Stříbrná Soukalová: Řekla jsem si, že ty čtyři rány prostě musím dát a hotovo

Gabriela Soukalová se držela na druhé pozici, a když přijela před poslední střeleckou položku, řekla si: "A jéje. To zas bude. Teď na mně všichni koukají," popisovala biatlonistka své rozpoložení v klíčovém okamžiku olympijského závodu s hromadným startem. I když jednou chybovala, kritickou situaci zvládla a ze Soči si po dvou čtvrtých místech odveze stříbrnou medaili.

Soukalová zaujala pozici vedle vedoucí Darji Domračevové z Běloruska a hned její první rána šla vedle. "Už je to tady," proběhlo Soukalové hlavou. Pozitivní myšlení ale dnes bylo její silnou stránkou. Právě proto, že měla poslední šanci na olympijskou medaili v individuálním závodu, sebrala psychické síly, zkoncentrovala se a zbytek terčů trefila.

"Ne! Pro Ondru Rybáře prostě musím ty čtyři rány dát a hotovo!" řekla si. Právě kouč jí byl největší oporou ve chvílích, kdy smutnila po dvou "bramborových" medailích. Říkal jí: "Gabčo, už jsi tady odvedla pěkné výsledky, nemusíš nikomu nic dokazovat. Nekoukej se na ostatní, udělej si ten závod podle sebe, jak jsi zvyklá." Soukalová poslechla. "Snažila jsem se mu to vyplnit a povedlo se. Jsem moc šťastná," prohlásila.

Rozhodně prý prožila nejhezčí den ve svém životě biatlonistky. "Určitě. Jsem tak hrozně ráda. Myslela jsem i na svoji rodinu, chtěla jsem jim tu medaili přivézt, a hlavně v té poslední položce na toho našeho trenéra," zopakovala čtyřiadvacetiletá biatlonistka.

"Ono se říká, že nikdo není nenahraditelný, ale já myslím, že v tomhle případě by ho někdo nahrazoval opravdu jen velmi těžko," ocenila Rybáře. "Má schopnosti vést mančaft. Dává do té práce celé své srdce a navíc je perfektní osobnost charakterově. Takoví lidé se hledají lupou," uvedla na adresu trenéra mužské reprezentace, s kterou se začala před olympijskou sezonou připravovat.

Když Soukalová odjížděla z poslední položky s jednou chybou na trestný okruh, byla překvapená, že tam je i Domračevová. Vůbec totiž nesledovala její střelbu. "S ní stejně nemělo cenu závodit, protože to bych tam pak dala ještě víc chyb. Takže jsem se pak divila, co tam dělá," řekla. Ale nedělala si prý iluze, že by Bělorusku, která si suverénně doběhla pro třetí zlato v Soči, porazila.

Soukalová sledovala spíš vývoj za sebou. Měla náskok, který se však snižoval. "Bála jsem se, že pojedu utavená a psychicky na dně z trestného kola, že mě určitě předjedou," přiznala, že si v závěru moc nevěřila. Nebo se spíš bála, že o medaili přijde. "Po té náročné zatáčce a v prvním kopci jsem měla strašnou krizi. Myslela jsem si, že už ani nedám nohy dopředu, měla jsem křeče v chodidlech," líčila.

V té chvíli se v ní ale probudila závodnice. "Na nejvyšší bod vyjedu a pak už to dotáhnu stůj co stůj," řekla si. Sjezdy umí a silná je i ve finiši. K tomu ale nedošlo. "Když mi hlásili, že mám pořád ještě 80 metrů náskok, tak jsem si říkala, že to bude dobrý," uvedla.

V závěru závodu byla doslova v transu. Když byla na stadionu, ještě zrychlila, byť už nemusela. "Myslela jsem si, že v posledních metrech mi budou šlapat na paty. Ale když jsem se otočila, věděla jsem, že mě nedojedou."

V ten moment vypukla euforie. Co proběhlo Soukalové hlavou? "To snad není možný! Teď už mě vlastně nemůžou předjet, teď jsou daleko, to už musím dát," burcovala se. "Ale byla jsem ráda, že nemusím s nikým sprintovat, to byl tak strašně náročný závod, ale je to něco neskutečného. Nedá se to k ničemu přirovnat," uvedla.