejhezčí město v Evropě.“ Na Katju udělalo dojem, že s ní nikdo nemluvil anglicky, nýbrž rusky, hlavně pak starší občané.

Česko se v mezinárodním dění příliš neangažuje

Překvapivou znalost projevila Íránka Aytak. Kromě toho, že věděla, že jsme kdysi byli jeden stát se Slovenskem, také prý máme dobré vědce zejména v oblasti přírodních věd. Politicky nejsme příliš angažovaní, Česko se moc nezapojuje do mezinárodních akcí, ani ekonomicky nejsme nijak výrazně silní. Nicméně kvalita života je u nás na dobré úrovni a máme i kvalitní vysoké školy. Sama v Česku nikdy nebyla, ale jako všichni ostatní by se k nám chtěla podívat, především do Prahy.

Ze zoufalství jsem se nakonec obrátila i na naše sousedy, konkrétně Rakušanku Anju a Němce Juliuse. Oba bydlí kousek od českých hranic, takže mi toho byli schopní říct více. Anja má hodně českých přátel a část její rodiny je česká. Často jezdí do Prahy, která jí připadá krásná. Na Češích oceňuje to, že hodně z nich mluví německy, takže se snadno domluví.

Julius měl na Česko jasný názor: „Jste první na světě v konzumaci piva, což je špatné, protože první by pochopitelně mělo být Německo. Kromě Prahy znám i Plzeň, především kvůli pivu. Byl jsem v Praze a líbilo se mi tam, z památek si pamatuji Karlův most nebo Pražský hrad. Díky nízkým cenám se u vás dají pořádat levné párty, s přáteli jsme tam hráli poker, který je v Německu ilegální. A většina českých holek je pěkná.“

Bottom line: Čekali jste, že o České republice budou cizinci vědět více, než že naším hlavním městem je Praha? Upřímně, co byste vy dokázali z hlavy říct třeba o Lotyšsku nebo Černé Hoře?