Nová scéna Národního divadla: quo vadis?

Připojení Nové scény pod Činohru Národního divadla na začátku prosince ukončilo čtyřleté působení týmu Štěpána Kubišty. Soubor rozšířený o inovativní prvky, který představoval otevřenou koncepci na současné divadelní scéně, tak čekají po letech intenzivní práce zásadní změny.

Národní divadlo během uplynulých pár let prošlo několika proměnami. Před čtyřmi lety se jednalo o připojení tehdy příspěvkové organizace Laterny magiky k ND a tím i zapojení Nové scény, o dva roky později o přičlenění Státní opery, na konci téže sezony o ukončení podkrovního Divadla Kolowrat. V srpnu minulého roku pak tehdejší ministryně kultury, spolu s ustanovenou radou pro problematiku Národního divadla a den po předložení jejich dokumentu, jmenovala Jana Buriana ředitelem ND.

Kubišta nebyl příznivcem takto rychlého jmenování bez výběrového řízení a jasné koncepce. Burian její slíbené ujasnění několikrát odkládal, až nakonec prohlásil, že nebude psát stylistické cvičení na téma Národní divadlo. „Podle mě bylo jmenování Jana Buriana pro ministerstvo kultury nejjednodušší a rychlé řešení. Je to zkušený divadelní manažer a měl dlouhodobý zájem tuto funkci zastávat,“ vysvětluje si Kubišta tehdejší situaci v rozhovoru.

Sám dosavadní ředitel NS by rád viděl Národní divadlo především jako kulturně-výchovné středisko, které má, podobně jako škola naučit děti číst a psát, naučit diváka chodit do divadla. S vizí v tomto duchu také v roce 2010 přebíral Novou scénu. Repertoár obohacený o dětská představení, výstavy, lektorské úvody, diskuze o představení, ale i politické diskuze či design markety měl doplnit části, které ND chybí, tedy otevřenost a ambice zapojovat a angažovat samotného diváka.

„Divadlo je od toho, aby člověk, který přijde na představení, odcházel trochu jiný. Už jen tím, že by na něco získal jiný pohled nebo si ho rozšířil a začal se víc zajímat o to, co mu divadlo nabídlo. Angličané tomu říkají ´zvednout ze židle´. Když tohle divadlo dokáže, je pak už celkem jedno, jak to dělá.“ říká Kubišta. Napomoci tomuto přístupu měla také za Kubištova působení zřízená kavárna NONA, kde by diváci mohli, na rozdíl od klasického bufetu, posedět a diskutovat o dojmech ze zhlédnutého představení.

Podpora ano, peníze ne

Koncepce takto představená se setkala u tehdejšího ředitele ND Ondřeje Černého s podporou, ačkoliv ne tou finanční. NS si tak musela shánět peníze především z externích zdrojů, systémem vícezdrojového financování; úzký kontakt se zahraničními institucemi zahrnoval například rok dopředu oslovení země, jež se chystala na předsednictví Evropské unie, s nabídkou na výběr jejích zajímavých projektů k představení českému divákovi.

Navzdory schopnosti NS samu se financovat a přitáhnout diváky však vedení stále neprojevovalo podporu, pravděpodobně z důvodu vzniku čtvrtého souboru, narušujícího tradiční koncepci ND činohra, opera a balet. Na druhou stranu to znamenalo pro NS větší tvůrčí svobodu a zároveň možnou spolupráci s ostatními částmi souboru. Právě vzdání se takové možnosti a uzavření se do sebe je pro Kubištu důvodem, proč by neměly vzniknout čtyři samostatné národní soubory, které rada pro problematiku Národního divadla rovněž navrhovala.

Nová scéna tak za necelých pět let svého působení stihla mnohé, jak z hlediska koncepčního a organizačního, kdy přivedla v roce 1958 vzniklý a původně experimentující soubor Laternu magiku opět na scénu i do zahraničí, tak z hlediska financování, kdy výsledky fundraisingových aktivit stále přivádějí studenty ze zahraničních škol a center a obohacující tak scénu ND o nové diváky.

Otázkou je, kam ji připojení k Činohře Národního divadla přivede. Změny by měly proběhnout pozvolna a za plného chodu, Jan Burian údajně neplánuje žádné hromadné propouštění zaměstnanců. „Kolegové úspěšně pracovali na konceptu, který je odlišný, než ten, který jsme se rozhodli realizovat od příští sezony. Věřím, že svůj pracovní entuziasmus dokážou investovat nově nastaveným směrem,“ říká. „Nutností je rovněž příprava projektu rekonstrukce NS,“ doplňuje umělecký šéf Činohry Michal Dočekal. „Důležitá je zejména úprava hlediště a jeviště – tak aby vyhovovalo současným inscenačním požadavkům.“

Odlišností by si měli diváci všimnout až od září 2014, Dočekal však již pro novou sezonu plánuje pozměněný koncept. NS bude fungovat místo stávající stagiony jako divadlo, tedy čtvrtá scéna ND, nemělo by to však pro ni znamenat uzavírání se českým ani zahraničním divadlům, ani narušení souboru Laterny magiky.

Bottom line: Nová scéna představovala změnu a oživení oproti klasickému pojetí Národního divadla. Co nás ale čeká nyní?