Začleňování Romů do českého vzdělávacího systému se stále potýká se značným množstvím problémů. I přes neutuchající aktivitu neziskových organizací, dílčí úspěchy na vládní úrovni a některé pozitivní trendy by integrace Romů měla zůstat pro naši společnost jednou z priorit. 

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku vydal před šesti lety rozsudek, který je dodnes vnímán jako přelomový. Česká republika podle něj diskriminuje romské děti neoprávněným umísťováním do škol pro děti s postižením. S odstupem času dnes můžeme tvrdit, že rozsudek měl určitou symbolickou hodnotu, praxi ovšem zásadním způsobem nezměnil.

Příčin, proč takřka třetina romských dětí končí ve speciálních školách (dřívější zvláštní školy), je několik. „Zásadní problém je nastavení vzdělávacího systému u nás,“ shodují se úspěšní absolventi českých vysokých škol Alica Heráková, bývalá moderátorka České televize, a David Tišer, občanský aktivista, herec a filmař.

Obtížné hledání příčin

„Do značné míry jde i o historický problém. Romové neustále putovali z místa na místo, mnohdy nedobrovolně. Církev je prohlásila za psance, za komunismu byly romské děti často umísťovány do zvláštních škol. K potřebnému vzdělání se tedy Romové málokdy dostali. Dnes má většina z nich za sebou pouze zvláštní školy, o jiných metodách vzdělávání toho vědí jen velmi málo a svoje děti do zvláštních škol dávají mnohdy tak nějak automaticky,“ poukazuje na nedostatek informací o vzdělávání mezi Romy Tišer.

Až třetina romských dětí je s odůvodněním lehké mentální retardace oddělena od ostatních žáků, přestože v takovýchto případech se obvyklý poměr k ostatnímu obyvatelstvu pohybuje kolem dvou procent. Problém je také nízké procento romských dětí v mateřských školách. Navštěvuje je jen necelých třicet procent z nich. Navýšení tohoto čísla by mělo pomoci jejich integraci do vzdělávacího systému v raném věku, vytvořilo by potřebné návyky a odstranilo tak bariéry při následném nástupu do školy.

Uváděné statistiky jsou však jen přibližné. V České republice existuje značná disproporce mezi skutečným počtem Romů v tuzemsku a Romů, kteří se ke svému původu hlásí. Například při posledním sčítání lidu z roku 2011 se k romské národnostní menšině přihlásilo jen něco málo přes třináct tisíc obyvatel. Podle Evropského centra pro práva Romů však žije v České republice přibližně dvě stě padesát až tři sta tisíc Romů.

Kromě nepřehledné a neefektivní politiky ministerstva školství a nedostatku porozumění mezi pracovníky neziskových organizací a odpovědnými úředníky je příčinou neutěšeného stavu i situace uvnitř romské komunity. Ta se mnohdy potýká se segregací, sociálním vyloučením či dluhy. V prostředí chudoby, negativních sociálních vlivů, nedostatku pozitivních vzorů nebo zmiňovaného nedostatku informací o možnostech vzdělávání mají příslušníci komunity odlišné priority.

Další příčinou může být i jazyková bariéra. „Prošla jsem veskrze tradiční česko-slovenskou výchovou mimo komunitu a s romštinou se setkala až jako dospělá, ale je potřeba si uvědomit, že existují i děti, které mají romštinu jako svůj mateřský jazyk. Celkově je obtížné hledat společné rysy platné pro všechny Romy. Nelze je vnímat jako homogenní skupinu, kde převažuje jeden obecný trend, třeba i k přístupu ke vzdělávání,“ vysvětluje Heráková.

Klíčová činnost neziskových organizací

Významnou roli v začleňování Romů do škol hrají neziskové organizace. Často pracují v blízkém vztahu se samotnou komunitou, což jim umožňuje být dostatečně efektivní v oslovování a přesvědčování potřebného počtu Romů. Příkladem takové aktivity je projekt „Mami, tati, já chci do školy“ sdružení Slovo 21, který je primárně zaměřen na romské rodiče ve snaze poskytnout jim potřebné informace o českém školství a motivovat je k úsilí o lepší vzdělávání jejich dětí.

Činnost občanského sdružení Slovo 21 zahrnuje množství oblastí. Kromě pravidelné pomoci studentům s přípravou na vysoké školy realizovalo i projekt Manushe. S podtitulem „Edukace, sebevědomí, emancipace“ sdružuje především vysokoškolsky vzdělané romské ženy. „Dokumentuje tak, že se tradiční nazírání na romské ženy jako na matky, pečovatelky a vychovatelky v dnešní postmoderní době a zejména pak u mladé generace stírá,“ popisuje Heráková.

Projekt Férová škola Ligy lidských práv prosazuje principy inkluzivního vzdělávání v českém školství. IQ Roma Servis, organizace, která před třemi týdny získala ocenění „Neziskovka roku 2013“, poskytuje poradenství v řadě oblastí, romským žákům a studentům například zajišťuje doučování. Open society fund nebo Roma Education Fund pak podporují romské studenty prostřednictvím svých stipendijních programů.

Je třeba více pozitivních vzorů

I přes množství projektů neziskových organizací a podporu Evropské unie je integrace Romů do českého školství poměrně pomalá. Romové se shodují v oceňování pozitivních trendů posledních několika let, ovšem podle Herákové pořád ještě chybí politická vůle k prosazování potřebných opatření a reforem. „Lidskoprávní agenda na vládní úrovni je spíše osekávaná. Na druhou stranu jsme na tom pořád mnohem lépe než země od nás na východ,“ objasňuje Heráková.

Kromě zvyšování povědomí o možnostech vzdělávání mezi romskou komunitou aktivisté často vyzdvihují nutnost větší podpory inkluzivního vzdělávání.

Tišer také zdůrazňuje úlohu pedagogických fakult, které by měly své absolventy lépe připravit na praxi, v níž se setkají s etnicky smíšenou třídou. „Předmět o Romech, tedy největší národnostní menšině, by měl absolvovat každý budoucí pedagog,“ myslí si Tišer. Jako jedno z možných řešení pak zmiňuje poněkud kontroverzní téma povinných kvót pro romské studenty.

Fakt, že se počet Romů na vysokých školách neustále zvyšuje, svědčí o tom, že se vzdělání mezi Romy stává čím dál větší prioritou. A právě na mladé vzdělané příslušníky romské menšiny směřuje Heráková svůj apel: „Myslím, že je zásadní, aby se tito lidé přihlásili ke své identitě a pomohli tím bořit některé předsudky napříč společností. Aby se sami stali pozitivními vzory a ukázali tak cestu ke vzdělání dalším Romům.“

Bottom line: Setkali jste se vy sami s problémem začleňování Romů do „většinových“ škol?