MOOC = massive on-line open courses, masivní on-line otevřené kurzy

Moderním trendem v činnosti významných zahraničních univerzit se v posledních letech stalo zpřístupňování některých vyučovaných předmětů celosvětové veřejnosti formou tzv. MOOC – masivních on-line otevřených kurzů. Vy, kteří jste zatím neměli příležitost se s MOOC seznámit, vězte, že největší a podle mého názoru i nejpropracovanější weby poskytující MOOC jsou https://www.udacity.com/, https://www.coursera.org/ a https://www.edx.org/.

Jak označení MOOC naznačuje, tyto weby poskytují vybrané předměty on-line – a to včetně přednášek, učebnic, výukových programů, testů a diskusních fór, kde je možné s ostatními účastníky kurzu diskutovat nad probíranými tématy, sdílet zajímavé odkazy, poznámky z přednášek apod. Kurzy nabízí širokou škálu předmětů – počínaje IT (jimiž MOOC v podstatě začalo) až po archeologii, chemii vaření nebo historii jazzu. Poezie kurzů MOOC spočívá v tom, že je možné se do nich zapojit zcela nezávazně a zdarma (a kdykoliv se jich přestat účastnit) nebo je možné (obvykle za poplatek, který má přispět na náklady kurzů) požádat o vydání ověřeného certifikátu úspěšného absolventa kurzu (v případě, že účastník splní minimální požadavky kurzu).

K čemu univerzitám zapojení do MOOC vlastně je, vzhledem k tomu, že náklady spojené se spuštěním a vedením MOOC kurzu nejsou malé (vytvoření kurzu, komunikace s účastníky kurzu, kterých může být v řádu tisíců, pravděpodobně i příspěvek na chod příslušného webu, kde je kurz zveřejněn)? V prvé řadě se jedná o dobrý a globální marketing, kterým může daná univerzita přilákat pozornost talentovaných studentů, popřípadě si největší talenty z absolventů kurzu přímo vybrat. Cenná je zřejmě i zpětná vazba získaná k předmětům od mezinárodního obecenstva a samozřejmě nesmíme zapomínat i na primární účel sdílení kurzů formou MOOC, kterou je příspěvek k rozvoji vědění na globální úrovni, zpřístupnění špičkového vzdělávání i osobám z chudých či jinak marginalizovaných skupin osob.

V rámci zmiňovaných webů poskytují kurzy prestižní univerzity – převážně americké, ale i švýcarské, francouzské, německé, dánské, holandské, mexické, čínské, australské nebo japonské (naopak dvě nejprestižnější britské univerzity – Oxford a Cambridge – doposud se zapojením do MOOC váhají). Jen pro pořádek, česká univerzita se bohužel v současné době do některého z projektů nezapojila žádná (čest progresivní Masarykově univerzitě, která využívá MOOC alespoň pasivně).

A jaký může mít rozšiřování trendu MOOC dopad na (univerzitní) vzdělávání? V prvé řadě špičkové univerzity částečně ztratí svou exkluzivitu – ve prospěch velkého rozšíření obce studentů a posluchačů. Ovšem nedá se předpokládat, že by v dohledné době MOOC nahradilo prestiž a tituly získané prezenčním studiem (nehledě na to, že pro řadu oborů bude vždy nutná určitá praxe realizovatelná pouze prezenčně – medicína, chemie apod.), nicméně na druhou stranu je zřejmé, že špičkové kurzy poskytované v rámci MOOC budou kopírovány, využívány a duševní vlastnictví v nich obsažené se bude rychle šířit vzdělávacími institucemi na celém světě. Rozšíření MOOC by mohlo mít rovněž dopad na systém náboru na zapojené vysoké školy – které už nemusí být při udělování stipendií zcela závislé na posuzování esejí, na výběrových komisích a na čtení životopisů, ale mohou cílit přímo na excelentní absolventy jimi vypsaných MOOC. Podobně tak může mít trend MOOC vliv i na nábor do globálních firem – jak ostatně naznačuje tento článek.

Pokud dotáhneme úvahy o trendu MOOC poněkud ad absurdum, můžeme pak uvažovat o tom, jak by mohla vypadat univerzita budoucnosti. Můj pohled je následující (ráda si poslechnu vaše názory v komentářích). Vzhledem k tomu, že velká část přednášek by byla pro studenty dostupná on-line (včetně materiálů, programů a on-line podpory), nebude v drtivé většině potřeba mít na vysokých školách velké přednáškové sály pro masovou výuku, ale spíše menší prostory vybavené internetem, projektorem a ozvučením (popřípadě další technikou) pro studijní kroužky a pro konzultace. Na pedagogy a jejich odbornou erudici budou kladeny daleko větší nároky – tam, kde v současné době mohou vyučující pouze přeříkávat prezentaci, kterou si před lety připravili (čest výjimkám, které tímto způsobem přednášky na VŠ nevedou) – bude třeba, aby prokázali svou přidanou hodnotu v osobních konzultacích, v obohacování výuky o nejnovější trendy, v práci se studijními týmy.

Studenti budou mít rovněž příležitost porovnat svého pedagoga s vyučujícími z jiných univerzit, což opět přispěje ke zvýšení tlaku na kvalitu výuky. Část kurzů bude moci být zčásti zprostředkována jinou univerzitou (studenti budou moci absolvovat určitý předmět, který jejich mateřská škola nenabízí, formou MOOC – viz výše citovaný příklad Masarykovy univerzity) – což by mohlo tlačit školy k zaměření se na excelenci v určitých předmětech, nikoliv na nabídku široké škály průměrných a podprůměrných kurzů. Přístup k MOOC přispěje k rozvoji interdisciplinarity a usnadní přístup ke vzdělání v průběhu celého života. K využití plného potenciálu MOOC bude třeba, aby studenti ovládali cizí jazyky – zejména angličtinu. Univerzita budoucnosti by tedy mohla být zřejmě specializovanější, interdisciplinárnější, velikostí budov a poslucháren spíše menší a kolaborativnější a daleko více propojená s jinými univerzitami na mezinárodní úrovni. Vzhledem k mezinárodní soutěži pak bude muset daleko intenzivněji pečovat o své talenty z řad studentů i vyučujících – neboť MOOC bude usnadňovat vyhledávání talentů a brain drain.

MOOC a jeho další rozvoj bude pochopitelně při svém rozvoji muset čelit mnoha výzvám – až na prvním místě je pochopitelně otázka financování. Jak již bylo zmíněno, sestavení a provozování kvalitních MOOC kurzů je nákladné a zároveň snižuje exkluzivitu vzdělávání na zapojených vysokých školách. Ačkoliv se spíše nedá očekávat, že by zveřejňování kurzů formou MOOC snížilo zájem studentů o prezenční studium (včetně ochoty platit školné) nebo ochotu sponzorů přispívat těmto školám sponzorskými dary, bude do budoucna přesto nutné, aby školy nalezly efektivní model, jak MOOC financovat. Ať už přes placené certifikáty o absolvování kurzů (jako např. edx), nebo přes nabízení zpoplatněného přístupu k datům absolventů pro účely náboru (jako Coursera). Pro hlavní vzdělávací MOOC portály bude pochopitelně klíčová i otázka zajištění kvality poskytovaných kurzů a navazování partnerství s dalšími vzdělávacími institucemi po světě. Podstatným aspektem je i udržení a zvyšování zájmu o vzdělávání poskytované MOOC – aby se z trendu, do něhož školy investovaly nemalé prostředky, nestala jen přechodná móda, která po čase vyprchá na nezájmu studentů. Například Coursera se proto snaží prostřednictvím partnerských institucí jednak rozšiřovat záběr svých kurzů prostřednictvím partnerských institucí, které kurzy překládají do dalších jazyků, a hubů, kam je možné na výuku kurzů docházet (jeden je, jak se zdá dle webu i v ČR v Trutnově).

Faktem zůstává, že zatímco ve světě je MOOC velmi progresivním tématem ve školství, u nás je zájem o využití nebo dokonce zapojení do tohoto systému doposud v předzárodečném stádiu (viz http://www.ceskaskola.cz/2013/12/jindrich-fryc-o-masove-on-line-otevrene.html). Zda jsou příčinou pasivity českých vysokých škol při zapojování se do MOOC finance, vytížení administrativních a řídících orgánů škol národními spory o peníze (z grantů, z příspěvků na studenty apod.), neznalost, nebo je příčinou obava českých univerzit z toho, že předměty na nich vyučované v mezinárodním srovnání neobstojí, myslím, že pokud mají české vysoké školy ambici patřit k mezinárodní špičce, měly by začít brát MOOC jako relevantní rozvojovou alternativu. Jinak se může stát, že Česku v této oblasti definitivně ujede vlak.