Studium psychologie patří v současné době k jednomu z nejžádanějších oborů. Znalost mezilidských vztahů a správné komunikace se ukazuje jako vhodný pomocník v řadě profesí, a to nejen pro absolventy společenských věd. Vysoká konkurence na českých školách se však v době, kdy studium v zahraničí již není žádnou výjimkou, přestává být neřešitelným problémem. V čem se odlišuje psychologie v České republice a Velké Británii, čtěte ve středečních The Student Times.

Rozhodnete-li se, že věda o vnitřním světě člověka je cesta, kterou se chcete ubírat, již při vykročení vás čeká nelehké rozhodnutí: Kam? Náročná příprava na většinu nabízených univerzit, jako i odlišnost v zaměření, podstatně ovlivňují výběr.

V České republice můžete psychologii studovat jako bakalářský a dále navazující magisterský obor, či rovnou magisterský; a to prezenční i kombinovanou formou, jednooborově či dvouoborově. Dle statistik se nejkvalitnější výuky dostává na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Ta jako jediná také udržuje pětileté magisterské (jednooborové) studium.

Co se týče dvouoboru, například na Fakultě sociálních studií v Brně je kombinace možná se žurnalistikou, sociologií, mezinárodními vztahy i dalšími obory. Větší rozhled a možnost pracovního uplatnění vede studenty právě k této variantě, nevýhodou je, že práci ve zdravotnictví jako klinický psycholog lze v Česku vykonávat jen s psychologií jednooborovou magisterskou, a to navíc včetně dalších let speciální akreditace.

Bakalářská psychologie dává teoretický základ a je uplatnitelná především na pozicích sociálních pracovníků a asistentů psychologů. Ovšem v Česku právě kvůli specializaci až ve studiu magisterském je případný rozvoj prakticky nemožný, a tak se navazující studium stává téměř samozřejmostí. Působit lze pak především v poradnách, ve firmách jako personalista, v reklamě nebo soudnictví.

V Británii snadno najde práci 61 procent absolventů bakalářské psychologie

Zde je zásadní rozdíl oproti Velké Británii, kde lze poradenství vykonávat pouze s titulem Ph.D. a svého konzultanta má téměř každá firma – u nás něco nemyslitelného. Jinak je tomu i u bakaláře, kde zhruba 61 procent absolventů nemá problém najít práci (ekonomie je s 59 procenty překvapivě na posledním místě).

„Lidé s bakalářským titulem z psychologie jsou v Británii třetí nejlépe zaměstnatelní vysokoškoláci. S psychologií tam můžete pracovat v lidských zdrojích, jako sociální pracovníci, ale klidně dělat i něco, co s ní není tak spojeno, prakticky všechna zaměstnání, kde člověk přijde do styku s lidmi,“ říká Lenka Gollová, studentka Birmingham City University.

Máte-li ambice vykročit v profesním životě za hranice země, nejlepší pozici budete mít s diplomem z Univerzity Karlovy v Praze. Její přijímací řízení je považováno za nejnáročnější v republice a požadavky se poměrně blíží zahraničním poměrům, minimálně v prověřování rychlosti a efektivity práce.

Testy na faktické znalosti v prvním kole jsou omezené na několik minut a ústní kolo, sestavené z analýzy videa a dvou komisí, důkladně prověří vaši schopnost reagovat i váš zájem o daný obor množstvím absolvované praxe a přečtené odborné literatury. Důraz je přitom ale stále více kladen na faktické znalosti, než je tomu ve Spojeném království, které má pouze ústní kolo a věnuje většinu času schopnosti pohotově reagovat a tvořit argumenty.

S titulem ze společenských věd se práce v Británii hledá snadněji než u nás

Samostatná práce je upřednostňována i dále v celém studium. „Fakulta nám volí rozvrh i předměty, do školy chodím čtyřikrát týdně a to jen na dvě hodiny, studium je postavené zejména na samostatné práci. V prvním semestru ani nemáme zkoušky, v rámci každého předmětu jen píšeme eseje na témata, která nás zaujala,“ pokračuje Lenka Gollová.

Absolventi společenských oborů jsou v Anglii celkově podporováni více než u nás. Právě pro schopnost kritického myšlení, analyzování dat a efektivní prezentaci bez ohledu na jejich vlastní zaměření jsou vítanými spolupracovníky ve firmách.

Studium psychologie i rozvíjení kariéry je v Británii viděno jako snazší oproti tomu v Česku, ovšem pravděpodobně za cenu menší disciplíny. Ta je u nás, kde se teprve rozvíjí post psychologa coby personalisty, ať už ve firmě (manažerská psychologie) nebo například ve vrcholovém sportu (psychologie koučování), zatím relativně potřeba.

 

 

Bottom line: V zahraničí je evidentně lepší uplatnění psychologie a příbuzných oborů. V čem vidíte problém u nás?