Volejbal otevřel Vendule Strakové cestu přes oceán

Už při studiu na brněnském gymnáziu vynikala ve sportu, který k ní neodmyslitelně patří. Těsně před rozhodováním, kam se vydá po střední škole, změnila život Venduly Strakové jedna návštěva trenéra z univerzity v Richmondu. „Později mě kontaktoval a nabídl volejbalové stipendium na americké univerzitě,“ popsala mladá studentka zlomový okamžik v dosavadní kariéře, který ji nasměroval do země zářivých úsměvů.

Za tři roky, po které působí ve Spojených státech, se nesmazatelně vryla do povědomí nejen volejbalových nadšenců. Vendy, jak se jí familiérně přezdívá, plní stránky místních novin a stává se skutečnou hvězdou.

„Věděla jsem, že když tu nabídku nepřijmu, budu toho později litovat. V slzách jsem se rozloučila s kamarády a rodinou a nasedla do letadla směr Kalifornie,“ říká brněnská rodačka Vendula Straková, pro kterou byly začátky těžkou zkouškou kvůli odloučení od nejbližších i rodné země.

Tehdy se dlouhonohá a usměvavá devatenáctiletá studentka rozhodla odjet studovat do Spojených států, kde jí bylo nabídnuto volejbalové stipendium. „Vybrala jsem si University of San Francisco, protože tam studovala kamarádka a San Francisco zní jako American dream,“ sdělila nadšená Straková, která v té době ještě netušila, že se brzy bude stěhovat na druhé pobřeží.

Od maminky trenérky k plnění amerického snu 

Vše začalo občasnými tréninky s týmem přípravky volejbalového klubu v Králově poli, který trénovala její maminka. „Začalo mě to bavit a přihlásila jsem se do týmu,“ uvedla Straková, která se volejbalu věnuje už dvanáct let. Brzy se pro ni míčový sport stal synonymem úspěchu, relaxu, zábavy a především přátelství na celý život. „Původní tým v Brně byl super, nejraději bych se stejnými holkami hrála až do důchodu, ale bohužel jsme se všechny rozprchly do světa,“ doplnila Straková.

Poté, co odmaturovala, vyřídila si vízum a udělala několik nezbytných testů pro přijetí na americkou univerzitu, ocitla se na koleji v San Franiscu jako „freshman“ neboli student prvního ročníku. „Na západním pobřeží se mi moc líbilo, ale nepohodla jsem se s trenérem, co se týče stylu trénování, proto bylo nezbytné změnit působiště,“ popsala Straková s dvouletým odstupem.

Trénováním stráví pět hodin denně, proto si nemohla dovolit zásadní neshody s vedením týmu. Po roce v Kalifornii se přestěhovala do Virginie a začala chodit na Hampton University, kde se specializuje na finance.

Nadějná volejbalistka a studentka na vysoké škole brzy poznala, že může být vděčná za plné stipendium, které ji osvobozuje od finančních nesnází. Ty naopak často provází americké studenty, kteří si na přemrštěné školné půjčují, kde se dá.

„V Americe je to velký problém. V San Franciscu stálo roční školné 30 tisíc dolarů, což je 600 tisíc korun!“ uvedla Straková rozhořčeně, přičemž zdůrazňuje, že by každý měl mít právo na studium. „Vzdělání by nemělo být otázkou peněz, aby pak ruinovalo rodiče, nebo aby si mladí lidé brali půjčku, kterou splácí dalších dvacet let,” vysvětlila Straková svůj nesouhlas se školným obecně.

Úroveň školství? Asi jako u nás na gymnáziu

„Systém amerického školství by se dal srovnat se stylem výuky na gymnáziu,“ řekla Straková, které přijde studium na vysoké škole za velkou louží jednodušší než v Česku. „Neučím se toho míň, ale v průběhu semestru máme hodně úkolů, esejí a průběžných testů, proto pak není zkouškové takový šok,“ upřesnila Straková.

Stále se snaží skloubit volejbal se studiem, což je náročné, ale není to nemožné. „Jelikož hraji volejbal za univerzitní tým, profesoři jsou povinni dát mi test v náhradním termínu, což však není nějaké zvýhodňování vůči jiným studentům,“ uvedla Straková, která během sezóny hodně cestuje a nezbývá jí nic jiného, než se učit v autobusech, letadle nebo po večerech na hotelu. „Není to ideální, ale v týmu si navzájem pomáháme a všechny to zvládáme,“ popsala Straková soudružnost a vzájemnou podporu v týmu.

Šaliny plné mrzutých lidí vystřídala americká povrchnost

Brněnská rodačka si musela zvyknout na nové město, nové lidi, jiný jazyk, nic nebylo stejné, ale o to více fascinující a vzrušující. „Nerada bych křivdila americkým přátelům, nemůžu je všechny házet do jednoho pytle, ale často se setkávám s neupřímným jednáním ,“ vylíčila Straková odlišný způsob chování, které ve svém okolí pozoruje.

„Vyrostli v prostředí, kde je velký americký úsměv naprosto normální, ale pro mě, která znám šaliny plné mrzutých lidí v Česku, je to až příliš falešné,“ snaží se Straková o pochopení jiného jednání, než na jaké je zvyklá.

Krušná období, kdy se jí stýská po domově a demotivující porážky či zranění, kompenzuje radost ze hry, četná vítězství, přející přátelé a zážitky, které jí zůstanou na celý život. „Trochu stesku po domově není na škodu a aspoň si člověk uvědomí, jak moc si domova váží. Vrátit se může vždycky, ale šance jet někam studovat se může naskytnout jen jednou za život,“ uzavřela Straková s pýchou a odhodláním.

Bottom line: Váhali byste nad studiem v USA, nebo byste se nerozmýšleli, stejně jako talentovaná volejbalistka?