Ty druhé - ještě jeden komentář k nové vládě

Tragédie pana Krčála mne samozřejmě mrzí a touto cestou mu vyjadřuji upřímnou soustrast a podporu v nelehké životní situaci. Zároveň ale nepochybuji o tom, že paní Marksová - Tominová, která byla vybrána místo něj, je vhodnou kandidátkou na tento post. Osobně vítám, že byla jmenována právě ona. Má dlouholeté zkušenosti v sociální oblasti, působila i přímo na MPSV, je loajální členkou ČSSD. Proč ale s touto kvalifikací nebyla v okruhu kandidátů hned od počátku? A jakkoli drsně to bude znít – proč musel napřed někdo zemřít, aby si ČSSD „vzpomněla na ženy“? Jak je možné, že na rozdíl od svých kolegů byla paní Marksová - Tominová vybírána v jakémsi dvoukolovém výběrovém řízení, ve kterém se sešlo hned 5 žen? A mimochodem, všechny velmi kvalifikované. Kde se „najednou“ vzaly, když ČSSD obvykle tvrdí, že „schopné ženy prostě nemáme“?

Odpověď je bohužel zřejmá. Ženy v ČSSD stále nejsou vnímány jako samozřejmá součást politického života (což je koneckonců vidět i pří každých volbách do jejího předsednictva). S tímto problémem se potýkají i jiné strany, u ČSSD je to však o to smutnější, že rovnost žen a mužů je u moderních sociálně demokratických stran jednou ze základních hodnot a priorit. O to více držím paní Marksové - Tominové palce, nebude to mít na problematickém resortu jednoduché. Už nyní je na ni upřena zvýšená pozornost a kvůli svým názorům (jako například, že i otcové by se měli starat o své děti) je médii označována za extremistku.

Abych však byla pro jednou také optimistická :) Z hlediska rovných příležitostí žen a mužů je nová vláda příslibem pozitivních změn. Zasednou v ní nakonec celkem 3 ženy, všechny velmi vzdělané a kvalifikované pro příslušná ministerstva. Jmenovitě se jedná o ministryni spravedlnosti Helenu Válkovou (ANO), ministryni pro místní rozvoj Věru Jourovou (ANO) a již diskutovanou ministryni práce a sociálních věcí, Michaelu Marksovou - Tominovou (ČSSD). Samozřejmě, 3 ženy ve vládě nejsou žádné velké „terno“, podíváme-li se na paritní vlády např. ve Francii, Švédsku či sousedním Rakousku, nicméně v české kotlině lze toto číslo považovat za úspěch. Fakt, že jsme hluboko pod evropským průměrem (podíl žen ve vládách EU 28 je 27 %), už nás vlastně ani nepřekvapuje…

Příznačné je také to, že všechny tři ministryně jsou skutečnými odbornicemi na témata, kterým se ve vládě budou věnovat. A že právě odbornost byla důvodem jejich jmenování. Totéž nelze tvrdit o části ministrů, kde klíčovým kritériem byla kvalifikace řekněme čistě politická. Osobně mi nejabsurdnější přijde kvalifikace pana Chovance na post ministra vnitra prostřednictvím dvojí zrady… O to víc mě potom štvou ony nářky nad nedostatkem kvalifikovaných žen, které jsou údajně příčinou jejich nízké účasti ve vrcholné politice.

Významným úspěchem je obnovení postu ministra pro lidská práva, menšiny a rovné příležitosti, který bude zastávat Jiří Dienstbier, ale i přístup médií, která zastoupení žen ve vládě sledovala a absenci žen z ČSSD kritizovala. Možné změny k lepšímu naznačuje také koaliční smlouva. Podpora školek i startovacích bytů, zavedení tzv. „náhradního výživného“ pro samoživitelky, důsledné prosazování stejné odměny za stejnou práci, to jsou jen některé z příslibů nové vlády. Jistě, že je něco psáno v koaliční smlouvě ještě neznamená, že to bude také dodrženo (vzpomeňme například, jak Nečasova vláda „nezvyšovala daně“). Ale i to, že se o některých tématech začíná mluvit a je jim věnován prostor v  dokumentu tvořícím základ společného vládnutí, je významným posunem. Držme si palce, ať alespoň některé ze slibů přejdou i ve skutečnost.