Brněnský designér Karel Povolný, nominovaný za svoji magisterskou práci na Státní cenu za studentský design a účastník několika soutěží, nyní navrhuje pro německou automobilovou společnost. Co vše zahrnuje práce designéra, jaký by takový člověk měl být a kde hledá inspiraci? 

Design je zajímavá kombinace praktické a umělecké tvorby. Vy jste vystudoval Průmyslový design na Vysokém učení technickém (VUT) v Brně, soustředilo se studium spíše na technické znalosti, nebo byl ten poměr vyrovnaný? Co vše takové studium obnáší?

Na VUT bylo studium striktně rozdělené na část technickou a uměleckou. Tyto dvě části se ale bohužel moc nekombinují, což je škoda, protože v zahraničí to je standard. Jedinou snahu propojit obě části měli dva pedagogové ve výslužbě, konstruktér a sochař, ti však ale nebrali univerzitní systém příliš vážně. Abyste se „dostali na design“, je třeba se hlavně vykreslit, to znamená dvě stě až tři sta skic za měsíc. Pak už záleží jen na vás, co je vaším cílem, protože jakmile projdete talentovými zkouškami, studium už není tak náročné.

Za svoji magisterskou práci „Design for a street sweeper“ jste byl nominovaný na národní cenu za studentský design. Co vás vedlo k tomu zabývat se právě čisticím vozidlem?

Při výběru tématu diplomové práce bylo dobré zvolit si téma, které ještě nebylo zpracované. V té době jsem se také dostal do kontaktu s firmou Kärcher, která vyrábí různé čisticí stroje, a čisticí vozidlo vyhovovalo parametrům diplomové práce nejvíc. Takže se to tak sešlo. Jinak obecně by měl designér hledat témata, kterým je schopen porozumět a na která je schopen adekvátně reagovat.

Už během studia jste se účastnil několika soutěží. Bral jste to hlavně jako výzvu nebo například možnost se zviditelnit? Pomáhalo vám to pak v dalších projektech?

Hlavní motivací byla vždy finanční odměna, protože studentské pivo není zrovna levné. Také jsem během studia hledal různé výzvy a úkoly mimo školu, které by mi daly zpětnou vazbu i z odborných porot a třeba i neodborné veřejnosti. Zviditelnění bylo samozřejmě třešničkou na dortu.

Pro designéra je výzvou vyjádřit dynamiku navrhovaných strojů

V současné době pracujete pro německou automobilku. Jaký je přechod do zaměstnání a běžného života, jde o odlišnou práci?

Absolutně. Ve škole si vlastně hrajete jako děti na písečku. V zaměstnání narazíte na tvrdou realitu, kdy už je opravdu třeba vytvořit něco, co bude generovat peníze. V praxi to znamená, že design musí hodně respektovat konstrukční a výrobní požadavky. Proto taky existuje rozdíl mezi oddělením konceptů a sériových vozidel.

Celkově se věnujete hlavně transportu a průmyslovému designu. V čem vás tato odvětví nejvíce zajímají?

Říká se, že design aut je nejvyšší liga v oboru. Zejména mě na tomto oboru zajímá fakt, že se jedná většinou o dynamické stroje a ne statické objekty. Ty pak mají vlastni život a pro designéra je vždy vyzvou jej vyjádřit a správně definovat.

Jaké schopnosti a vlastnosti by měl mít dobrý designér? Zdá se, že musí uplatňovat poměrně rozličné druhy myšlení.

Pravda je, že schizofrenie, paranoia, opilost, či vlivy různých drog jsou stavy, které designéři často vyhledávají. Normální člověk je většinou velmi špatným designérem. Kreativita vyžaduje velkou fantazii, nebát se bořit zavedené hranice, společenské normy a pokud je to potřeba, tak i fyzikální zákony. Poté samozřejmě přijde část, kdy své nápady musíte zkrotit a přizpůsobit různým požadavkům realizovatelnosti, ale ten prvotní rozlet nápadů vám dá možnost objevit možnosti a souvislosti, na které by normální člověk těžko přišel.

Co obnáší takový tvůrčí proces? Postupujete systematicky, nebo máte určitou představu a tu přizpůsobujete?

Vždy, když dostanu zadání, tak mi už hlavou létá pár nápadů, ale ty je třeba odložit bokem na papír. Člověk musí nejdřív udělat pořádnou analýzu tématu, aby se vžil do daného úkolu a naprosto rozuměl právě tomu výrobku. Po analýze ze sebe srším nápady, které zaznamenávám na papír a porovnám je s těmi odloženými představami. Postupně se redukcí dostanu k finální verzi. Zohledňovat je třeba to, co po vás žádá zadavatel projektu.

U jednoho výrobku uvádíte jako inspiraci Henryho Dreyfusse a Stanislava Lachmana. Máte celkově ve své tvorbě vzory? Design nemá úplně daleko od výtvarného umění, napadlo vás hledat někdy i tam?

Ano, na jedné přednášce zaznělo, že nejlepším vzorem je svět, což je opravdu klišé, ale je to tak. Já si beru za vzory slavné designéry a výtvarníky, zejména proto, že kopíruji jejich styl a tak si ulehčuji práci.

Navrhoval jste design pro různé firmy z různých zemí. Vyskytovaly se výraznější rozdíly v jejich přístupu nebo požadavcích?

Ano, každý zadavatel má vlastni požadavky, které se ale také občas liší od potřeb zákazníků, takže je třeba hledat kompromis, nebo naopak přesvědčit zadavatele, že nemá pravdu.

Jak je na tom podle vás design v České republice?

Kvůli komunismu velmi špatně. Přitom československý design byl velmi dobrý, to vidíme například ještě na výstavě EXPO 58 v Bruselu, kde dozníval vynikající předválečný design. Design u nás potom srážela zejména socialistická nesoutěživost a jednotvárnost – všichni jsme si rovni. Dnes se to lepší, ale stále u nás chybí průmyslové podniky, které by svými výrobky držely český design na vysoké úrovni. Také hodně lidi u nás má z komunismu ohnutá záda a bojí se udělat něco odvážného a inovativního. A když někdo něco takového udělá, je hned kritizován a srážen. Mě baví jít hlavou proti takovému stádu a provokovat, i když to většinou přeháním.

Zdá se, že v dnešní technologické době se dá s designem dost vyhrát. Co byste řekl, že je v tomto ohledu nejvděčnějším materiálem?

Jakýkoliv materiál, který se používá při 3D tisku. Tato technologie vás nijak neomezuje, co se týče výroby a opravdu vám vytvoří model přesně podle vašich představ. Problém je, ze zatím je kvalitní 3D tisk stále drahý a pomalý na sériovou výrobu.


Bottom line: Dobrý design vyžaduje kromě dobrého nápadu také disciplínu a ochotu jít tak trochu proti proudu.