Den D je mimo jiné název televizního pořadu, který stál na počátku úspěšného tažení Tomia Okamury českým veřejným prostorem. Nejprve se stal na Zlínsku senátorem, pak si českého voliče otestoval v prezidentské volbě, aby svůj blitzkrieg zakončil založením hnutí Úsvit přímé demokracie a vstupem do parlamentu. Skončilo tak i čekání Česka na úspěch typického populisty. 

Čekání to bylo neobvykle dlouhé. Prvním a dlouho i posledním politikem tohoto typu, který dobyl opakovaně parlament, byl Miroslav Sládek. Ten byl, dlužno dodat, navíc i extremista, xenofob a rasista, ale už je také dobrých patnáct let pryč.
Mezitím populisté vystoupali v politické hierarchii vysoko v Polsku, Rakousku, Maďarsku i na Slovensku, jen Češi, jako by si i díky Sládkovi vypěstovali zvláštní imunitu. Nevypěstovali. S prvky populismu, tedy reakcemi na aktuální společenskou objednávku, sliby toho, co lidé chtějí slyšet bez ohledu na reálné možnosti jejich splnění, pravidelně pracovali i etablovaní politici. Úspěch „pravého“ populismu, reprezentovaného nejen Okamurou, ale i Andrejem Babišem, přišel až s definitivní frustrací voliče a propadem stran jako ODS a ČSSD. 
Definici populisty naplňují oba zmínění „vítězové“ voleb. Pokud bychom ale hledali stranu jednoho muže, nebylo by to ANO, ale právě Úsvit Tomia Okamury. Okamura nálepku populisty pochopitelně odmítá. 
Říká o sobě také to, že to ještě není tak dávno, co prodával v tokijském kině popcorn a kolu. Což ale docela dobře odpovídá jeho naturelu brouka Pytlíka, který se v kině narodil, a proto všechno ví a všechno zná a na všechno má názor i řešení. 

Okamura by mimo jiné chtěl snížit počet poslanců na 83, zavedl by většinový systém, chtěl by prosadit odvolatelnost politiků a jejich hmotnou a trestní odpovědnost. Žádný div, že s ním v povolebních pátráních po možné nové vládní konstelaci nikdo nepočítá a ani Okamura se nikam nehrne. Hodlá si užívat luxusu opoziční kritiky čehokoli, z níž už čtvrt století těží čeští komunisté. Pokud Okamura udrží své poslance na uzdě, což bude při jejich nezkušenosti a totální nepředvídatelnosti jejich chování á la Věci veřejné dosti těžké, má šanci se ve sněmovně zahnízdit i na delší dobu než jen jedno volební období. 

Když Okamura v září prohlašoval, že „naše průzkumy nám dávají preference nad dvacet procent“, vypadalo to spíše na Úžeh než Úsvit. Představme si ostatně hypotetickou situaci, jak Okamura předstupuje před sebe sama v porotě investorů výše vzpomínaného pořadu Den D. Ještě před dvěma lety by tento „byznysplán“ na vstup do české politiky byl směšnou epizodou, při níž by si porota významně ťukala prstem na čelo. Nebo je tu snad někdo, kdo by věřil tomu, že Okamura nakonec posbírá 342 339 hlasů, jen o 40 tisíc méně než ODS? A že si tahle strana jednoho muže jen na státních příspěvcích za čtyři roky může přijít na 122 milionů korun? 

TV pořad Den D se charakterizoval jako „den, který může změnit váš život, den, kdy ambiciózní podnikatele a inovátory pozveme na skryté místo a dáme jim šanci získat finance na realizaci jejich snů“. Z pohledu toho, co v politice předvádí a ještě bude předvádět Tomio Okamura, je to docela trefné. 
(psáno pro HN) 

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist