Proč si mohou Kalousek a Fischer podat ruku

Je to už nějakých 20 let od chvíle, kdy český státní rozpočet nebyl v minusu, ale - držte se - byl naposledy přebytkový.

Ještě chvíli poté byly rozpočty alespoň navrhované jako vyrovnané, ačkoli realita pak byla jiná. Ale od roku 1998 se při sestavování rozpočtu ptáme už jen na to, jak vysoký bude schodek tentokrát. 

Pro rok 2014 už to víme - má to být 112 miliard korun. I když ve skutečnosti nevíme nic jiného, než že s tímhle číslem se bude nějak na papíře pracovat a na konci příštího roku si řekneme, jak že to dopadlo. 

Protože kupříkladu v roce 2009 byl plánovaný schodek 38 miliard a ten skutečný 192 miliard. Člověk se skoro ani nediví potenciálnímu ministru financí Andreji Babišovi, že se neobtěžuje si návrh rozpočtu ani prolistovat. 

Situace, kdy plánované příjmy a výdaje státu sestavuje vláda, která končí, je v demisi a nemá důvěru parlamentu, je dosti hloupá. Bohužel, pokud nepřijdou nějaké nové předčasné volby, se bude opakovat každé čtyři roky. Do rozpočtu si taková vláda může napsat, co chce, ale účty za to pak bude skládat někdo jiný. 

Z tohoto hlediska má pravdu exministr financí Miroslav Kalousek, když říká, že krátké rozpočtové provizorium (vycházející z letošního rozpočtu), by bývalo žádné problémy tuzemské ekonomice nezpůsobilo. V obou případech by nově vznikající vláda jen pracovala s rozpočtem, do jehož přípravy neměla šanci promítnout své politické priority. 

Pravděpodobná koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL je ale možná ráda, že tuhle práci za ni pro tentokrát udělal někdo jiný. Daňové představy jednotlivých stran se stále dosti liší a za takových okolností by se rozpočet vytvářel dost těžko. 

Změny v daních už se ale chystají (či, jak se říká, „zvažují“), promítnou se až do rozpočtu pro rok 2015. Pokud nám ho náhodou - vzhledem k rozhodnutí prezidenta Zemana diktovat si, kdo ve vládě má být a kdo ne - nebudou opět předkládat pánové Rusnok a Fischer.