Živá, či mrtvá voda měnové politiky? Příští rok napoví

Pozitivní dopad intervence na exportéry bude zčásti neutralizovat rozsáhlé zajištění, zisk či ztráta z pohybu dopadne z nemalé části na bankovní sektor. A pokud se ukáže jako chybná úvaha měnových politiků, že očekávání rostoucích cen nažene spotřebitele do obchodů, mohou být důsledky pro ekonomickou aktivitu fatální. Spotřebitelé mohou stejně dobře zareagovat právě opačně a v nevyzpytatelných vodách spotřební výdaje přiškrtit třeba v důvodné obavě, čeho že se od regulátorů ještě mohou dočkat. Jistou nadějí může být, že podnikatelé jsou vedeni očekáváním, nikoli aktuální výši (potencionálně skomírající) spotřebitelské poptávky.

Údaje o posledním vývoji v oblasti důchodů domácností vytvářejí pochyby, zda spotřebitelé mohou zareagovat dle plánů centrální banky. Pozorovaná stagnace objemu nominálních disponibilních důchodů nevytváří zrovna zdatný potenciál pro růst spotřeby, přičemž právě disponibilní důchod je uvažován jako její klíčový zdroj. Ani úvěrový kanál zřejmě nepomůže, tok nových úvěrů z bankovních sektoru je velmi pozvolný v řádech pár procent, u nefinančních podniků se téměř zastavil. A to vše i přes téměř nulové základní úrokovou sazbu a rekordně nízké klientské sazby.

Ani nízké úroky dlužníky nelákají, nálada ekonomických aktérů s plány regulátorů tedy zjevně příliš nekoresponduje. Přesto vidíme v prognózách vývoje během příštího roku opatrný optimismus, ovšem dlouhodobě platí, že čím vzdálenější období prognózujeme, tím optimismus prognostiků roste. Aktuální prognózy to jen potvrzují. ČNB sice upravila prognózu letošního roku (pokles o 0,8 % proti původní prognóze +0,8 %), ale v tom následujícím již vidí růst 2,1 %. Po upravených prognózách letošního růstu (až k poklesu) hýří optimismem i OECD (1,1 %), IMF (1,5 %) i Ministerstvo financí ČR (1,3 %), při zásadním příspěvku konečné spotřeby domácností a tradičně zahraničního obchodu.

Zahraničí je obligátně výraznou neznámou, signální informace jako index nákupu manažerů dávají ze zahraničí spíše negativní signály, nicméně německý průmysl si ve druhém pololetí letošního roku polepšuje, což českému exportu naději dává. Co ze spíše protichůdných informací vyplyne pro českou ekonomiku je otázkou, nicméně spoléhat na zahraniční poptávku po českých produktech se zdá být stejně jako loni odvážné. Devizová intervence ČNB může být navíc v zahraniční vnímána spíše negativně, prostě jako nedovolená podpora prostřednictvím manipulace s měnou.

Inflace a kurz

Inflace je, jak již dnes zřejmě každý občan ČR dobře ví, prognózována na nízkých úrovních kolem nuly a ČNB proto přistoupila k opatřením k jejímu zvýšení. Nicméně než měnová politika ovlivní svůj konečný cíl, tedy spotřebitelskou inflaci, uplyne mnoho vody a času, obvykle rok až rok a půl. Pokud opatření ČNB přinese z jejího pohledu kýžený efekt, dojde během příštího roku k jen mírnému růstu spotřebitelské inflace. Mírné inflaci spotřebních cen zatím nahrává i vývoj v oblasti výrobních cen, kde je pozorována deflační tendence, proti níž ČNB v segmentu spotřebních cen tak bojuje. Inflace spotřebních cen se proto příští rok zřejmě není třeba se obávat.

U kurzu je prognóza tentokrát vzácně jednodušší. ČNB se zavázala udržovat kurz kolem 27 korun za euro a není příliš důvodu očekávat něco jiného. Na jedné straně dobrá zpráva pro všechny, které eminentně zajímá měnové riziko, na druhou stranu ČNB za cenu nafouknutí vlastní rozvahy zmrazuje jeden z důležitých přizpůsobovacích mechanismů, kterým kupř. dochází ke sbližování cenových hladin u ekonomik dohánějících vyspělejší hospodářství, tedy měnový kurz. Až triviálnost prognózy kurzu současně pokládá otázku, zda se ČNB nepohybuje na hraně zákona. Poslední opatření by mohlo být vykládáno jako de facto změna kurzového režimu z plovoucího na fixní. Jenže takové opatření musí dle zákona o ČNB projednat nejprve s vládou, k čemuž podle všeho nedošlo.

Švédský recept?

Kondice trhu práce bude ve vleku výše uvedeného. Pokud intervence zaberou, může být výsledkem růst poptávky po práci a pokles nezaměstnanosti. Nicméně hojit nevhodnost podnikatelského prostředí manipulací s měnou není dlouhodobě úspěšné, což jasně ukazuje příklad Švédska. Údajný vzor evropského socialismu po druhé světové válce výrazně manipuloval svojí měnou ve snaze udržet si konkurenceschopnost, devalvace o mnoho procent se cyklicky opakovaly a krátkodobě pomohly. Po mnoha kolech devalvace však bylo stejně nutné uskutečnit liberální reformy, uvolnit trh práce, snížit daně, zlepšit podnikatelské prostředí jinak než hrátkami s měnovým prostředím.

Co tedy čekat od roku 2014? Stabilní kurz, velmi mírnou inflaci spotřebitelských cen, ale nejistý směr vývoje trhu práce a ekonomické aktivity. Záleže bude na skutečných dopadech měnových intervencí, ale i budoucím nastavením fiskálních parametrů vznikající vlády. Nicméně jako každý rok platí, že jakákoli prognóza společenských jevů musí být činěna s nejhlubší pokorou, mezi ukazateli o minulém vývoji a budoucností je až příliš neznámých.

Psáno pro časopis CI Time.