Ekonomie merkelismu

Mohly volby vůbec něco změnit? Zřejmě nic zásadního, karty jsou vyloženy. Eurozóna je projekt vnucený občanům ambiciózními politiky, jak koneckonců bezelstně přiznal bývalý kancléř Helmut Kohl, a také projekt odsouzený v současné podobě k zániku. Otázkou je pouze kdy a jak. Politici postupně umrtvili mechanismy, které v ekonomice napravují nerovnováhy. Od problémů s nepružností cen a mezd mohl ekonomikám do značné míry pomoci plovoucí kurz měny, vznik eurozóny znehybněl i tento mechanismus.

Politici nyní soupeří, kdo a kolik politických bodů při řešení nerovnováh získá či ztratí. V podstatě jde pouze o rozprostření nákladů existence společné měny, které se členové eurozóny implicitně zavázali sdílet. Zejména Řecko tuto ochotu řádně prověřuje. Řeckou konkurenceschopnost zavedení eura negativně postihlo a zároveň poskytlo pobídky k rozmařilosti. Naopak Německo je jedním z hlavních vítězů integrace a generuje vysoké přebytky obchodu se světem. Jenže trochu neviditelný mezibankovní systém TARGET již drahnou dobu naznačuje, že Německo na nákup svých vývozů partnerům půjčuje, zjednodušeně řečeno.

Takže Pyrrhovo integrační vítězství? Pro Merkelovou je situace stále složitější. Silná a konkurenceschopná domácí ekonomika jí poskytuje luxusní politický kapitál, poslední volby byly třpytivou ukázkou. Ovšem ochota Němců financovat existenci eura zjevně klesá a zhmotnila se ve vytvoření politické strany s hlavním bodem programu – vystoupení z eurozóny. Ochota Řeků podřizovat se diktátu zachránců je v rovině násilných demonstrací, evropské národy se zjevně obtížně budou smiřovat s nadřazenou rolí Německa posílenou integrací, jež jednou rukou předává podporu a druhou sepisuje tvrdé podmínky.

Olej do ohně navíc přilévá rozkol mezi MMF, dosud vlastně spojencem Merkelové, a institucemi EU, neboť představy institucí o dalších krocích se vzdálily. Kamenem úrazu je odpouštění dluhů, jež by vyslalo vůči dlužníkům špatný signál. A věřitelům by přineslo ztráty, jistě, ale s těmi věřitelé musejí počítat tak jako tak. Řekové už „pozřeli“ 240 miliard eur pomoci, mluví se o další pomoci, která protéká bezednou státní kasou. Ve frontě již čekají Portugalci, zřejmě i Slovinci a další.

Aktuálně se strhává boj o dalších 55 miliard, které jsou dle Komise třeba na záchranu ohrožených bank. Německo a další bohaté země se zdráhají a do hry již povolávají armády právníků. Další bitva o budoucnost Evropy zřejmě vzplála. Ke cti Merkelové lze jistě přičíst odmítání společných eurobodů. Právě parazitování na pověsti ostatních zemí zredukovalo náklady rozpustilých vlád eurozóny na zadlužování. Společné dluhopisy by vše jen zopakovaly, více než další čas na razantní změny, které však stále nepřicházejí, by nezajistily. Merkelová bude dále řešit rébus, jak minimalizovat náklady na politickou pošetilost v podobě zavedení eura a zpomalit již údajně nevratný integrační proces.

Fyzikové v dějinách měn

Nakonec jedna historická zajímavost a paralela, ovšem ne zrovna optimistická. Angela Merkelová je vzděláním fyzik, v roce 1986 získala dokonce doktorát. Lze se domnívat, že představa existence pevných fyzikálních vztahů je Merkelové při jejích úvahách vlastní. Aplikace právě tohoto přístupu v ekonomii je jednou z příčin, proč dnešní ekonomický mainstream tak krutě selhává. Zvýšení daní samočinně nezvýší daňový výnos, uvolněná měnová (inflační) politika nemusí vést k růstu, šrotovné automobilový průmysl nezachrání. V ekonomii pevné vztahy v podstatě neexistují. Opakovaně zjišťujeme, že svobodný trh není padající jablko.

Mírně jedovatá poznámka na závěr, má tedy měnovou sféru zachraňovat fyzik? Při vší úctě k této obdivuhodné profesi, zkoušel to již při záchraně bimetalismu v Anglii 18. století Isaac Newton, což byl zřejmě lepší fyzik než Angela Merkelová. A pohořel. Newton řešil rébus nastavení pevného vztahu mezi zlatem a stříbrem, Merkelová de facto řeší důsledky přetrvávání takového pevného vztahu. Ekonomika však potřebuje pružnost, ne rigiditu, tu je třeba odstraňovat. Jenže tuto úvahu nelze od Merkelové zjevně očekávat, ze svých oblíbených tabulek s růstem, zadlužeností či demografickými trendy toto nevyčte. Zachování eura je i pro ni nejvyšší politickou prioritou.