Co chybí koaliční smlouvě?

Zveřejněná koaliční smlouva je skoupá na čísla, ohledně směru budoucí hospodářské politiky ale poskytuje celkem jasný signál. Těžiště politiky bude spočívat ve vytvoření jednorázového stimulu soukromé spotřebě v roce 2015. Pokud se většina nastíněných opatření uskuteční, můžeme se připravit na to, že v uvedeném roce dojde ke zvýšení disponibilních příjmů domácností o několik desítek miliard korun. Toto zvýšení proběhne formou nižší spoluúčasti domácností na financování zdravotní péče, snížení DPH na vybrané zboží a služby, jakož i vyšších sociálních transferů důchodcům, rodinám s dětmi, případně dalším skupinám. Získané prostředky půjdou okamžitě do spotřeby domácností a projeví se jednorázovým zrychlením dynamiky HDP.

Kde na to ekonomika vezme? Na rozdíl od některých jiných komentátorů nezastávám názor, že není uvedený stimul financovatelný. Pokud se potvrdí náš výhled, vygeneruje zrychlení ekonomiky 40 miliard dodatečných daňových příjmů v roce 2014 a dalších 50 miliard v roce 2015. Tím ale neříkám, že považuji nastíněnou politiku za optimální. Zásadní problémy vidím dva.

Za prvé, o co víc veřejných prostředků půjde jako transfer domácnostem, o to méně jich bude k dispozici na posílení veřejných investic. Přitom je známo, že investice fungují jako dlouhodobější poptávkové povzbuzení ekonomiky než spotřeba. Za druhé, taková fiskální politika bude působit procyklicky, bude tedy podporovat růst ekonomiky ve fázi, kdy je takové podpory nejméně třeba. S tím souvisí i měkký cíl pro schodky veřejných financí, jímž se Česko zásadně odlišuje od našich sousedů na západě a jihu. Německo si vetklo do své ústavy strukturálně vyrovnané veřejné finance a již v předstihu cíl plní. Rakousko má ke strukturální vyrovnanosti veřejných financí podle právě schválené koaliční smlouvy dospět do roku 2016. Koalice v Česku se naproti tomu spokojuje pro neočištěný deficit s nepřekročením tříprocentního limitu k HDP, což po strukturálním očištění pro rok 2015 může skončit jeho překročením 4% HDP. Primárně samozřejmě nejde o čísla samotná. Jde o to, že při následném zpomalení ekonomiky skokově poroste zadlužení země a předpokládané fiskální politice nezbude prostor k reakci.

O úspěchu či neúspěchu vládní koalice nerozhodne jednorázový stimul ekonomice v první polovině volebního cyklu, ale spíš schopnost udržet růst ekonomiky poté. Taková schopnost je podmíněna opatřeními na nabídkové straně ekonomiky, které zůstaly v koaliční smlouvě značně nedostatkovým zbožím. Kupříkladu pracovnímu trhu jako by se vyjednavači téměř nevěnovali, s odhlédnutím od záměru citelně zvyšovat minimální mzdu, který může dokonce působit proti ekonomickému růstu. Absence překvapuje hlavně u opatření na podporu zkrácených pracovních úvazků, kterou měly všechny tři koaliční strany ve svých programech.

Nedostatky koaliční smlouvy svádí k závěru, že po pravděpodobném cyklickém oživení v letech 2014-2015 začne Česko opět ekonomicky zaostávat za sousedními zeměmi. Než ale tento závěr promítneme do našich ekonomických výhledů pro střednodobý horizont, počkáme na vládní programové prohlášení. Třeba vytáhne vznikající vláda prorůstová opatření z utajených šuplíků a jediným důvodem jejich absence v koaliční smlouvě byla skutečnost, že je žádná ze stran nezpochybňuje.