Studium politických věd: Ani diplom ze zahraniční univerzity dobré zaměstnání nezajistí, důležitější je praxe

Čím dál více mladých Čechů vyráží na zahraniční univerzity nejen na semestrální studijní pobyty, ale rovnou na celé bakalářské či magisterské studium. Zvláště u studentů oborů jako mezinárodní vztahy, politologie, bezpečnostní studia a podobně se zahraniční zkušenost stává samozřejmostí. Jaké tedy jsou zkušenosti čtyř českých studentů z pobytů na univerzitách ve Velké Británii, Francii a USA? Co jim dalo studium v zahraničí? A myslí si, že jim pomohlo k lepšímu uplatnění na trhu práce?

Michal Mádl po absolvování bakalářského studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity zamířil studovat magisterský obor International Security Studies na University of St Andrews ve Skotsku. Podle něj se britský způsob výuky mezinárodních vztahů značně liší od pojetí českého. Mnohem větší důraz je kladen na analyticko-kritické myšlení, dokonce i zkoušky nejsou zaměřeny na zodpovídání faktů, ale na esejisticko-analytické zhodnocení obšírnějšího tématu.

„V tomto ohledu lze anglosaský přístup nesmírně vyzdvihnout. Nesnaží se vytvořit chodící encyklopedie s životností maximálně dva tři dny po složení zkoušky, ale skutečně analyticko-kriticky uvažující jedince,“ hodnotí britský způsob výuky Michal.

„Šel jsem studovat do zahraničí, protože jsem instinktivně cítil, že mi diplom ze zahraniční univerzity pomůže k lepšímu profesionálnímu uplatnění. Navíc jsem chtěl zkusit to slavné západní akademické prostředí, které je tak jiné od toho našeho. Vybral jsem si magisterský obor European Politics na Aberystwyth University ve Walesu,“ říká nynější zaměstnanec ministerstva zahraničí a Ústavu mezinárodních vztahů Petr Manoušek.

Petr již má předchozí zkušenosti z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Metropolitní univerzity Praha. Výuka na Aberystwythu se úrovní požadovaných znalostí a píle podle něj neliší od té české, ale organizace studia je jiná. Nenutí studenty striktně se držet nějakých scénářů či témat, ale je na nich, čemu se budou v rámci daného předmětu věnovat, jaká témata si zvolí a jak je pojmou. Učitelé vás nesoudí podle teorie, kterou si vyberete, ale podle její aplikace.

Vítězslav Boch, rovněž student Fakulty sociálních studií, strávil semestr ve Spojených státech na University of Maryland, kde studoval obor Government & Politics, má podobné zkušenosti jako Michal a Petr: „Kvantum informací, které se nám snažili do hlavy nalít během jednoho semestru, bylo celkově nižší než v Česku. Ale jejich opakování bylo tak časté, že si leccos pamatuji doteď.“ Na seminářích se diskutuje o tom, co se probíralo na předchozích přednáškách, nebo o literatuře. Důraz je spíše kladen na interpretaci, i Vítězslav psal většinu testů formou esejí.

Neexistuje biflování nazpaměť

Institut d'etudes politiques de Paris (používanější je zkrácený název Sciences Po) je francouzská škola číslo jedna v sociálních vědách. Má osm kampusů po celé Francii, z nichž každý je jinak geopoliticky zaměřen. Jakub Daněk je momentálně v prvním ročníku na studiu v Reims na evropsko-americkém kampusu. „Studium zahrnuje transatlantické vztahy v oblasti ekonomie, politologie, historie, mezinárodního práva i sociologie. Student si vybírá kurzy podle sebe a ke specializaci v oboru dochází postupně během studia,“ vysvětluje Jakub.

Zatím prý nezažil styl výuky, kdy by se studenti museli něco naučit nazpaměť. Každý student musí na výuku chodit připravený, mít načtené materiály, díky kterým pochopí danou problematiku, o níž se pak v hodinách spíše diskutuje. Klade se důraz na ústní projev a průběžné studium. Jak aktivní účast v hodině, tak prezentace tvoří značnou část známky. „Určitě nelze studovat tak, že by se člověk začal učit až na konci semestru na zkoušku,“ upozorňuje Jakub.

Jako nejmladší z dotázaných zatím nemá přesnou představu, kde po studiu skončí, ale doufá, že mu studium na Sciences Po zajistí dobré uplatnění. „Myslím, že mé uplatnění bude daleko větší, než by bylo, kdybych studoval v Česku. Kromě možnosti získat dva diplomy díky duálnímu studiu, kdy po dvou letech ve Francii přejdeme na další dva roky na Columbia University v New Yorku nebo University of British Columbia, budu mít díky zahraniční zkušenosti kontakty na spoustu zajímavých lidí, na škole jsou studenti více než sto padesáti různých národností,“ objasňuje Jakub výhody studia v cizině.

Michal Mádl k tomu dodává: „Studium v zahraničí určitě rozvinulo některé mé schopnosti v oblasti rychlého a komplexního vyhodnocování faktů. Avšak podle mne není studium pouze o škole jako takové. Zejména studium v oblasti mezinárodních vztahů představuje možnost, jak se setkat s mnoha zkušenými profesionály.“ Na Západě magisterský obor často studují lidé, kteří už mají zkušenosti z praxe, a nyní si chtějí rozšířit akademické obzory. Michal se tak na svém oboru potkal například s příslušníky americké armády, zaměstnanci ministerstev obrany a zahraničí, ex-poradci vládních představitelů či lidmi z nevládních organizací jako Amnesty International či Červený kříž.

Škola sama o sobě dobré zaměstnání nezajistí

Vítězslav Boch zatím neví, jak moc studium v zahraničí zvýšilo jeho šance na uplatnění na trhu práce, protože dosud práci nehledal: „Přínos bude spíše spočívat v tom, že jsem dokázal – nejen budoucímu zaměstnavateli, ale také sobě – že jsem natolik samostatný, že mi nedělá problém se na půl roku sbalit a odjet někam do zahraničí. A že mé komunikační schopnosti, pokud jde o angličtinu, jsou na takové úrovni, že jsem mohl v cizím státě žít i studovat.

Petr Manoušek se na možnosti lepšího uplatnění jen díky studiu v zahraničí dívá velice skepticky: „Musím objektivně říct, že mi studium v zahraničí vůbec nepomohlo v nastartování kariéry. Je to smutné, ale je to tak. Praxe a konkrétní zkušenosti jsou důležitější, než kde člověk studoval nebo jaké měl výsledky. Mám kamaráda, který sotva prolezl, ale protože měl pětiletou praxi projektového asistenta, teď dělá projektového manažera v USA.“

Na druhou stranu Petr rozhodně nechce nikoho od studia v zahraničí odrazovat. Naopak to velmi doporučuje, ale ne jen na Erasmu, který je podle něj „nanečisto“. „Člověk si pořád říká, že to vlastně není doopravdy, tolik se nesnaží a spíš cestuje, než cokoli jiného. Když v zahraničí studujete celý obor, víte, co musíte splnit, abyste dosáhli určitého diplomu, který má ve světě váhu. Klíčem k úspěchu je pečlivě vybírat jak program, tak univerzitu, podle toho, čemu se chcete věnovat,“ doporučuje Petr.

Praxe je lepší než diplom bez zkušeností

Sciences Po klade podle Jakuba Daňka na praxi studentů obrovský důraz, již po druhém semestru musí vykonat povinnou minimálně měsíční stáž. Případně místo jinak povinného výjezdu do zahraničí mohou studenti nastoupit na dlouhodobou roční stáž. „Praxe určitě pomáhá na trhu práce více, než mít jen diplom bez zkušeností,“ myslí si Jakub.

Jeho slova potvrzuje i Michal, který nyní působí ve Vídni v centrále Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE): „Osobně si myslím, že škola sama o sobě dobré zaměstnání nezajistí. To dělá celé spektrum aktivit, které dohromady poskládají životopis daného uchazeče. Já jsem například absolvoval několik stáží, vedl studentský web a snažil se zlepšovat jazyky. Myslím, že to je ve finále důležitější než univerzita ze Západu.“

Zejména proto, že studium v zahraničí je dost finančně náročné, je podle Michala často lepší investovat čas a peníze právě do mimoškolních aktivit. Nabízí se zejména stáže na zastupitelských úřadech České republiky, neboť pracovníci ministerstva zahraniční jsou v tomto ohledu vstřícní a kladou vcelku splnitelné nároky. Pro studenty mezinárodních vztahů je to skvělá možnost, jak získat velmi nevšední zkušenosti. „Nicméně celkové poučení je prostě něco dělat. Cesta nejmenšího odporu je především cesta nikam,“ uzavírá Michal.

Bottom line: Uvažujete vy sami o studiu v zahraničí? Co myslíte, že vám to přinese? Nebo se na zahraniční studijní pobyty díváte skepticky a raději sbíráte praktické zkušenosti?