Císař je nahý

Budil dojem, že nějak zařídí, aby vláda  kamarádů dostala důvěru. Nedostala. Vypadalo to, že partu zoufalců protlačí do parlamentu. Neprotlačil.  Zosnoval stranický puč, který nevydržel ani dva dny. A to jen v poslední době. Jeho pověst je mocnější, než on sám. On sám je ne-mocný, vláčený běsy, obklopený nešiky. Je nahý. 

Měl jsem svého času  mocného šéfa,  řídil nadnárodní mediální společnost - knír Stalina, ambice Ceausesca, bohorovnost dona Corleone. Podezíral,  intrikoval, rozeštvával, likvidoval podřízené, divné lidi naopak instaloval do funkcí. Činil téměř výhradně chybná rozhodnutí - bylo to až s podivem. Potvrdilo se to, když ho vyhodili: zůstala za ním astronomicky zadlužená a vyrabovaná firma - lidsky, finančně i programově.

Jak je to možné, že vydržel několik let? Snadno. Vytvořil si pověst, že ví. Že je všeho schopný. Že má strategii, informace, spojení s matrixem. Že má moc. Pak už mohl říkat i dělat cokoli. S vědoucím úsměvem říkal  nesmysly zcela  odporující realitě. Lidé  kolem jsou zaskočení, neb to bylo daleko za hranicí vkusu i odborného názoru. Ale když mu to prochází, tak za tím přece  něco musí být! Ví přece, co dělá. No a když se nevzbouříte  při první kravině, už se vezete.  Iracionalita se stupňuje, pověst mocného se posiluje a  s ní i moc reálná. Je stejně nahý jako byl na začátku, ale už obklopen nešťastníky, kterým namluvil, že i oni jsou mocní. A oni opravdu jsou - budou-li to ostatní takto brát. 

Pane prezidente, Vy jste jen další takovej. Nemáte žádnou ideu, kterou byste  mohl nabídnout. Dávno to se zemí nemyslíte dobře - jste zmítán jen myšlenkami na pomstu.  Obklopujete se nejhoršími dostupnými lidmi. Zvolili jsme vás omylem a dnes máte podporu jednoho a půl procenta. Nelze Vás brát vážně. Nebojíme se Vás. Jste jen prolhané a směšné nic. Jste nahý. 

Nevím, jak to vyjádřit zdvořile a přitom slušně. Odstupte. Vraťte se na chalupu. A hlavně nám už neříkejte žádné anekdoty.