Co byznys nemá rád? Překvapení!

Varujícím příkladem budiž sjednocení, respektive nesjednocení DPH prováděné v přímém přenosu před zděšeným obecenstvem na přelomu loňského roku. Většina klíčových rozhodnutí v byznysu je totiž svou povahou vedena hlavně dlouhodobou úvahou. Koupím, či nekoupím stroj, který budu používat deset let? Umístím centrálu své firmy u nás, v Nizozemsku, či daňově přísném, ale předvídatelném Německu? Postavím nový závod u nás, nebo na Slovensku, kde se nemusím trápit kurzovými riziky? Překvapení jakoukoliv dlouhodobou kalkulaci znesnadňují a země, která jich byznysu připravuje příliš, se postupně vymazává z hospodářské mapy světa.

Zdá se, že se národní banka rozhodla tuto nijak odvážnou tezi ještě jednou testovat a v zájmu zvýšení domácí inflace srazila intervencemi českou měnu řádově o korunu padesát za euro. Položme si otázku, jaký užitek (s výjimkou zvýšení inflace, což je ovšem užitek sporný) si od tohoto opatření můžeme slibovat. Základní efekty oslabení kurzu jsou pokles domácí poptávky po dovozech a podpora vývozu. Omezení poptávky vyšší ceny dovezeného zboží přinese, i když se jedná o výsledek, který mnoho lidí nepotěší.

Pozitivní efekt na export však bude, vzhledem k charakteru naší ekonomiky, spíše mírný. Naše exporty jsou náročné na import, takže se v nich zlevní hlavně eurová cena práce a některé materiálové vstupy či energie. Navíc v krátkodobém horizontu používá velká část podniků zajišťovací instrumenty, které kurz prakticky fixují, takže žádnou výhodu okamžitě nezískají.

Dlouhodobé efekty pak nezávisí na tom, co je napsáno dnes a zítra v kurzovním lístku ČNB, ale na tom, jaké předpoklady si firmy zanesou do plánů do budoucna. Při plánování investice mě dnešní kurz příliš nezajímá, zajímá mě kurz až v době, kdy investice začne produkovat peníze. Jsem přesvědčen, že ani měsíce trvající intervence proti tomu, co říká trh a ekonomické údaje, dlouhodobé předpoklady nezmění.

Nejedná se totiž o intervenci proti nějakému náhodnému, krátkodobému poryvu (jakým bylo například oslabení koruny na 29 Kč za euro v únoru 2009), ale proti úrovni kurzu, který na trhu převažuje již řadu let (dokonce i přes ústní intervence ČNB). Lze tudíž předpokládat, že se koruna na tuto úroveň (přinejmenším) po skončení intervencí zase vrátí, pakliže se nepodaří v mezidobí pověst koruny nějak výrazně poškodit.

Dlouhodobá kredibilita národohospodářských opatření je totiž klíčová. Všimněme si například jednoho z historických překvapení, jež připravila byznysu ještě Topolánkova vláda. Nízké zdanění vysokopříjmových zaměstnanců, rozumně nastavené zdanění právnických osob, strop na platby sociálního zabezpečení, nulová dědická daň v přímé dědické linii a nulová daň z kapitálového výnosu při prodeji firmy po splnění časového testu, to vše činilo z České republiky velmi atraktivní místo pro umístění sídla firmy.

Přesto odliv firem nejen do daňových rájů, ale i do daňově dražších, zato předvídatelných destinací, jako je třeba Německo, pokračuje.

Rozhodnutí ČNB o intervencích zkritizoval snad každý, kdo se hospodářskou politikou zabývá, včetně bývalého i současného prezidenta. V (doufejme) krátké době však nastoupí nová vláda a příklad razantního kroku ČNB může sloužit jako názorný příklad toho, že byznys o překvapení nestojí.