Počítačové hry pomáhají lidem v nečekaných oblastech

Počítačové hry patří k nejzajímavějším společenským fenoménům posledních desetiletí a jejich význam dál poroste. V České republice však i nadále přetrvává spíše negativní náhled na celou herní kulturu. Některé současné projekty mají potenciál to změnit a mohou přinést nové impulsy do mnoha oblastí, například do vzdělávání. 

Na jarmarku studentských spolků Masarykovy univerzity dvě studentky obcházejí stanoviště jednotlivých organizací. Po chvíli trochu nedůvěřivě přistoupí k pultu MU Game studies, kde jim mladík začne vysvětlovat činnost svého sdružení. „Vy jako chcete studovat počítačové hry?“ nechápe překvapená studentka a nenápadně signalizuje své společnici, že už můžou jít – nic bizarnějšího už na jarmarku asi beztak neuvidí.

Tento příklad vhodně dokumentuje nahlížení většiny české společnosti na stále ještě relativně nové herní médium. Hry, stejně jako každé nové médium, které ještě ve vztahu k ostatním není dostatečně etablované (stačí se podívat zhruba sto let nazpět na počátky filmu), jsou vystaveny nejrůznějším předsudkům, bojují se stereotypy dobového myšlení.

Počítačové hry už můžete studovat na univerzitách

I přes tuto myšlenkovou strnulost a obvyklý akademický konzervatismus se na předních českých vysokých školách čím dál častěji objevují předměty věnované herní tematice. Akademický zájem o hry není ve světě ničím neobvyklým. Za průkopníky v oblasti Game studies můžeme považovat především Spojené státy nebo země Skandinávie.

Filmové, divadelní nebo literární vědy mají na fakultách své pevné a nezpochybnitelné místo. Běžně tvrdíme, že film má svůj obsah a formu nebo že literatura vyjadřuje nějaké pocity a názory autora. Snažíme se interpretovat významy uměleckých děl a postihnout, jaký mají vztah k naší realitě. Obdobným způsobem přistupuje stále větší počet akademiků i k počítačovým hrám a zkoumá jejich vyjadřovací prostředky.

Například způsob, jakým herní vývojáři vymodelují interface (uživatelské rozhraní) svého díla, může být pro akademika určující při posuzování (anti)iluzivnosti hry. Divadelní vědci zkoumají brechtovské techniky zcizení, které záměrně narušují „dokonalost“ iluze. Filmoví vědci reflektují antiiluzivní přístupy Godardovy tvorby. Herní vědec může dojít k závěru, že je-li interface hry redukován na minimum, posiluje to iluzivnost dané hry.

Game studies v boji o svou legitimitu na akademické půdě budou muset bojovat také s faktem, že doposud neexistuje žádná obecně platná ucelená metodologie jejich oboru a měly by usilovat o propojení s vývojářskou praxí. Pravděpodobně nejzajímavějším projektem tohoto druhu u nás je Game Making University konající se v listopadu na Masarykově univerzitě, kde se studenti v rámci několika přednášek naučí vytvořit jednoduchou hru. Důležitou roli ve směřování Game studies u nás bude mít patrně také obor Studia nových médií na Univerzitě Karlově.

Angažované počítačové hry jsou stále častějším jevem

Pokud přijmeme zasvé, že hry mohou vyjadřovat nějaký obsah a komentovat naši realitu, není tak těžké představit si šíři jejich potenciálního využití. Hry mohou být nástrojem marketingu (takzvaný advergaming) nebo propagandy a stejně tak mohou sloužit ke vzdělávacím účelům. Podle nedávného výzkumu ve Velké Británii dokonce avatarová terapie (avatar je vizuální reprezentací hráče ve virtuální realitě) pomáhá při léčbě schizofrenie.

Takzvané persvazivní hry, které se nás snaží o něčem přesvědčit, často akcentují morální a etická témata a dilemata. Dobrým příkladem může být hra McDonald's Video Game, v níž musí hráč vykořisťovat země třetího světa, dávat růstové hormony zvířatům nebo podplácet a manipulovat s veřejným míněním, aby dosáhl trvalého zisku a tedy trvalého úspěchu ve hře.

Autoři tedy zřetelně kritizují obchodní praktiky fastfoodového řetězce a dělají to mnohem efektivněji, než kdyby svoji kritiku vyjádřili pouhým textem. Simulace jednotlivých procesů ve firmě staví hráče před řešení problematických situací a ten tak v centru dění vnímá morální otázky podsouvané vývojáři hry mnohem intenzivněji.

Podobných politicky nebo sociálně angažovaných her je značné množství a bude jich přibývat. Ve hře Republicia Times se hráč ocitá v roli šéfredaktora novin v totalitní zemi. Pokud píše pro režim, může z toho profitovat, pokud ne, skončí špatně on i jeho rodina. Svoji propagandistickou hru mají Spojené státy (America's Army) a „ideově nezávadné“ hry, posilující národní hrdost a vlastenectví, nyní vytvářejí i v Rusku.

V České republice se persvazivní hra s poměrně značným ohlasem objevila několik hodin po posledních parlamentních volbách. Předělávka herní legendy Space Invaders se jmenovala Sobohazem a parodovala povolební dění v ČSSD. Jakkoliv se jedná o velmi jednoduchou hru, už ze samotného rozvržení sil můžeme soudit, že předseda strany Bohuslav Sobotka zde zastává kladnou roli, jeho odpůrci jsou pak vyobrazeni negativně.

Je zřejmé, že i v českém prostředí by persvazivní hry mohly mít své místo. Osobně bych si velmi rád zahrál volebního manažera odpovědného za nejrůznější náležitosti předvolební kampaně nebo řadového občana v období normalizace podléhajícího nátlakům Státní bezpečnosti. Takové hry by však musely být velmi citlivě a sofistikovaně zpracovány, aby bylo riziko jejich ideologického zneužití co nejmenší.

Hry přinášejí inovace do vzdělávání

Počítačové hry mnohdy slouží také k vzdělávacím účelům. Jde o takzvané Game Based Learning, vzdělávání založené na digitálních hrách. Je trochu paradoxní, že na toto téma bývá v Česku nahlíženo jako na kontroverzní. Některé po dlouhá léta neměněné výukové metody ztratily svou dřívější efektivitu, nadto se ve výzkumech o našem školství neustále dovídáme, že děti škola nebaví a odpovědné orgány by měly přijít se strategií řešící tento problém. Nejlépe pak se strategií zohledňující zájmy nejmladší generace, pro kterou jsou počítače a internet naprostou samozřejmostí.

V takovém případě se vzdělávací hry nabízejí jako vítaný impuls, jako vhodný doplněk výuky. Na vývoji takových her spolupracují specialisté z různých oblastí – herní vývojáři, historikové, pedagogové, sociologové, grafici. Pedagogové identifikují problémy, jež vznikají při klasické výuce, a společně s herními vývojáři hledají efektivní způsoby, jak k výuce v rámci hry přistoupit.

Minulý měsíc začali žáci a učitelé vybraných českých škol testovat historickou hru Československo 38-89. Ta je asi největším projektem svého druhu v tuzemsku a měla by být hotova začátkem roku 2015. Podle prvních ohlasů hráči oceňují především kvalitní komiksové grafické ztvárnění hry a autenticitu příběhu.

Československo 38-89 má úspěšného předchůdce například ve hře Europa 2045, která přibližuje činnost Evropské unie. Hra je primárně určena žákům středních škol a seznamuje hráče s politickou, ekonomickou a společenskou situací v současné Evropě.

Jedním z nejpopulárnějších vzdělávacích titulů je Duolingo. Výukový projekt s mnoha herními rysy umožňuje naučit se předním evropským jazykům. Přestože byl tento projekt oficiálně odstartován teprve loni, používají ho dnes miliony uživatelů po celém světě.

Ke vzdělávacím aplikacím stále častěji obrací svoji pozornost také vývojáři softwaru pro mobilní telefony. Za pozornost zajisté stojí aktivity českého start-upu Lipa Learning, jehož vývojáři vydali minulý měsíc prvních šest aplikací pro zařízení iPhone, iPad a iPod. Brzy bychom se měli dočkat i optimalizace pro Android. Hry jsou určeny dětem předškolního věku a mají je naučit například elementární matematice nebo podpořit rozvoj jejich kreativity.

Bottom line: Jakou přesvědčovací nebo vzdělávací hru s českou tematikou byste si rádi zahráli vy?