Jak Marian Kotleba zahnal do kouta mocného Fica a všechny ostatní

Polští ultranacionalisté při nedávném státním svátku spálili skulpturu duhy na náměstí v centru Varšavy a strážní budku u ruské ambasády. Byla z toho mezinárodní aféra. Jejich slovenský kolega Marian Kotleba už došel dál. O víkendu vyhrál regionální volby a stal se županem Banskobystrického kraje. Slováci utrpěli šok.

Do čela jednoho z osmi krajů se přímou volbou dostal muž, který chválí fašistický Slovenský stát a vyhnání Židů, nechává si říkat „Vůdce“, na Romy chystá domobranu a program jeho Lidové strany Naše Slovensko by se dal shrnout jako „populistická improvizace s prvky neonacismu“.

Po nástupu Jobbiku do maďarského parlamentu v roce 2010 už není překvapující, že se ve střední Evropě frustrace a zklamání z politického a hospodářského vývoje ventiluje do volebního zisku extremistického politika a jeho strany. Ale vzájemné obviňování slovenských politiků zleva i zprava ve stylu „Můžeš za to ty, ne já.“ svědčí o tom, že nechápou změnu myšlení obyvatel.

Kotlebova účast v druhém kole zmobilizovala k účasti víc voličů než v ostatních čtyřech krajích, kde se v sobotu hlasovalo. Získal rozmanitou směs hlasů, nikoli jen z jedné sociální či politické skupiny.

Jeho volební zisk ho zřejmě nasměruje příští rok do prezidentské volby a do místních voleb. Šanci uspět nemá, ale připraví si půdu pro parlamentní volby v roce 2016. Jako vládce kraje bude sice izolován, ale o to větší bude mít šanci ze sebe udělat oběť systému a získat body, domnívá se například sociolog Martin Bútora, prezident Institutu pro veřejné otázky. Ale vládní Směr se ještě nerozhodl, zda Kotlebu do izolace pošle.

Frustrace a Slovenský stát

Kotlebův úspěch má několik rovin a je výsledkem několika faktorů, z nichž ne všechny si Slováci připouštějí. Celková nespokojenost společnosti s vývojem posledních let je jeden z nich.

Další je selhání levicových i pravicových elit, které se nebyly schopny Kotlebovi postavit poté, co už překvapivě postoupil do druhého kola.

Premiér Robert Fico podpořil kandidáty své strany Smer v nitranském a trnavském kraji proti (domnělému) maďarskému nebezpečí, ale na spolustraníka v Banské Bystrici si už čas neudělal. A občanská pravice, jejíž kandidát naprosto propadl, odmítla v druhém kole podpořit kandidáta Smeru.

A třetí faktor je dlouhodobý a spíš podprahový. Podle sociologa Michala Vašečky prostě ve slovenské společnosti existuje relativně velká voličská skupina, která je orientována autoritářsky (viz dřívější výsledky Slovenské národní strany a Mečiarova HZDS).

Tato skupina je také ochotná zpochybňovat výsledky druhé světové války ve smyslu viny šéfa Slovenského státu Jozefa Tisa za holocaust a další zločiny. Tento názorový proud od poloviny devadesátých let podle Vašečky sílí i díky vlivu části katolické církve.

Romská karta

Volba Mariana Kotleby, jakkoli ji v evropském kontextu můžeme zařadit do série rostoucí podpory extremistů, se protestnímu hlasování vymyká i proto, že tento naprosto nepředvídatelný extremista spojuje svůj populismus s citlivou a také dlouhodobě neřešenou romskou otázkou.

Romové tvoří neoficiálně zhruba desetinu slovenské populace. Romský problém je většinově na Slovensku chápán především jako otázka bezpečnostní, nikoli lidskoprávní či sociální – a to nahrává Kotlebovi, který například koupil pozemek pod jednou z četných romských osad a chce je vyhnat – tedy použít silové řešení.

Nikoli tradiční maďarská, ale oprášená romská karta zahnala slovenskou politiku do extremistického kouta. Reakce politiků tradičních stran svědčí o tom, že jsou zaskočeni, jak se Kotlebův úspěch vymyká dosavadnímu politickému vývoji. Ten rozhodně na Slovensku po roce 1989 nebyl vůči liberální demokracii a jejím základním hodnotám úplně vlídný. Ale třeba ani proslulý bývalý šéf Slovenské národní strany Ján Slota se nehlásil k nacismu a jeho historickému slovenskému příbuznému tak otevřeně jako Kotleba. „Je to vážnější, než se zdá,“ tvrdí Martin Bútora.

Župan lakmusovým papírkem

Bývalá vládní zmocněnkyně pro romské otázky Klára Orgovánová v publikaci bratislavského Institutu pro veřejné otázky „Odkud a kam – 20 let samostatnosti“ tvrdí, že Romové jsou lakmusovým papírkem při hodnocení toho, jak se daří Slovákům budovat občanskou společnost. Marian Kotleba, s romskou otázkou úzce spojený, tak bude testem celé slovenské politiky. Jeho zvolení županem vypadá, že Slovensko udělalo krok zpět.

Nikoli. Teprve reakce a způsob, jak se s daným faktem, který Slovensku tato nepochybně demokratická volba přinesla, politici vypořádají, nám ukáže pravý stav slovenské (občanské) společnosti a kvality tamní demokracie a jejích institucí.

Jinými slovy, mohou mu zvýšit popularitu tím, že z něj udělají vyvrhele a zvýší jeho popularitu, nebo ho mohou šikovně v roli župana jako politika znemožnit. Naděje na to druhé jsou v tuto chvíli spíš mizivé.