ROZHOVOR: Je důležité zjistit, jak se v zahraničí dívají na naši zemi, říká Vendula Karásková

Novinářská stáž v Bruselu, studium v Kaunasu, znovu stáž v Bruselu, tentokrát u europoslankyně, studium a stáž na ambasádě ve Washingtonu D.C. To je zatím výčet zahraničních aktivit studentky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Venduly Karáskové. Seznam ale rozhodně není konečný, jak sama říká, když člověk jednou někam vyjede, už ho to do zahraničí táhne pořád. Nové kultury, jazyky, zkušenosti a kontakty, to jsou hlavní důvody, proč stojí za to opustit rodnou hroudu a podívat se do světa – klidně i za oceán.

Kdy a kde jsi byla v zahraničí poprvé?
Poprvé jsem byla v Bruselu na žurnalistické praxi, kterou mají studenti novinařiny povinnou. Ale kdyby s tím nepřišla moje kamarádka Ripsi Zohrabyan, vůbec by mě nenapadlo, že můžu takhle vyjet do zahraničí, a asi bych nad tím nepřemýšlela. Už jsem dokonce i měla předběžně domluvenou praxi v Lidových novinách. Nakonec jsem ale jela a jsem za to hrozně ráda. A myslím si, že kdo si jednou takhle vyzkouší pobyt v zahraničí, už ho to tam láká pořád.

Co vlastně studuješ?
Na bakalářském stupni jsem studovala dvouobor mediální studia a žurnalistika a mezinárodní vztahy, a zároveň ještě dějiny umění. Teď se chystám na magisterské státnice z mezinárodních vztahů.

Kam tě to táhlo dál?
Potom jsem se dostala na klasický studijní Erasmus do Litvy. Chtěla jsem si to vyzkoušet i proto, že skoro všichni moji kamarádi se někam na Erasmus chystali nebo už vyjeli. A také jsem chtěla okusit studium v zahraničí a porovnat třeba univerzity a způsob výuky. To už bylo v magisterském studiu, a protože jsem chtěla mít ukončena obě svoje bakalářská studia, tak jsem státnice z dějin umění dělala den před odjezdem.

Ještě předtím jsem ale viděla inzerát, že paní poslankyně Evropského parlamentu Sehnalová hledá stážisty do své bruselské kanceláře. Na pohovor jsem byla pozvaná ještě před odjezdem do Litvy, a když jsem tam šla, tak jsem ani moc nepočítala s tím, že by to mohlo vyjít, protože jsem stejně odjížděla na půl roku pryč…

Vyšlo to?
Vyšlo, nejen že mi nabídli dvouměsíční stáž, ale navíc byli ochotni se se mnou domluvit na termínu, který mi vyhovoval - takže když jsem se vrátila z Litvy, odjela jsem do Evropského parlamentu. Bylo to super, i když jsem tam byla v září a říjnu, takže mi do toho začal normálně brněnský semestr.

Jak se k tomu, že zameškáš začátek semestru, stavěli přednášející?
Naštěstí mi učitelé vyšli vstříc a omluvili mě, že jsem tam půl semestru nebyla. Musela jsem samozřejmě odevzdávat všechny úkoly a psát position papery na každý týden. Body, co jsem ztratila za účast, jsem si potom mohla nahnat napsáním seminárky.

A to byl tvůj zatím poslední výjezd do zahraničí?
Mělo to být původně všechno. Pracovní a studijní Erasmus, k tomu jako bonus stáž, a plánovala jsem udělat státnice normálně v termínu po pěti letech. Ale naše katedra je skvělá, chodí nám pořád strašně moc nabídek na zahraniční pobyty. A jak už jsem říkala, kdo si jednou zkusí takhle vyjet, už ho to pořád někam táhne. Navíc jsem si říkala, co vlastně budu po ukončení studia dělat? A do toho přišla nabídka na studijní pobyty v Americe, což mi přišlo jako natolik skvělá příležitost, že ji ještě musím zkusit využít. Katedra nás potom na jaře tři vybrala a v půlce srpna jsme na čtyři měsíce odletěli do Washingtonu.

Jaká byla náplň vašeho pobytu tam?
Byl to primárně studijní pobyt, takže jsme měli zapsané tři předměty na místní fakultě. Ale jako jeden předmět nabízeli i stáž, tak jsem si domluvila stáž na české ambasádě. Na ambasádu jsem chodila zhruba dva až tři dny v týdnu a mezitím studovala Terrorism a Counterproliferation. Vrátila jsem se před Vánocemi, užila si týden s rodinou a teď se učím na státnice, posílám životopisy a hledám práci.

Jak to bylo s tvými stážemi po finanční stránce?
Pracovní stáže jsem měla pokryté stipendiem, které mi víceméně vyšlo. Litva je také docela levná země, takže tam mi stačily peníze z Erasmu i na cestování okolo. Za parlament jsem dostávala malé stipendium přímo od paní poslankyně, myslím, že to bylo 700 euro na měsíc, z čehož se tam dalo vyžít. Studijní pobyt v Americe byl ale dost drahý i přesto, že jsem nemusela platit školné. Stipendium od školy mi stačilo na letenku, víza a část ubytování. Životní náklady, které tam jsou velmi vysoké, jsem si musela pokrýt sama.

Myslíš si, že tvoje zkušenosti ze zahraničí pro tebe budou při hledání práce výhodou?
Doufám. Hlavně si myslím, že když studuji mezinárodní vztahy a chtěla bych pracovat třeba v nějaké mezinárodní organizaci, je naprosto zásadní někam vyjet, ideálně do různých kultur (a že teda ve Spojených státech je jiná kultura). Člověk musí zjistit, jak přemýšlejí lidé v jiných zemích, co je zajímá, co oni vnímají jako problémy nebo priority. Taky si myslím, že je důležité zjistit, jak se ostatní národy dívají na naši zemi. Překvapilo mě třeba, jak nás mají v Litvě rádi, všichni znají naše pivo a ví o Česku aspoň něco. Zvláště když to porovnám s objemem znalostí, které máme my o Litvě.

Je něco, co tě při tvých cestách opravdu překvapilo, s čím jsi třeba nepočítala?
Řekla bych, že nejvíc mě překvapila teď v Americe právě jejich kultura a způsob přemýšlení. I když známe americké filmy a seriály nebo třeba jídlo, přece jen dokud tam člověk nedojede a nekomunikuje s nimi, nepozná skutečné rozdíly.

Změnily zahraniční pobyty nějak tvůj náhled na to, čemu by ses chtěla v budoucnu věnovat?
Ano, určitě změnily. Dost dlouho jsem přemýšlela, jestli se věnovat spíš dějinám umění nebo mezinárodním vztahům. Díky tomu, kam jsem se dostala a na jakých akcích a konferencích jsem byla, jsem se ale přesvědčila o tom, že mě mezinárodní vztahy lákají mnohem víc. Dějiny umění si tedy spíš nechám jako báječný koníček, i když nejlepší by bylo spojit obojí. Na ambasádě jsem viděla, jak se dělá kulturní diplomacie, Česká republika má v zahraničí "České domy", které mají propagovat českou kulturu, tak to by mě určitě bavilo.

Bottom line: Uvažujete o studijním nebo pracovním výjezdu do zahraničí? Jaké země nebo jaké oblasti by vás nejvíc lákaly?