Pro 30 korun bych si nechal i koleno vrtat

Představitelé vznikající koalice ČSSD a ANO prohlásili, že se shodli na zrušení třicetikorunových regulačních poplatků za ambulantní zdravotní péči, čímž znovu rozpoutali diskuzi o finanční spoluúčasti pacientů ve zdravotnictví. Nejvíce se nyní mluví o výpadku více než 5 miliard korun běžně vybraných na poplatcích každý rok a o tom, jak tento výpadek příjmů zdravotnickým zařízením kompenzovat. O souvisejícím nárůstu nákladů (a případné potřebě jej kompenzovat) se překvapivě už tolik nemluví.

Důvody pro zrušení regulačních poplatků ve zdravotnictví jsou prvoplánově populistické. Předseda zdravotního výboru sněmovny a poslanec za hnutí ANO profesor MUDr. Rostislav Vyzula, CSc. však tento krok obhajuje tím, že „není zřejmé co poplatky regulují“, protože „se ukázalo, že nijak neregulují návštěvy u lékaře“. K tomuto tvrzení bych si dovolil ukázat snad jen tento graf.

Zdroj dat: Zdravotnické ročenky ČR z let 2004–2012 (ÚZIS)

Regulační poplatky tedy očividně návštěvy u lékaře regulují - a to v průměru okolo 2 návštěv za rok na každého obyvatele Česka. Optikou sociálních demokratů lze na tento pokles pohlížet jako na omezení dostupnosti péče, přesto nevím o žádných případech, kdy by někomu byla odepřena potřebná zdravotní péče pouze kvůli skutečnosti, že dotyčný neměl ani 30 Kč ani potvrzení o hmotné nouzi. Nedokážu si představit, že by jakýkoli lékař odmítl pacienta, který by péči skutečně potřeboval, jen kvůli třicetikoruně. Mnohem pravděpodobnější vysvětlení je, že jsme jako společnost usoudili, že některé banální problémy – jako třeba rýmu – dokážeme vyřešit každý sám (a ještě k tomu „ušetříme“ 30 korun).

Regulační poplatky úspěšně snížily poptávku po ambulantní zdravotní péči, oponentům regulačních poplatků se však musí nechat, že ke snížení souvisejících veřejných výdajů nedošlo. To je způsobeno zejména tím, že velká část zdravotnických zařízení je placena sice za každý výkon, ovšem jen do určité hranice. Jakékoli náklady nad tuto mez hradí zdravotnická zařízení ze svého. Zrušením regulačních poplatků lze očekávat opětovný nárůst poptávky po ambulantní zdravotní péči, a tím pádem i nezbytně souvisejících nákladů. Průměrná platba za 1 ambulantní ošetření činila dle posledních dat přibližně 430 Kč. Zdravotnická zařízení se tedy po zrušení regulačních poplatků budou muset vypořádat nejen s výpadkem příjmů ve výši 5 miliard, ale také s přibližně 9 miliardovým nárůstem nákladů souvisejících s nárůstem poptávky.

Je vcelku uvěřitelné, že ČSSD a ANO chtějí skutečně přenést finanční zátěž z „chudých pacientů“ na „bohaté daňové poplatníky“ i za cenu 14 miliard. Je tu však ještě jeden problém. Vyšší poptávka po ambulantní zdravotní péči povede nutně k vyšší pracovní vytíženosti lékařů. Ti buď zkrátí dobu vyšetření a/nebo prodlouží čekací lhůty, čímž v každém případě klesne kvalita zdravotní péče. Ať tak či tak, nespokojenost pacientů je nevyhnutelná. Pokud je účelem zrušení regulačních poplatků zlepšení dostupnosti zdravotní péče, pak snahy ČSSD a ANO jsou dokonale kontraproduktivní.