Co neskutečně škodí ženám aneb zase ty kvóty

Autor celý text staví na jediném „argumentu“. Kvóty jsou špatné, ženám škodí a „Jediným smysluplným řešením je to, že ženy budou samy od sebe o tyto pozice usilovat.“ Co nám tím autor mimo jiné říká? Že absence žen ve vrcholových pozicích je dána prostě tím, že ženy tyto pozice vykonávat nechtějí a neusilují o ně. Problém je zúžen pouze na individuální rovinu konkrétních žen a zcela ignoruje strukturální společensko-kulturní překážky, které ženám přístup do rozhodovacích pozic komplikují.

Jak je to s tou protekcí?

Diskriminace je sice zákonem zakázána, na úrovni vědomé i nevědomé však proti ženám působí celá řada předsudků, které jim v kombinaci s dalšími faktory (převládající zodpovědnost žen za péči o domácnost a děti, nedostatek částečných úvazků či zařízení péče o děti) znesnadňují a někdy i znemožňují přístup do rozhodovacích pozic.

Mezi hlavní argumenty odpůrců a odpůrkyň kvót patří, že „rozhodovat přeci musí schopnosti a ne pohlaví“. Tomáš Zdechovský tvrdí, že kvóty budou vnímány jako protekce žen, které si danou pozici nezaslouží zkušenostmi a schopnostmi, ale prostým faktem, že jsou ženy. Jak je to ale dnes? Samotný fakt, že je osoba, která se uchází o zaměstnání, žena, ji předem znevýhodňuje.

Studie například doložily, že totožné CV je hodnoceno lépe, je-li podepsané mužským jménem. Nebo to, že při konkurzech do orchestru zvyšuje šanci na přijetí ženy hraní za plentou. Tak jak je to tedy s tou protekcí?

Autor dále uvádí, že „Pozice by přeci neměly být rozdělovány dle pohlaví, ale dle dosažené kvalifikace.“ S tím nelze než souhlasit. Zjednodušíme-li pojem „kvalifikace“ na dosažené vzdělání, je s podivem, že ženy v dozorčích radách již dávno nedominují (v současné době jich je průměrně 17 %).

V těchto radách většinou najdeme osoby s ekonomickým či právnickým vzděláním (pomineme-li další oblíbenou „kvalifikaci“, tedy „mít ty správné známe“). Dle údajů ČSÚ ženy v těchto oborech dlouhodobě převažují - např. v akademickém roce 2011/2012 tvořily ženy 59 % všech absolventek a absolventů práv a v ekonomických oborech jich bylo dokonce 67 %!

Pro začátek je dobré si směrnici přečíst

Ačkoli se odpůrci a odpůrkyně kvót snaží vsugerovat opak, směrnice nezvýhodňuje jedno pohlaví před druhým. Ukládá společnostem, aby nastavily jasná, genderově neutrální kritéria definující kdo a proč se může stát členem a členkou dozorčí rady.

Nastavení jasných pravidel může být ku prospěchu nejen ženám, ale celé společnosti. Směrnice doslova říká, že „v případě dvou stejně kvalifikovaných kandidátů má být dána přednost tomu pohlaví, které je v dozorčí radě podreprezentováno.“

Uvedení směrnice v platnost tedy v žádném případě neznamená zrušení požadavku kvalifikace a soutěže nejlepších kandidátů a kandidátek. Pokud by Tomáš Zdechovský (a většina kritiků a kritiček tohoto návrhu) směrnici skutečně četl, těžko by mohl vážně tvrdit, že „kvóty jsou urážlivé vůči ženám, které se do vedení firem dostaly vlastním přičiněním a prosadily se v poctivé soutěži.“

Ženy (a muži) se nadále budou do firem dostávat vlastním přičiněním s tím rozdílem, že tentokrát se bude vybírat ze skupiny, do které budou cíleně zahrnuty i (patřičně kvalifikované) ženy.

Aby byl výčet nepodložených „argumentů“ kompletní, nesmíme zapomenout na to, že prý „kromě genderové lobby a několika aktivistů po kvótách nikdo netouží.“ Tak jen pro zajímavost. Návrh byl v Evropském parlamentu schválen převážnou většinou hlasů – pro bylo 495 (!), proti 148 bylo a 81 poslanců a poslankyň se hlasování zdrželo. Navíc i česká veřejnost je návrhu v tomto znění nakloněna.

Ve výzkumu veřejného mínění Eurobarometr ze září 2011 nejvíce (32 %) dotazovaných považuje závazná legislativní opatření za nejlepší způsob vyrovnávání zastoupení žen a mužů v představenstvech společností, 78 % dotázaných (72 % mužů a 83 % žen) pak podporuje zavádění závazných legislativní opatření.

Největší obavou autora je, že se kvóty obrátí proti ženám, budou chápány jako neoprávněné privilegium a ženy poškodí. Pokud to autor myslí upřímně, pak nejlepším receptem je přestat škodit sám, zjistit si, co směrnice skutečně navrhuje a poté ji přestat jako neoprávněné privilegium líčit veřejnosti.

Příspěvek byl původně vytvořen jako reakce na článek Tomáše Zdechovského a publikován na Deníku referendum.