Tří a půl milionová Panama je maličkou středoamerickou zemí zcela na okraji zájmu. Jako by se v očích světa scvrkla jen na pruh země okolo průplavu protínajícího panamskou šíji. Není tomu ale tak. Turisté navštěvují její netknuté tropické pralesy, obchodníci a finančníci zde provádějí velkou část svých aktivit v regionu a ekonomové ji dávají za zářný příklad. Panama nabízí skutečně povzbudivé čtení: odhadovaný letošní růst 7 %, nezaměstnanost 4 %, minimální mzda 12 500 Kč, prostě jedny z nejlepších čísel v Latinské Americe.

„Panamský zázrak“ stojí na zmíněném průplavu, poplatky za jeho použítí představují životně důležitou část vládních příjmů. Kanál byl vybudovaný a vlastněný až do roku 1999 USA. Washington ostatně Panamu v roce 1903 uměle vytvořil odtržením od Kolumbie, protože Bogota s americkými plány nesouhlasila. Vytvořil pak z Panamy zvláštní stát, spíše neoficiální americký protektorát nabízející spoustu výhod jako například vést obchody či schovat peníze mimo jurisdikci USA, ale zároveň bezpečně, protože celá země a její vláda pod dohledem Washingtonu byla. To pomohlo vytvořit v jinak bezvýznamné Panamě rozvinutý sektor finančních služeb a tím bankovní centrum střední Ameriky a Karibiku. Není tu proto nouze o kapitál, banky jsou silné a investoři se do Panamy jen hrnou. Investuje se především do velkých infrastrukturálních projektů - rozšíření průplavu, nová letiště, metro ve Ciudad de Panamá, hydroelektrárny. Letiště Tocumen v hlavním městě je díky tomu dopravním uzlem mezi Severní a Jižní Amerikou. Z projektů samozřejmě vzkvétá stavebnictví a na sektory stavební a finanční jsou navázány veškeré služby ostatní. HDP doplňuje plantážní zemědělství a rybolov.

V čele země stojí Ricardo Martinelli, maloobchodní magnát prosazující pravicovou politiku. Panama by se ráda připojila k liberálnímu a prosperujícímu Tichomořskému společenství (Alianza del Pacífico) tvořenému Chile, Peru, Kolumbií a Mexikem. Vláda je obecně hodnocena kladně, korupce je v kontextu regionu únosná a veřejné služby ucházející. Aktuálně musí vláda řešit problém s rozšiřováním panamského průplavu. Velkolepý projekt za více než 3 mld dolarů buduje konzorcium v čele se španělskou a italskou firmou, jež minulý týden hrozilo zastavením prací, nezaplatí-li vláda neočekávané výdaje vzniklé při pracích. Panamská vláda původně odmítla, do situace se vložila i španělská vláda a nepřímo USA (ty před rokem 2009 silně tlačily na Panamu, aby zakázku přiřkla americkým stavařům). Před pár dny konzorcium souhlasilo podílet se na těchto výdajích a svou hrozbu nesplnilo. Události ale odkryly křehkost panamského hospodářství. Zastavení prací by potopilo sektor stavebnictví a ten by s sebou stáhl zbytek ekonomiky. Panamskému průplavu navíc může vyrůst v Nikaragui konkurence, jakkoli zatím vypadá tento čínský projekt nereálně. Odborníci radí více rozvinout místní zemědělství a domácí trh.

Země je navíc výkladní skříní nerovnosti. V maličkém státě tu dvojnásob platí, že veškeré bohatství drží doslova hrstka lidí. Kvalitní vzdělání je přístupné striktně pouze elitám. Čtvrtina Panamců žije pod hranicí chudoby. Supermoderní výškové budovy v centru se střídají s chudinskými slumy na okraji. Kriminalita je v nestřežených čtvrtích obrovská. Dariénským pralesem na kolumbijské hranici se přes Panamu pašují drogy a emigranti z Jižní Ameriky.

Obchodně vypadá Panama nezajímavě vzhledem k drobnému místnímu trhu, ale například stavební stroje a materiály zde musí jít na odbyt dobře a ve velkém množství. Příležitost pro takový Metrostav se přímo nabízí. Pro turbíny do hydroelektráren jakbysmet. Itálie zde předloni získala třeba i zajímavé zbrojní zakázky. Panama je zároveň obchodním centrem, kde se velké množství obchodů zprostředkovává a zboží končí jinde ve střední Americe či Karibiku. Vývozce se tak nemusí cítit omezený velikostí panamského trhu. Najde-li tu odběratele, ten už jistě bude schopen zboží přeprodávat jinam.