Na kolik procent mají české protestní strany?

Pane Robejšku, jak vnímáte složení nové německé vlády?

Nejvíce úspěšná úspěšná byla sociální demokracie, která doplnila k absolutní většině Angely Merkel jenom pár hlasů. Ale získala stejné množství na počet ministerských křesel jako ta vláda nebo ty dvě strany, které ve skutečnosti ve volbách zvítězily.

To souvisí jednak s tím, že šéf socialistů Gabriel je úspěšný a obratný vyjednavač, jednak s tím, že Angele Merkel nic jiného nezbývalo, než získat koaličního partnera. A když ten koaliční partner neztratil včas nervy, včas z jejího hlediska, tak musela poskytnout, co mu poskytla.

Je to spojení sociálních demokratů a lidovců v té velké koalici nějak zásadní pro další směřování té evropské integrace? V dalších letech se bude hovořit o dokončování bankovní unie. Jak do toho zapadá ta vláda, v níž jsou sociální demokraté a lidovci, tedy dvě silně proevropské strany?

Právě tím už jste odpověděl. Ve skutečnosti by to bylo stejné, ať by v koaliční vládě byl kdokoli ze současné německé stranické garnitury, až tedy na stranu Alternativa pro Německo, která se do parlamentu nedostala. Vždy je pro to dobrý předseda CSU Seehofer, který hodně mluví, hodně ostře mluví a mnohem měkčeji nakonec jedná. Takže by v tom také nebyl žádný velký rozdíl.

Pokud jde o zaměření, tak to zůstane. Německo si v podstatě nemůže dovolit, nebo jeho elity se domnívají, že si nemůže dovolit, jednoznačně říct ten způsob, jakým bylo euro, společná měna, sestavena. Že členové monetární unie nejsou k sobě kompatibilní. Z toho plyne i to, že by bylo třeba tu kompatibilitu dosáhnout tím, že někteří členové vystoupí. To si žádná německá vláda neodváží říct.

Je ale dobře možné, že v případě, a to je v mých očích docela pravděpodobné a možné v tomto roce, že Řecko se vrátí k drachmě. V tom případě německá vláda nebude bránit. Ale něco takového jako radikální změna politiky, radikální konsolidace ve smyslu i ekonomické logiky se nedá od německé vlády očekávat.

Není nebezpečné pro politický systém v Německu nebo i na evropské úrovni, když se dvě největší strany spojí ve velké koalici? Pokud potom je vnímáno, že v rámci té velké koalice neexistuje velký zásadní spor o klíčová témata, jako je třeba euro nebo další směřování evropské integrace. Potom rostou ty menší strany na kraji politického spektra, jako je například Alternativa pro Německo.

Já si myslím, že ani tolik ne. Já se domnívám, že německá politická třída, pokud jde o názory na evropskou integraci, je tak jednotná, že i ti, dejme tomu Zelení, ale dokonce i Die Linke, mají velmi podobné názory. Ať jde o evropskou integraci, záchranu eura atd., jako mají současně vládnoucí strany. Tzn., že opravdu v rámci parlamentu není nikdo, kdo by se mohl radikalizovat nebo nějakým způsobem posilovat tím, že existuje velká koalice.

Alternativa pro Německo vznikla mimo parlament. Kdyby radikalizace byla plauzibilní možnost, tak už při předchozí velké koalici by se něco takového mohlo projevit. Neprojevilo se a z toho já vyvozuju mimo jiné, že Alternativa pro Německo vyrostla jaksi organicky, nezávisle na tom, kdo vládne. Čistě z té nespokojenosti části společnosti, která se krystalizuje, posiluje a nabývá potom i konkrétní formy a struktury.

K tomu došlo právě v posledních volbách, ve kterých Alternativa pro Německo dosáhla docela slušného výsledku, i když se nedostala do parlamentu. Řekl bych, že tím, že budou vládnout řekněme proevropští, se pro Alternativu pro Německo nic nezmění. Ona buďto selže, nebo se prosadí díky sama sobě a díky tomu, jak bude zacházet s  potencionálem nespokojenosti v německé společnosti. Nezávisle na to, jestli vládne velká koalice, nebo nikoli.

Po Evropě vznikají strany podobného typu jako Alternativa pro Německo, a spojují se do jednotlivých koalic před evropskými volbami. Je vůbec možné porovnávat ty strany mezi sebou jako je Alternativa pro Německo, Wildersova partaj v Holandsku nebo Národní fronta Marie Le Pen ve Francii?

Tendenčně snad ano, protože ten jejich obecný společný jmenovatel je, že se zabývají tématy, která ty etablované politické strany pomíjejí záměrně, anebo z neschopnosti rozeznat jejich význam. Ale spíše bych řekl, že je pomíjejí záměrně, protože dobře vědí, co lidem vadí, které problémy Evropu ve skutečnosti momentálně zaměstnávají. V tomhle tom smyslu mají tyto strany společný jmenovatel. Každá z nich klade samozřejmě důraz na to či ono téma. Ve Francii je to spíše migrace, v Rakousku, kde byl také pokus o protievropskou stranu, je to otázka euro ano, nebo ne. Totéž se týká i Alternativy pro Německo, Pravých Finů nebo Wilderse.

Tyhle ty strany mají potom specifické těžiště, ale ve skutečnosti jsou bezesporu schopné koalice.

Je v Česku nějaká strana, která by měla kalibr nebo parametry stran typu francouzské Národní fronty?

Takový potencionál je v každé společnosti. Je otázkou, jestli je opravdu zralý a dostatečně silný k tomu, aby z této politické poptávky vznikla i politická nabídka ve formě nějaké strany. Já mám dojem, že to české politické spektrum je specifické stejně jako politické spektrum všech postkomunistických států. Ještě pořád bych je odlišoval od těch západoevropských. Sice v tom smyslu, že se ta takříkajíc politická krajina, struktura politických stran ještě pořád vytváří. Pořád se ještě hledají ty strany, které někdy v budoucnosti budou stálicemi na tom politickém nebi, a výsledek posledních voleb u nás to jednoznačně ukazoval.

Takže potencionál tady je. Ale já si neumím představit, že bychom v blízké době zažily něco podobného jako Front National ve Francii, i když elementy odmítání nebo kritického postoje vůči migrantům samozřejmě v naší společnosti máme. Ale řekl bych, že nejsou tak relevantní, aby se z toho dala utesat politická strana, která by získala, dejme tomu, jak jste říkal, 10 nebo 15 % hlasů.