Lidská práva na rozcestí

Je to právě vlast mladých Vikingů, kde dochází k zajímavému zvýraznění další křižovatky vývoje lidských práv.

Západní koncept lidských práv, který v 90. letech minulého století zažíval triumfalismus symbolizovaný Fukuyamovou představou o „konci dějin“ se po přelomu tisíciletí spíše musí bránit útokům ze všech stran.

Vlajková loď západního světa, Spojené státy, mučí podezřelé bez obvinění a neustále odsouvá zrušení kontroverzních věznic.

V Rusku právě v souvislosti se zimními hrami vyvstalo na odiv postupné omezování práv na sexuální jinakost (a jak si mnozí všimli, není to problém jen Ruska).

Celá Evropa řeší problematiku sociálních a menšinových práv, které údajně příliš zatěžují státní rozpočty (čemuž ovšem autor těchto řádků tak jednoduše nepodléhá).

V Dánsku se však projevil již déle doutnající boj na další frontě. Včera začal platit zákaz rituálních náboženských zabíjaček. Zvířata musí být bez výjimky zabíjena „humánně“, tedy v bezvědomí.

To je však v přímém rozporu s židovskou a islámskou náboženskou tradicí.

Judaistické kašrut (u nás běžně vyslovováno jako košer) neboli islámské halál v širším slova smyslu označuje vše, co je povolené, vhodné nebo správné. Lze ho však v užším slova smyslu vztáhnout na přípravu potravin. Tradice těchto prastarých náboženství je neúprosná. Zakazuje požívat maso, které nebylo získáno po „vědomé“ zabíjačce.

Dánský ministr zemědělství Dan Jørgensen rozhodnutí vlády v televizním rozhovoru brání velmi rázným výrokem „Zvířecí práva mají přednost před náboženstvím”.

Velmi silná slova kritiky nezazněla jen z dánské judaistické komunity, ale přímo z Izraele. Rabín Eli Ben Dahan, náměstek ministra prohlásil: “Antisemitismus se vybarvuje po celé Evropě a dokonce sílí právě na vládní úrovni!“

Dánsko není první země, kde se o této problematice hovoří. Nechme stranou, že se nejdená o projev antisemitismu. Jde o symbol něčeho jiného. Náboženská práva a práva svobodně a nerušeně praktikovat s nimi spojené rituály byly jedním z prvních impulzů ke vzniku moderního konceptu individuálních lidských práv, která jsou ve skutečnosti většině světa stále cizí.

Dnes tedy stojíme před střetem základního lidského práva a práva zvířete. Poprvé je takto dáváno předost tomu druhému.

Možná dánský ministr tuto rovnici trochu nešťastně postavil, je však pravda, že zapadá do trendu. Práva se rozmělňují a to, co bylo ještě před pár lety považováno za absolutně nedotknutelné, bude možná brzy relativní.