ROZHOVOR: Univerzita nebo College? Hlavně udělejte krok do neznáma, radí student Bohouš Koukal

Student z malé obce Raspenava v severních Čechách, Bohouš Koukal, strávil první rok svého studia vysoké školy ve skotském Aberdeenu. Co jej vedlo k vycestování do zahraničí a výběru školy? Co by vzkázal studentům, kteří přemýšlí, zda vykročit do světa, anebo naopak setrvat v Česku?

Jak ses dostal k nabídce studia v zahraničí a proč sis vybral právě Skotsko?

S možností vycestovat jsem se setkal na střední škole, když jsem obdržel některé z propagačních materiálů a zjistil jsem, že taková možnost vůbec existuje.

V devatenácti málokdo ví, kterým směrem se dále ubírat a ani já nebyl výjimkou. Inspiroval jsem se „školou britských premiérů“ – Eton College, kde mají studenti „gap year“. Na rok vyjedou jako dobrovolníci do Nepálu, Afriky nebo na stáž do nějaké nevládní organizace. A takový rok dá člověku tisíckrát tolik než sezení v lavici a biflování letopočtů. A samozřejmě pomůže i v tom, že si trochu srovná věci v hlavě a dokáže se poté mnohem lépe rozhodovat, co by v životě chtěl dále dělat.

A mým přáním už v té době bylo dostat se po roce na University of Edinburgh. Ve Skotsku a Dánsku se na rozdíl od většiny států neplatí školné, proto jsem si zvolil právě Skotsko.

Jakou školu sis pro své studium vybral a co jsi musel splnit, aby tě přijali?

Nastoupil jsem na Banff and Buchan College, školu, která si tak trochu udělala z českých, slovenských a polských studentů živnost. Mají v daných státech velkou propagaci a získávají od státu peníze podle počtu studentů, kteří na školu nastoupí. Přímo jedna Češka, zaměstnaná na škole, pomáhá novým studentům se všemi formalitami, které je potřeba po příjezdu splnit. Pro přijetí jsem toho nemusel příliš udělat – stačilo včas vyplnit přihlášku a nemít na maturitním vysvědčení horší známku z angličtiny než trojku.

Co všechno si musí student po příjezdu do ciziny zařídit? Vyskytl se při vyřizování nějaký problém?

Když člověk nemá rodiče, kteří ho živí, musí si především najít práci na částečný úvazek a bydlení. Nejjednodušší je si najít nějaké české a slovenské známé, kteří se neustále stěhují, bydlí spolu, a najít u nich volné místo. Co se týče práce, člověk musí mít bankovní účet a číslo národního pojištění. Nejedná se o žádná dlouhá vyřizování. I díky tomu, že jsme členy Evropské unie, stačí zajít do banky, na úřad a vše se dá během chvilky vyřídit, k práci nepotřebujeme speciální povolení, máme stejná práva jako domácí. Bohužel Skoti mluví anglicky tak, že jim vůbec není rozumět, proto domluvit se pro mě byl docela problém. 

Po jak dlouhé době se začala snižovat jazyková bariéra?

Člověk začal po třech měsících trochu rozumět, a hlavně mluvit. Trochu v jazyce přemýšlel a strach pomalu opadával, řeč se zautomatizovala. Myslím, že za rok se u mě odehrál významný jazykový pokrok.

Jak vysoký je měsíční rozpočet studenta?

Na to, aby si na sebe člověk vydělal, stačí pracovat patnáct až dvacet hodin týdně. Nájem se pohybuje mezi dvěma až třemi sty liber, pokud bydlíte v malém pokoji sami či ve větším pokoji ve dvou. Pokud je člověk úsporný, ostatní věci pořídí za dalších dvě stě liber a do pěti set liber za měsíc se vejde.

Co bylo důvodem tvého návratu?

Jel jsem do Skotska, protože jsem se chtěl dostat na univerzitu v Edinburgu, což je asi pátá nejprestižnější univerzita v Evropě v IT, které jsem chtěl studovat. Říkal jsem si, že kdyby mě přijali, odešel bych tam. A byl jsem přijat a několik měsíců jsem přemýšlel, jestli mám nastoupit nebo ne. Kdybych nastoupil, strávil bych tam dalších pět let a pak už bych asi neměl důvod vracet se zpátky do Čech. Do dneška si vlastně nejsem zcela jistý, co bylo hlavní příčinou mého návratu, každopádně jednou z nich bylo i to, že ve Skotsku byl život strašně rychlý. V nekonečné smyčce se cyklila práce, škola a noční party. Možná, že to zní pro českého studenta lákavě, když má práci a na peníze se víceméně ohlížet nemusí, ale už po roce mi takový bezstarostný život přišel prázdný a frustrující.

A co bylo podmínkou přijetí na Edinburskou univerzitu?

Posílal jsem přihlášku, musel jsem splnit i vstupní testy a celkově přijímali asi deset procent uchazečů. Hlavní částí byl dlouhý a obsáhlý motivační dopis a dále pak reference od vyučujících ze střední školy. Nechal jsem si napsat dvě, jednu z Banff and Buchan College a druhou z gymnázia.

Co tě na Skotsku zaujalo?

Když jsem vystoupil z letadla, trknul mě nejvíce do nosu čerstvý mořský vzduch a bezstarostnost lidí. Když jedu u nás metrem nebo tramvají, tak lidé se už sami o sobě tváří dost naštvaně. A ve Skotsku, ale i jinde, třeba v Americe nebo Německu, se na sebe lidé usmívají daleko víc a jsou k sobě přátelštější. Nemyslím si však, že to musí znamenat, že jsou lepší, lidé jsou všude stejní, jenom se na první pohled chovají podstatně lépe a žijí v trochu jiné atmosféře.

Jak zahraniční pobyt promění lidskou osobnost?

Když se s někým loučím, například s paní u pokladny, usměju se na ni a řeknu, ať se má hezky a ona se pak rovněž usměje a říká, že děkuje. Co jsem se vrátil, už tu na mě nejsou lidé tak naštvaní jako předtím.

Dávalo ti zahraničí nějak najevo, že jsi cizinec?

Ve škole i v práci jsem byl převážně obklopen cizinci. Ať už to byli černoši nebo mulati nebo Slováci, Poláci, Češi. Skotů jsem poznal pomálu, ale byli velmi přátelští a říkali, že raději budou pracovat s cizinci nebo sedět ve škole vedle cizince než vedle dalšího Skota.

Co bys poradil nebo doporučil mladým lidem, kteří přemýšlí nad studiem nebo pobytem v zahraničí?

Nejdřív bych jim řekl, ať opravdu zkusí udělat krok do neznáma. Zkušenost se nedá zprostředkovat tím, že nám o ní někdo vypráví nebo se o ní dočteme. Je asi opravdu lepší jít někam tam, kde je silnější česká nebo středoevropská komunita, která jim pomůže s problémy, jež je mohou na začátku potkat.

Jestli zvolit univerzitu nebo college, to asi opravdu záleží na tom, jaké mají k dispozici finanční a časové možnosti.
Pobyt přinese člověku nadhled nad spoustou věcí. Třeba zjistí, že problémy, které se v Česku řeší a ve kterých se tady lidi utápí, jsou velmi často směšné. A to je asi to nejdůležitější. Jak se říká: „Cestování je univerzita života.“

Co jsi začal dělat po návratu do Čech a čím se zabýváš dnes?

Po návratu ze Skotska jsem začal studovat na ČVUT a říkal jsem si, že by bylo dobré být také třeba někomu užitečným. Nechtěl bych skončit obehnán čtyřmi zdmi, za kterými se budu schovávat a budovat si své impérium s bazénem a každo-půlroční dovolenou. Rozhodl jsem se začít pracovat v neziskové organizaci Outdoorgame, která na Frýdlantsku poskytuje volnočasové aktivity dětem a mladým lidem.

Společně jsme vytvořili například projekt Exod-us 2014, jehož součástí jsou i návštěvy známých politiků a umělců ve Frýdlantě. Studenti se s nimi mohou potkat, něco zajímavého od nich slyšet a načerpat inspiraci.